Lubomír Vylíčil
3. 12. 2020 PravýProstor
Šéf Frontexu, Fabrice Leggeri, má potíže. Na tom by nemuselo být nic zvláštního. Ovšem takovou specificky eurounijní pikantnost dodává jeho cause fakt, že agentura Frontex je právě popotahována za něco, k čemu byla ustanovena. Za aktivní ochranu evropské hranice.
Podle některých zdrojů tak učinila, představte si, přinejmenším jednou. Ovšem podle některých zvláště rozhořčených europoslanců, zejména od Socialistů a Zelených, prý snad až šestkrát…. Vycházejí přitom ze zpráv promigračních médií, neziskovek a nejrůznějších „nezávislých mezinárodních organizací”, jako Bellingcat, Lighthouse Reports, Der Spiegel, ARD a TV Asahi.
O co jde? Podle zpráv od Sorosů a také ze sluníčkové agentury, pracující v utajení mezi zaměstnanci Frontexu se lodě organizace měly nejméně jednou „podílet na aktivním vytlačování uprchlických člunů z evropských vod”. Konkrétně zpět do teritoriálních vod Turecka, odkud vypluly. Tak, jako to dělají čím dál zoufalejší řecké úřady.
Nedosti na tom. Když nějací švédští zaměstnanci, kteří byli součástí posádky Frontexu, žalovali „vejš”, (tedy přesněji, zpracovali a zaslali takzvanou zprávu o závažných incidentech), nepopřáli nadřízení jejich stížnosti sluchu. Naopak, snažili se zveřejnění případu zabránit! Německý tisk v této souvislosti cituje rozhořčenou europoslankyně Birgit Sippelovou: „Musíme si položit otázku, jak jsme dospěli k tomu, že až novináři a oznamovatelé nás musí informovat o případech porušování základních práv a lidských práv na našich hranicích.”
Europoslanec za Zelené Tineke Strik k tomu dodal: „Migranti a uprchlíci jsou velmi zranitelní vůči překážkám ze strany pohraniční stráže. Musíme se dokázat spolehnout na agenturu EU, která brání porušování lidských práv, aby nedocházelo k jejich porušování. Zdá se však, že agentura Frontex je partnerem v trestné činnosti těch, kteří tato lidská práva úmyslně porušují.”
Takže si to shrňme. Europarlament je na nohou, bouří, vyšetřuje a žádá hlavu šéfa své vlastní agentury k ochraně hranic. Za to, že (přinejmenším jednou) v praxi ochránil mořskou hranici Evropy. Že citlivě, v zásadě lidsky a beze ztrát naznačil skupince nezvaných, že tudy se do Evropy fakt nechodí a bezpečně je eskortoval do místa vyplutí.
Zvláštní situace. Obyvatelstvo jedné, té středovýchodní části „sjednocené Evropy” nelegální migranty tvrdošíjně, konzistentně a vytrvale odmítá a jejich pašování považuje za kriminální činnost. Obyvatelstvo druhé, té západní části EU, naopak oslavuje pašeráky afroislámských nechtěnců jako hrdiny. Jak o tom svědčí například loňské „vítězné” turné kapitánek Klempové a Racketteové po Francii a Německu, jakož i jejich (navrhované) oceňování nejvyššími vyznamenáními.
Jak dlouho je ještě možné udržet soužití obou, tak odlišných kulturních a historických zkušeností v jednom, společném domě? A má to smysl?
