Vedoucí úloha se vrací

Může se obejít výsledek voleb tím, že o volitelích prezidenta USA rozhodnou raději zákonodárné sbory jednotlivých států Unie? V těch rozhodujících, kde teď Donald Trump výsledek zpochybňuje, tedy v Pennsyvánii, Michiganu, Arizoně nebo Georgii, vládnou Republikáni, a ti už budou vědět, jak hlasovat. Vedoucí úloha, jak tohoto strašáka známe i od nás, vyčuhuje za nečekaným rohem.

Tohle je údajně hlavní složka strategie Trumpova týmu, který zatím ve vykazovaném skóre drtivě prohrává na volitele 306 : 232 a v lidovém hlasování o pět milionů hlasů. Ale kdo by se s tím počítal, když je to od začátku podvod, že.

Trumpovi právníci proto musejí nejprve dosáhnout toho, že se sčítání zastaví. A tam kde proběhlo, že se zastaví ověřování výsledku místními státními orgány, aby výsledek mohl být považován za neověřený, neurčitý, nepoužitelný. Pak by přišly ke slovu státní kongresy a ty by určily, kdo má za daný stát hlasovat ve sboru volitelů. Dál už by vše běželo po stranické linii, protože každý chce být jednou na kandidátce, a taková moc se dá svěřit jen spolehlivým osobám.

Není to něco, čemu bychom tak úplně nerozuměli. Když se volil poprvé Václav Havel prezidentem, volili ho komunističtí poslanci, kteří si nechali vysvětlit, co mají ve vlastním zájmu dělat. Později už tam tolik komunistů nebylo, ale prezidenta stále volil Parlament, tedy obě jeho komory s jasně stanovenými požadavky na počty hlasů. S těmi, kdo mohou rozhodnout, se pak dá promluvit o jejich budoucnosti, což by u lidového hlasování zdaleka nešlo tak snadno. Když se později žádná velká strana neodvážila otevřeně hlasovat proti přímé volbě prezidenta, spadli straničtí favorité pod stůl. Z pohledu občana je tak přímá volba jasnou výhodou, zvlášť když jsou kandidáti, ze kterých lze vybírat.

Ve Spojených státech je nepřímá volba prezidenta, přestože lidi stojí dlouhé fronty u volebních uren a prožívají pocit, že to mají ve svých rukou. Někdy mají, někdy nemají. Volební systém, který byl zaveden roku 1787, je odrazem hluboké nedůvěry občanů v takovou demokracii, která přesahuje přímé formy občanských shromáždění, fungujících třeba v Nové Anglii. Proto je centrální moc oddělena od volebního chování občanů a samotná pravidla pro odevzdávání, sčítání a kontrolu hlasů jsou stanovena místně. Ale občan je zase oddělen od konečného rozhodování, protože ústava dává velké příležitosti státním zákonodárným sborům, soudům a případně federálnímu Kongresu (US Congress). Mělo to zabránit nadměrnému vlivu náboženských fanatiků, manipulátorů a bláznů, pro které je přímá demokracie podobným živným roztokem, jaký hledá koronavirus v našem těle.

Svět se od 18. století docela změnil, dokonce i v USA. Není divu, že nyní začíná být tento systém vnímán jako archaický. Ale ani debaty o jeho podstatě se nevyhnou stranickým manipulacím. Minulé funkční období Donalda Trumpa bylo podminováno vytrvalou snahou exponentů Demokratické strany označovat jeho volbu za výsledek ruských manipulací. Opakovaně tvrdili, že výsledek voleb sice platí, ale Trump by v Bílém domě neseděl, kdyby to náhodou nechtěl Vladimír Vladimírovič Putin.

Pršely doklady o tom, že s kýmkoliv se někdo ze jeho volebního štábu setkal, tak to byl ruský agent nebo někdo z CIA, kdo se za něj vydával. A když se nesetkal, byla to jen náhoda, klidně se setkat mohl, což každému (v linii Demokratické strany) stačí. Vedoucí úloha strany bránila i soudným lidem, aby se tomuto blbnutí vyhnuli.

Teď jim to tedy Trump oplácí, jako by neslyšel už ve školce, že oplácet se nemá. Stará tvrzení Demokratů o zmanipulovaných volbách 2016 putují po dráze bumerangu a jsou nyní nesena stejně podloženými tvrzeními Republikánů, že teď je to ještě horší. Někde prý dokonce demokratičtí členové volebních orgánů radili voličům, že mají hlasovat pro Bidena. Dovedete si to představit? Na tohle vítězství prostě Demokraté nemají morální právo. Pravda se vyjeví, až to vrátíme do rukou poslanců Republikánské strany, a ti už budou vědět, jak na to.

Proto je podle Trumpa nutné nasadit všechny nástroje, jak zabránit zneužití falešných čísel z lidového hlasování, aby se rozhodovalo rozumněji na půdě kongresů ve státech s republikánskou většinou. Proti zamítavým rozhodnutím nižších soudů se Trump může odvolávat až k tomu nejvyššímu, kde si udělal už před volbami většinu 6:3. Chcete se utkat, milánkové? Do toho!

Možná, že to zatím nedošlo tak daleko, jako kdysi u nás. U nás to bylo přísnější. Vedoucí úloha velké strany znamená, že občan musí být předposraný, soudilo se o základním principu ústavního pořádku ČSSR v hospodských vědeckých kruzích. Všem musí být jasné, že je to hra na jednu branku. Dělejte si, co chcete, drobnosti se tolerují, ale kdyby došlo na střet, prohra se přiděluje bez ohledu na vývoj na hřišti.

Trumpův tábor především zpochybňuje korespondenční a předčasné či různě „provizorní“ hlasování a uznává jen hlasy přímo ve volební místnosti ve volební den. Korespondenčně a předčasně se volilo hlavně ve městech, tam mají převahu Demokraté. Volili tak z obav z koronavirové nákazy. Vážnost tohoto nebezpečí Trump neuznává. Kdyby bylo po jeho, hlasy republikánsky laděného venkova jasně rozhodly, kdo tu má být prezidentem, a jasno by bylo už 3. listopadu večer. Demokratičtí voliči, kteří se podělají před každou chřipečkou, ať se nepletou do státních věcí.

Trochu by se nám to vrátilo do časů, pro které ústava tyto volby koncipovala. Tehdejší velká města nebyla větší než ta, která jsou dnes rozeseta mezi lány kukuřice. Jen ty lány jsou trochu větší, a lidé se neshromažďují na obecním fóru, aby si tříbili úsudek složitými spory o místních pravidlech a daních, ale večer poslouchají zprávy Fox News a mají jasno.

Archaické nemusí být nutně špatné. I my jsme si znovu postavili Mariánský sloup na místo popraviště 21 českých pánů po Bílé hoře, protože ta doba kypící tvořivostí ducha – jen těch krásných kostelů a poutních míst, co se po té popravě postavilo! – se osvědčila. Aspoň někomu. Přímá demokracie ať se odehrává návštěvou kostela, každý má právo vroucně souhlasit. Ostatně, ani ta televize lidi zbytečně nemate a nechává v hlavě volno na starosti s exekucí, samozřejmě mnohem humánnější, než byla ta po Bílé hoře. Pokrok nezastavíš.

Ale abychom se vrátili k té Americe. V pátek proběhlo několik soudních rozhodnutí v neprospěch Trumpovy povolební ofenzívy. V Michiganu soudce v Detroitu odmítl požadavek, aby se zastavilo ověřování počtu hlasů. V Arizoně soudce odmítl žalobu postavenou na tvrzení, že volební terminály nedokázaly přečíst blednoucí inkoust tam, kde voliči užili pero Sharpie, neboť se jednalo o desítky nebo stovky volebních lístků, které nemohly zvrátit rozdíl desítek tisíc hlasů.

Federální soud ve Filadelfii zase znovu odmítl žalobu právníků Trumpa, kterou tam vrátil Nejvyšší soud, že by se neměly počítat hlasy došlé až tři dny po volebním dni, byť byly odeslány před volebním dnem. Trump tak chtěl volby vložit do rukou nestíhající federální pošty, které před volbami zkrátil rozpočet.

Nemá smysl všechno vypočítávat. Těžko předpokládat, že to, co se dělo letos, se nedělo jindy. Málokdy však prezidentské volby přerostly do tak silného tématu. Málokdy se začalo tak intenzivně debatovat o základních funkcích demokracie. Třeba se z toho poučíme i u nás. Byla by chyba promarnit tak dobrou krizi.