Michal Mikulenka
8. 11. 2020
Rozhodovat o tom, zda politik mluví pravdu by měli novináři. Pokud redaktor televize zajišťující přímý přenos rozhodne, že politik zalhal, neumožní mu dál pokračovat a zkrátka ho vypne. Je to děsivé, ale takto uvažuje prominentní moderátor České televize. Nevěřil jsem svým uším, když jsem při čekání na jiný program na chvíli přepnul na Otázky Václava Moravce.
Moravec tento neuvěřitelný zásah do principu svobody slova dokonce vnímá jako odvahu a tato totalitní praktika mu evidentně imponuje.
Od kdy jsou novináři soudci, aby v průběhu přímého přenosu rozhodovali, kdy politik mluví pravdu a kdy lže? To budou svévolně vypínat názory každého, kdo se jim nelíbí? (Oni už něco podobného sice dělají delší dobu, například nedávají dostatečný prostor odlišným myšlenkovým proudům, ale teprve teď by z toho asi rádi udělali normu).
A kdo bude vypínat novináře, kteří vypouštějí lži jako na běžícím pásu? Jaká autorita?
Média v demokratické společnosti by měla svobodu slova respektovat jako nejsvětější zákon.
Nemají právo určovat, kdo je hodný a kdo zlý a na základě svého subjektivního pohledu hned někoho vypínat a bránit mu ve svobodě vyjádření. Mohou se vést následné polemiky, dokazování, názorové komentáře. Politik má dokonce právo lhát (a tohoto práva někteří hojně využívají), ale hlas pak musí dostat i protistrana, která přinese důkazy, že to byla lež. A volič si pak sám udělá obrázek o morálních kvalitách svého zástupce. Ano, novináři by měli být tvrdí v otázkách na politiky (ne pouze na některé), ale nesmí překračovat své pravomoci a stavět se do role diktátorů rozhodujících, co se smí a co nesmí říkat.
Pokud nějaký politický aktivista, převlečený za moderátora, jako například zmíněný Moravec, začne sám rozhodovat, kdo má právo mluvit a kdo ne, tak to s tou naší demokracií půjde z kopce ještě větší rychlostí, než se děje nyní. Možná, že Václav Moravec jen vypustil pokusný balónek, co všechno si demokraticky smýšlející veřejnost nechá líbit.
