Ivan David
30. 11. 2020
Od nadcházejícího evropského summitu 10. a 11. prosince očekává Řecko sankce proti Turecku, protože Oruc Reis zůstává na řeckém kontinentálním šelfu. Sankce – skutečně? Pokud by existovala evropská solidarita, měly by být uvaleny bez dalšího hlasování, a to díky turecko-libyjskému memorandu, které porušuje mimo jiné embargo OSN na vývoz zbraní do Libye. Ale v Aténách stále jen čekají…
„Jaké sankce však mohou být uvaleny, když Turecko „podplácí“ EU obrovskými nákupy zbraňových systémů, ale také propojením evropské a turecké ekonomiky?“ ptá se oprávněně řecký web pronews.gr. A připomíná, že kancléřce Německa, které právě předsedá Evropské radě, se žádné sankce na Turecko uvalovat nechce. Německé koncerny do svých poboček v Turecku přesunuly stovky tisíc pracovních míst a nyní jsou závislé na dovozu komponent. Angela Merkelová již nyní naznačuje, že v době koronavirové krize si to Německo „nemůže dovolit“.
Navíc španělské banky drží turecké státní dluhopisy za 64 miliard dolarů, italské za 21 miliard dolarů, britské za 13 miliard dolarů a německé 9 miliard dolarů. Na konci roku 2019 měly evropské banky půjčeno v Turecku 166 miliard US. Evropské banky drží lví podíl tureckého státního dluhu. Kromě toho úvěrují stovky továren v Turecku. Při uvalení ekonomických sankcí na Turecko by se z jeho dluhopisů staly bezcenné papíry a banky by musely jako nedobytné odepsat i úvěry poskytnuté tureckým firmám. Pokud by banky neměly zbankrotovat, musely by by je opět sanovat státní rozpočty a Evropská centrální banka (ECB).
Dalším trumfem, kterým turecký prezident Recep Erdogan vydírá evropské státy, jsou zbrojní zakázky. Německo dodalo tureckému vojenskému námořnictvu 6 ponorek T-214 za 2,2 miliardy USD. Španělské firmy se dodávkami za 1 miliard dolarů účastní na stavbě turecké miniletadlové lodi Anadolu.
Pro Itálii je Turecko třetím největším dovozcem italských zbraňových systémů. Obě země dlouhodobě rozvíjejí spolupráci v řadě společných podniků. Nejnověji na společné výrobě útočného vrtulníku T-129 a stavbě špionážních satelitů italskou skupinou Leonardo. Dodávky za miliardy dolarů nají pro tureckou armádu nasmlouvány zbrojovky z dalších evropských zemí.
Před několika dny nesouhlasil Bidenův poradce pro zahraniční věci s postojem francouzského prezidenta Emanuela Macrona, který požaduje zmrazení rozhovorů s Tureckem o modernizaci celní unie. Bidenův poradce varoval i před uvalením sankcí na Turecko.
Nakonec si Turecko jako „strategickou“ zbraně udržuje miliony imigrantů, které může kdykoli nasměrovat přes hranice do EU. Tureckou zbraní je i náboženský fanatismus, protože Erdogan se prezentuje jako obránce islámu, a to je nyní poslední věc, kterou by rádi viděli zejména v Německu.
V Aténách čekají na … Brusel
Řecký ministr zahraničí Nikos Dendias na posledním jednání poslední Rady pro zahraniční věci připomněl, že by EU měla připravit sankce. „Ankara porušuje mořské právo a podkopává mír a bezpečnost v regionu. Ignoruje výzvy k deeskalaci a klade překážky ve zlepšování vztahů EU s Tureckem,“ uvedl mluvčí vlády Stelios Petsas u příležitosti nového nelegálního Navtexu pro Oruc Reis, který vydala Ankara pro mořskou oblast pokrývající řecký kontinentální šelf.
Analytici podle webu pronews.gr odhadují, že turecké vedení bude na jedné straně pokračovat v provokativních akcích proti Řecku a Kypru a na druhé straně bude opakovat svou oblíbenou metodu: učiní nějaký krok dobré vůle těsně před 11. prosincem, kdy mají premiéři zemí EU jednat na Evropské radě o Turecku. Pronews.gr prognózuje, že Řecká žádost o ovalení sankcí proti Turecku nebude schválena. Problém bude odbyt obvyklými řečmi o „evropské solidaritě“.
Naši vrcholní politici se už chovají jako rukojmí – bank, nadnárodních koncernů a zbrojního průmyslu. Kdo pozoruje turecké aktivity a není na hlavu padlý, vidí, že cílem „pochodu institucemi a Evropou“ jsou obyvatelé Evropy. Mezi ně se ale vedení EU, vlád jednotlivých zemí až na výjimky, ani většina europoslanců nepočítá. Oni mají za podporu svých loutkovodičů „své jisté“. Jim a jejich rodinám – pokud nějaké mají – nebezpečí nehrozí. Prostě se přesunou či přestěhují někam, kde Novoosmani nebudou, případně s nimi budou i nadále výhodně obchodovat. My ale už tušíme, že zbabělost a zkorumpovanost vrcholných politiků těžce zaplatíme. Přinejlepším radikální změnou života, přinejhorším životem samým. Zbraněmi, které jsou tak krásně výdělečné, totiž vyzbrojujeme vlastního nepřítele – a je úplně jedno, zda je v NATO nebo ne. Trump šel Erdoganovi v mnohém na ruku, ale jelikož hlavním nepřítelem případné Bidenovy administrativy bude Rusko, naprosto nic se nezmění, ba naopak. Turecko má být nástupní země války s Ruskem. Probruselské frakce v Europarlamentu a náš demoblok budou jásat – nad tím, jak připravují svoje vlastní země na roli bojiště v „konečném zúčtování s ruským nebezpečím“.
