Plánované zbídačení Západu: Brexit byl zbytečný. Británie do roku 2030 ekologickým vzorem EU. Boris pod pantoflem ekoteroristky. Recept jak dostat národní vůdce pod kontrolu globalistů. Zničí vše, co dokázal?

Viktorie Nikiforová
26. 11. 2020  Protiproud

Životní úroveň „zlaté miliardy“ se nezadržitelně řítí dolů po šikmé ploše. Brzy přestane být osobní automobil pro Brity dostupným dopravním prostředkem. Po něm spadne do kategorie luxusního zboží kvalitní oblečení, obuv, některé léky a topivo.

Důvodem toho všeho je tzv. boj proti globálnímu oteplování, které údajně představuje hrozbu strašnější, než byly dosud všechny přírodní katastrofy dohromady. A cvičným polygonem tohoto boje bude území Spojeného království – neboli „Petriho miska civilizovaného světa“, jak přezdívali Británii v televizním seriálu „Sherlock“.


Zelený úděl 

Britský premiér Boris Johnson se chystá oznámit svůj plán „boje proti změně klimatu“. Jeho cílem je snížit emise oxidu uhličitého do atmosféry na nulu. Ekologicky vystresovaná veřejnost očekává, že Johnson zakáže veškerou výrobu a prodej vozidel s benzinovými a naftovými motory již v roce 2030.

Podle dogmat radikálních ekologů by měla být zastavena také průmyslová výroba, která v Británii ještě zůstala, a na veškerý dovoz ze zemí, které se neobtěžovaly snižovat svou uhlíkovou stopu, by měla být uvalena likvidační cla. Vytápění bytů musí být rovněž ekologické, tudíž pro mnohé to bude jednoduše znamenat konec tepla ve vlastních domovech.

Boj proti oteplování je ve skutečnosti protekcionistickým souborem opatření určených k omezení ekonomické expanze zemí, jako je Rusko, Čína, či Brazílie. Tato opatření však mohou udeřit stejnou měrou i na příslušníky „zlaté miliardy“.

Pokud se podobný plán opravdu uskuteční, ztratí obyvatelé jedné z nejbohatších zemí světa přístup k levným osobním vozidlům, oblečení a obuvi, za dostupné ceny si už nepořídí ani řadu léků či potravin a nezbudou jim prostředky na přijatelné vytápění svých domovů. Země závislá na dovozu, v níž byla cíleně likvidována výrobně průmyslová odvětví již od dob Margaret Thatcherové, bude odsouzena k nedostatku všeho a britské standardy spotřeby upadnou někam na úroveň z dob druhé světové války, kdy potraviny byly na příděl, místo černé kávy se pila melta a punčochy byly k dostání jen na černém trhu.

Ani Brexit nepomohl

Pikantní na celé situaci je, že Johnson byl dosud zapřisáhlý klimatický disident. Stejně jako Trump nikdy nevěřil v jakýkoli druh globálního oteplování a upřímně si dělal legraci z hysterie ekologů.

„Pokud se zpotím při hraní ping-pongu, nebudu z toho vinit globální oteplování,“ napsal ve své novinové rubrice před čtyřmi lety.

Brexit dal na nějaký čas britskému premiérovi naději, že bude schopen vyladit obchod s EU tak, aby se současně vyhnul všem omezením, která Brusel uvalí na evropské výrobce. Britské ostrovy se měly stát jakýmsi celoevropským offshore s vlastní daňovou, pracovní a environmentální legislativou.

Naděje se však nenaplnily. A aby nedošlo k přerušení obchodu s EU, bude nutné zahájit bláznivý boj proti oteplování klimatu – dokonce i když to přinese obrovské ekonomické problémy.

Další stimulující pákou bude (pokud se uskuteční) příchod Bidenovy party k moci v USA. Ta propaguje „Zelený úděl“ (Green Deal), který předpokládá praktickou likvidaci průmyslu postaveného na ropě a zemním plynu s cílem vrhnout všechny zdroje na „čistou“ energii. A jakkoliv je celý tento plán z ekonomického hlediska zjevně nesmyslný a sebevražedný, slabý Johnson bude nucen před starším velitelem srazit paty.

Oznámit poddanému obyvatelstvu, že bude čelit újmám srovnatelným s válečným stavem, a navíc z absolutně smyšleného důvodu, je samozřejmě pro každého politika podobno ortelu smrti. Proto se Johnsonovi do takového podniku nechtělo. Nyní se dokonce pod záminkou covidové karantény stáhl do izolace, a to i přesto, že koronavirózu prodělal už letos na jaře a podle vlastního vyjádření „přímo srší protilátkami“. Snaží se však prokázat globalistickou loajalitu.

Bible ekoteroristů

S „ochranou přírody“ však existuje další zřejmý problém. Všechny plány v boji proti globálnímu oteplování údajně způsobeného lidskou činností totiž znamenají pro národní vlády vzdát se mnoha svých pravomocí ve prospěch různých neprůhledných nadnárodních struktur.

Například prototyp Johnsonova plánu se nazývá: „Bill o mimořádné situaci v oblasti klimatu a ekologie“. Tento dokument, který vypracovali radikální ekologové, je v Británii již rok rozšířen. Propaguje ho skupina aktivistů zvaná „Povstání vyhynulých“ (Extinction Rebellion) formou hlučných protestních shromáždění.

„Vyhynulí“ staví na podpoře amerických oligarchů, mezi nimiž jsou představitelé takových legendárních klanů, jako jsou Gettyové a Kennedyové.

Středobodem Billových tezí je myšlenka, že závazkem předsedy vlády Velké Británie je vyhlásit v zemi klimatický stav nouze a koordinovat svá rozhodnutí v této oblasti s Výborem pro změny klimatu. To znamená, že vůdce jaderné velmoci se bude muset zodpovídat “expertům” jmenovaným a financovaným mimo dostupnou kontrolu, samozvaným osobnostem veřejného života a aktivistům za práva zvířat. Taková koncepce se může Johnsonovi líbit jen těžko.

Podle Billa musí být premiér Velké Británie řízen jakýmsi „občanským shromážděním“ – zcela novým vládním orgánem vytvořeným z ekoaktivistů. Novely zákonů pak právně zakotví tu jedině pravou podstatu všech klimatických problémů – ve skutečnosti jde o snahu dostat národní představitele pod kontrolu nových globalistických struktur. A záminkou k tomu má být „mimořádný stav“ klimatu.

Plíživý boj okolo klimatických změn trvá již dlouhou dobu. Zpočátku bylo plánováno zakázat automobily jezdící na benzín a naftu do roku 2050, poté do roku 2040. Z pokladnice vlády Jejího Veličenstva zaznělo, že na boj proti globálnímu oteplování se penězi šetřit nebude. Výbor pro změny klimatu je proto přesvědčen, že Británie by měla na tento boj vynakládat desetkrát více než dosud, přitom za rok 2020 již vykazuje rozpočtový deficit 400 miliard liber.

Ekologický učeň

Věci se začaly dávat do pohybu, když se předseda vlády šťastně zamiloval. Jeho vyvolená je Carrie Symondsová, kterou bulvár již přezdívá Královna Carrie. V únoru pár oznámil své zasnoubení, v dubnu Carrie porodila Johnsonovi syna a v červenci se přestěhovala na Downing Street 10.

Carrie Symondsová je dívka z dobré rodiny. Je pravnučkou britského předsedy vlády, dcerou slavného novináře a přítelkyně nejslavnějších politiků v zemi a jejich manželek. Je také přesvědčenou eko-bojovnicí, která celý svůj život zasvětila boji za ochranu mořských živočichů, za práva hospodářských zvířat a proti plastovému odpadu.

Po nastěhování na Downing Street Johnson pod vlivem své dvaatřicetileté družky přestal pít (po čas volební kampaně), zhubnul, stal se veganem (také jen nakrátko) a dokonce si ostříhal své typické vlasy. Carrieniny přátelé spolčení v kroužku zvaném FOC’s (Friends of Carry) začali dostávat vysoké státní funkce. Její důvěrný přítel Rishi Sunak se stal ministrem financí. Její spolubojovník v ekologii Zac Goldsmith se dostal do Sněmovny lordů. Nečekaná rezignace Johnsonova klíčového poradce a autora volebního víátězství Dominica Cummingse byla také následkem naléhání Královny Carrie.

Johnsonova těžká politická metamorfóza z klimatického disidenta na bojovníka proti globálnímu oteplování se patrně také neobešla bez vlivu jeho družky.

Zajímavé ovšem je, že budoucí manželka britského předsedy vlády pracuje v charitativní organizaci Vibrant Oceans. Organizaci financuje Michael Bloomberg, americký miliardář, majitel informačního gigantu Bloomberg Agency a jeden z hlavních lobbistů a sponzorů boje proti globálnímu oteplování.

Řeči o tom, že národní vůdci jsou ovládáni nadnárodními finančními strukturami, jsou mediálním mainstreamem obvykle považovány za konspirační teorie. Johnson však na osobním příkladu dokazuje, jak bizardně mohou být propojeny romantika s politikou, řízení země s globální kontrolou a zájmy amerického miliardáře – s gradujícím chudnutím střední třídy ve Velké Británii.

Zdroj.