Jiří Jírovec
6. 11. 2020
Co ses dnes učil ve škole, můj synku?
To, že naše zem musí být silná
že má vždy pravdu, že
naši vůdcové jsou ti nejlepší
a proto je znovu a znovu volíme.
Tom Paxton „What did you learn in school today
Komedie se chýlí ke konci. Rozběsněný dav poskakuje s fanglemi a transparenty se jmény dvou kandidátů. Kvůli coronaviru nebyly uspořádány estrády jako v jiných letech. I tak zůstal úžas nad tím, že se v populaci 330 milionů nenajdou lepší kandidáti.
Americké prezidentské volby nemají s demokracií nic společného. Jde o mechanismus zaručující vítězství jednoho ze dvou předem vybraných kandidátů. Ve hře jsou čím dál tím větší peníze.
Gary Hart byl v roce 1988 jasným favoritem v primárkách Demokratické strany. Chtěl svoji kampaň financovat z vlastních zdrojů a tak obnovil hypotéku na vlastní dům. Tehdy to bylo odhadem asi $100000. Kandidaturu mu zmařila media, která nafoukla jeho vztah s modelkou Donnou Rice. Nebylo v tom nic nemorálního. Hart nebyl jebačkář, jako třeba bratři Kennedyové a nebo jeden z našich prezidentů. Bylo mu 52 let a byl odloučen od své manželky. Tedy od lože a stolu. Rozvod pak vyřeší finance a majetek.
Zajímavým prezidentským kandidátem byl texaský miliardář Ross Perot, který v roce 1992 kandidoval jako nezávislý. Náklady na kampaň tehdy vzrostly na desítky milionů dolarů. Můžeme si položit Paroubkovu otázku: „Kdo z vás na to má?“ Perotovi otevřely peníze do televize. Byl viditelný, získal 19% všech odevzdaných hlasů, ale ani jednoho volitele (ti formálně rozhodnou, kdo bude prezidentem, mohou, ale nemusí jít s většinou).
Cena prezidentského křesla dále rostla. Druhé zvolení Obamy údajně stálo 1 miliardu. Biden prý letos měl k dispozici 1.5 miliardy. To jsou velké peníze, které z větší části protečou na reklamu. Tím vstupují do hry media, která se nechají vydírat a přistupují na podmínky, které si mocné strany určí. Při minulé volbě se D a R dohodli, že nepřipustí, aby jim nějaký nezávislý nýmand narušoval show. Buď jen jejich dva kandidáti a nebo nikdo. No neberte to, když hrozí taková ztráta příjmu. Od té doby se o nezávislých kandidátech v hlavních mediích nemluví.
Významným oponentem Bidena byl Bernie Sanders. Přišel s určitými nápady v sociální oblasti, které by znamenaly přerozdělování bohatství ve společnosti, sliboval zaměření na obnovitelné zdroje, zdravotní pojištění, kontrolu zbraní a podporu menšin.
To vše je na „majitele“ USA příliš a tak se jeho počáteční převaha nad Bidenem začala ztrácet. Sanders v průběhu republikánských primárek odstoupil a prohlásil, že jeho lidé budou podporovat Bidena. Tím dosáhl, že se jeho „socialisticko-komunistická agenda témata vytratila z z veřejného prostoru.
Výsledek voleb vnitropolitickou situaci USA příliš neovlivní. Sociální problémy, zdravotní pojištění, vzdělání a chudoba značné části populace přetrvávají bez ohledu na to, kdo je v Bílém domě. Pandemie ukázala, že omezený přístup ke zdravotní péči a špatná ochrana pracovních míst představují obrovský problém. Proto musela Trumpova vláda uvolnit významné prostředky na podporu těch, kteří ztratili příjem. Skoro komunismus: „Každému podle jeho potřeb.“
USA ztratily dříve sjednocující faktor, tedy heslo „Right or wrong, He is my president.“
Trumpovo vítězství vedlo k polarizaci společnosti podporované opakovaným tvrzením, že rozděluje společnost.
To známe z Česka. Zemanův vliv na společnost je v podstatě zanedbatelný, ale pravice, kavárna a Bakalou ovládané media to opakují den co den.
Biden nebo Trump mohou napumpovat peníze do ekonomiky a přidat špetku optimismu, že nastávají dobré časy. Je třeba vědět, že USA mají 330 milionů obyvatel, kteří potřebují nové domy, auta, domácí spotřebiče atd. Potíž je v tom, že vláda nemůže zvrátit trend globalizace, totiž přesun výroby do levnějších zemí. Vrátit výrobu do USA by bylo nákladné. Musely by se stavět nové továrny, dávat velké prostředky na vzdělání.
Lze připomenout, že těsně poté, co si Trump nasadil čepici „America First,“ Ford ohlásil, že přesune výrobu malých osobních aut do Mexika. Prezident míní, zisk mění.
Výsledek voleb může mít značný dopad na zahraniční politiku USA.
Trump změnil vztahy s Ruskem a Čínou k horšímu. Vyhlásil je za nepřítele dominance USA ve světě. Američané vydávají zhruba 10x víc na zbrojení než Rusko a 5x víc než Čína. Současně tlačí na členské země NATO, aby vydávaly 2% HDP na obranu. Pokračování této politiky je pro svět nebezpečné, ale do značné míry předvídatelné.
Trump chtěl být státníkem, který ukončí korejskou válku. Neuspěl, protože kdyby to udělal Jižní Korea by přestala kupovat americké zbraně a to by byla příliš velká cena za několik podpisů na cáru papíru.
Biden, se bude muset proti Trumpově zahraniční politice vymezit. Je ovšem příliš stár na to, aby se z muže v pozadí proměnil na světového vůdce. Výrok, že si na Rusko vyšlápne, pokud se bude do amerických voleb vměšovat, nemůže pocházet z jeho hlavy. Je z dílny loutkovodičů a o to je hrozivější.
V zemi neomezených možností není nic nemožné. Al Gore požádal v roce 2000 o přepočítávání hlasů na Floridě. Bush ml tehdy vedl s pěkným náskokem a tak se klidně přepočítávalo. Když se původní náskok zmenšil na 537 hlasů, soud rozhodl, že to stačí a Bush se stal prezidentem.
Zajímavé by bylo, kdyby poražený kandidát emigroval, prohlásil se za vítěze voleb a požádal svět o uvalení sankcí na šmejdy, kteří zfalšovali volby.
