22. 10. 2020 argumenti
“Podrobili jsme sankcím 300 organizací a oligarchů v Rusku, zavedli jsme sankce proti všem energetickým společnostem. Z hlediska sankcí nemůžeme až tak moc toho udělat s Ruskem, ale hledáme jiná místa, kde můžeme demonstrovat nespokojenost, ale je komplikované to udělat kvůli všestrannému charakteru stávajících sankcí”, posteskl si poradce v otázkách národní bezpečnosti Bílého domu Robert O’Brien, když nedávno vystoupil v Aspenském institutu ve státě Colorado.
Vyplývá z toho, že americký represivní sankční aparát splaskl, fantazie jeho autorů vyschla. Tak otevřeně svou bezmocnost ještě nikdo nepřiznal. Tím spíš, že sankce již nejednou demonstrovaly princip “akce se rovná protiakci”, když vedly přesně k opačnému výsledku, než byl ten, který zamýšleli jejich autoři.
Sankce – považuj to za vyloučení ze světového trhu dělby práce
Pro malý stát to je tragédie. Pro velký soběstačný stát a regionálního lídra, jakým Rusko je, to je absolutní a nesporný přínos, protože motivuje k rozvoji chybějící produkce na svém území.
Sankce spustily v RF globální program vlastní náhrady za importované zboží
Díky sankcím lidé začali pracovat i hlavou i rukama. Sankce přinutily finanční matadory země pracovat pro Rusko, a ne pro Ameriku! V mnohém díky sankcím v Rusku s jistotou stoupá vlastní výroba a zpracovávají se vlastní technologie, takže se nežije ve finančních bublinách přikrmovaných ropnou jehlou.
Ruská ekonomika si už zvykla na trvalé sankce a do hodnoty rublu jsou už uloženy možné kroky reakce našich západních zaoceánských “partnerů”. A co víc, toto jaro se globální hráči už pokoušeli nechat padnout ceny ropy, a za ní i rubl, ale ve výsledku zbořili světovou ekonomiku. Při příštím pokusu, pokud si znovu někdo troufne, se stane totéž.
Za své aktivum za celou dobu si Američané mohou zapsat na svůj účet pouze pozastavení výstavby Severního proudu 2 na rok, když cestou vydírání přinutili vlastníky ukladačů potrubí zříci se pokračování výstavby (ale proud dostavěn bude). Vše!
Jaká opatření nátlaku na Rusku však u Západu zůstala v kapse?
Lze si vzpomenout na SWIFT. Nicméně pokus odpojit Rusko od mezinárodního mezibankovního systému plateb je hůl o dvou koncích. Odpojení přinese pouze dočasné nepříjemnosti, ale Rusové se v takové situaci mohou stát oním katalyzátorem řetězové reakce, která dovede k nepředvídaným procesům ve světě.
Připomenu, že Rusko před několika lety vytvořilo a úspěšně využívá vlastní národní systém přenosu finančních sdělení (SPFS). Počet ruských uživatelů SPFS už překročil počet ruských účastníků SWIFT, systému se účastní i zahraniční banky.
Ano, samozřejmě, mnozí uživatelé systému vidí SPFS jako rezervní kanál a nepřerušují práci ani se SWIFT. Nicméně systém existuje, práceschopný a schopný “podchytit padající prapor”.
Jestliže se jednotliví světoví hráči znepokojení snahou USA tlačit na nepohodlné země cestou odpojení od SWIFT dohodnou na úplné integraci svých platebních systémů, tak to bude začátek konce finančního diktátu Ameriky.
Mimochodem, Rusko s SPFS, Čína s CIPS a Indie se systémem NPCI promyslely způsob organizace výpočtů pro případ odpojení od SWIFT. S ruským systémem je taktéž integrovaný íránský SEPAM. Vlastně chybí pouze evropský TARGET2. Ale v případě odpojení Ruska od SWIFT se i země EU budou muset integrovat, pokud chtějí mít platební styk s Ruskem.
A v tom případě už USA nebudou moci kontrolovat velkou část plateb ve světě. To zase sníží poptávku na dolary. Protože při platbách přes SWIFT probíhají všechny transakce buď v dolarech, nebo konvertováním na dolary.
Dolar není ničím zabezpečený, kromě ochoty třetích zemí provádět transakce mezi sebou v dolarech. A kde mají ty dolary vzít? Správně, v USA. Ale jak ? Prodat USA zboží za dolary. Které pomocí tiskařského lisu, nebo prostě stisknutím tlačítka Spojené státy vyrábějí a získávají za ně spoustu užitečných věcí, včetně ropy, zlata …
Tak proto Američané nikdy nepřistoupí na vypnutí SWIFT pro Rusko, protože tehdy to bude největší ahoj v historii USA dolaru .
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
