Zajoch
Muslimské komunity ve Francii se vedle obyčejných deliktů rozhodly k radikálnějším zábavám a nakonec k teroristickým akcím * Centrální volební komise Kyrgyzie uznala parlamentní volby za neplatné, během dvou týdnů budou vyhlášeny nové * Erdogan se považuje za významnějšího vůdce než byl Atatürk
Macron se utká s „kontroverzní společností“ migrantů
Vasilij Amirdžanov
5. října 2020
Francouzský prezident oznámil, že se nadále snaží pofrancouzštit migranty. Slíbil přijmout tvrdé zákony, aby potřel „islámský separatismus“.
Na rozdíl od dříve utrpěného fiaska ve věci multikulturalismu začne s reformou vzdělávání, aby se do francouzské společnosti integrovali příchozí již od dětství.
***Fetiš multikulturalismu
Diskuse kolem odmítání hodnot francouzské společnosti přistěhovalci z Afriky a Asie nabrala obrátky po sérii teroristických útoků v zemi, když se potomci prvních přesídlenců z muslimských zemí chopili zbraní. Francie si dlouho sypala popel na hlavu za koloniální minulost a na konci 20. století dlouho přijímala migranty z Maghrebu a jiných svých bývalých afrických kolonií. Tyto lidi přitahoval život Francouzů a věděli, za čím jedou. Hleděli se přisát ke všem výhodám evropské civilizace a integrovat se.
Ještě koncem sedmdesátých let nebyla ve francouzských školách ani špetka nějakých privilegií studentů různých ras, národností nebo náboženství. Se všemi bylo zacházeno stejně jako s dětmi francouzskými. Neexistovaly přehlídky v národních oděvech, ani ve školních družinách nikdo nežádal zvláštní jídla ve školní jídelně.
Děti prvních hromadných přesídlenců vyrostly a začaly požadovat zvláštní pozornost správy. V místech, kde se Afričané hromadí,se objevily skupiny novoročních žhářů aut a neustálé krádeže peněženek a luxusních předmětů tolerantním Francouzům.
Muslimské komunity přistoupily vedle obyčejných deliktů k radikálnějším zábavám a nakonec k teroristickým akcím. Hosté francouzské republiky se ochotně přidali k všeobecnému festivalu přestupků a zločinů. Výsledek je, že v období multikulturalismu začali přesídlenci věřit, že násilí a jiné nezákonné akce jim dovoluje barva kůže, vyznávání islámu a dluh Francie z koloniální minulost.
Macron oznámil, že od roku 2021 bude silně omezeno domácí vzdělávání a školní docházka bude povinná od tří let věku dítěte. Podle Macronova názoru je nyní muslimská komunita ve Francii protispolečenská a děti v této kategorii se od raného dětství připojují k odloučené existenci v zemi. Považuje za nezbytné kontrolovat učební programy ve školách a cizí financování mešit.
Ve Francii žije už přibližně 7 milionů lidí vyznávajících islám, což je 10 % všech obyvatel země. Přitom ještě v dubnu 2016 upozornil francouzský předseda vlády Valls na hrozbu salafismu v zemi: „Dnes tvoří salafisté 1 % muslimů v naší zemi. Ale jejich ideje, jejich poslání, jejich vyjadřování na sociálních sítích je jediné, které slyšíme a které slyší stále více mladých lidí.“
Zpráva prezidenta o omezení domácí výuky už vyvolala pobouření na sociálních sítích. Nehledě na to, že prezident nazval svůj plán „radikálním“, je přesvědčen o jeho nezbytnosti pro „přispění k integraci islámu v republice“.
Macronova idea se zdá být rozumná, ale jak bude uvedena v život, je velká otázka. V demokratické společnosti je vše „radikální“ odmítáno občany, které nové věci zasahují, ale i lidmi řídícími se liberálními hodnotami. Prezident nebude moci ignorovat názor občanů země a přizpůsobovat zákony státu svým osobním přáním. Na rozdíl od situace v některých postsovětských státech nepřijme francouzská společnost takzvanou suverénní demokracii, vyznačující se autoritářským vedením vlády, faktickým splynutím vládních odvětví a vnucením jednoho názoru jako jediného správného.
Ostatní systém vybudovaný v paradigmatu suverénní demokracie dává hlavě státu rozsáhlé možnosti, nesrovnatelné s žádnou evropskou zemí. Náklady a přínosy se kompenzují rozsáhlou propagandou, bohatým financováním loajálních medií a represivními mechanismy.
Na převýchovu migrantů může být už pozdě, protože ti jsou si jisti, že je Francie povinna přijmout jejich ideologii týkající se pohledu na svět. Francouzi se mají podřizovat kultuře hostů a nestrkat do ní nos. Postupně se musí kontrolovat, aby Francouzi nestavěli na ulicích vánoční stromky, jaká se nosí délka sukní a rukávů, aby se nepil alkohol a nejedlo vepřové maso, aby si nesedali muži za jeden stůl s ženami a nakonec mají také uzavřít Moulin Rouge.
Aby se předešlo domácím konfliktům spojeným s izolováním a náboženskou radikalizací návštěvníků, jsou francouzské úřady povinny hledat cesty k řešení obtížného úkolu dosáhnout dohodu se společností a k zajištění zákonnosti v zemi. Macronova myšlenka může být průlomová.
Budoucnost ukáže, zda je „radikální plán“ schopen integrovat imigrantské enklávy bez globálních otřesů, nebo je alespoň včlenit do norem francouzské společnosti. Bude-li to fungovat, zapíše se prezident Macron do do historie Francie i celé EU. Jestli to nevyjde, bude o tom informovat ruská federální televize a na Facebooku o tom zažertuje Maria Zacharova.
Převzato z Pravda.ru
Potulné figury: RF vyzvala všechny strany kyrgyzského protestu ke klidu
Elnar Bajnazarov
6. října 2020
Centrální volební komise republiky uznala parlamentní volby za neplatné, během dvou týdnů budou vyhlášeny nové.
Moskva vyzývá kyrgyzskou veřejnost ke klidnému řešení politické krize a zároveň považuje události v Biškeku za vnitřní záležitost republiky a zasahovat do ní nebude. Dne 6. října demonstranti dosáhli toho, že ústřední volební komise Kyrgyzie uznala parlamentní volby ze 4. října za neplatné a budou vyhlášeny nové. Bílý dům a magistrát v Biškeku jsou pod kontrolou demonstrantů. Dotázaní experti si myslí, že nepokoje byly ve skutečnosti vyvolány neshodami lidí ze severu a z jihu, do parlamentu se nedostaly strany ze severních oblastí, a proto jih nepodporuje rebelující.
Večer dne 5. října obsadil šestitisícový dav náměstí Ala-Too v Biškeku, před šestou hodinou přišel k bráně Bílého domu, v němž zasedá parlament a administrativa prezidenta, vláda, správa hlavního města a generální prokuratura. Došlo ke střetům s bezpečnostními silami chránícími objekt. Podle sdělovacích prostředků byly proti demonstrantům použity paralyzéry a slzný plyn. Ti zase na policisty házeli kameny a spálili jedno hlídkové auto. Podle údajů ministerstva zdravotnictví republiky bylo nejméně 590 sob zraněno, z nich 150 je v nemocnici a jeden zemřel.
Kolem desáté hodiny večer vnikli rebelové do Bílého domu, který je stále pod jejich kontrolou. Poté zamířili ke Státnímu výboru pro národní bezpečnost, aby osvobodili z vězení bývalého prezidenta z let 2011 až 2017 Almazbeka Atambajeva, což se jim podařilo. Připojil se k demonstrantům na náměstí Ala-Too.
Obyvatelé Biškeku sdělili, že protesty pokračovaly celou noc, avšak 6. října zůstaly na ulici jen malé skupinky aktivistů opozice, kontrolující dodržování pořádku. Včera bylo +18 stupňů a dnes je jen +6 stupňů. Kvůli silnému ochlazení lidé venku prakticky nejsou, jen pracovníci Tazalyku (místní úřad pro údržbu a bydlení) uklízejí. Organizují se jednotky, aby chránily město před drancováním.
Rusko už v Kyrgyzii nejednou pozorovalo situaci takového druhu a vždy bylo zdrženlivé. Bylo tak možno docílit vztahy s kýmkoliv, kdo se stal prezidentem. Ani nyní třeba běžet před vozem. Kyrgyzané si své problémy vyřeší.
Ráno 6. října vystoupil kyrgyzský prezident Sooronbaj Žeenbekov s proslovem k národu a uvedl, že se některé politické síly v zemi s využitím výsledků parlamentních voleb pokusily uchopit v republice moc. Přiznal, že centrální volební komise „pečlivě vyšetřuje porušování pravidel“ při parlamentních volbách a „pokud je to potřeba, výsledky anuluje“. Vůdce země oznámil, že bezpečnostní síly na jeho příkaz nestřílely, aby nebyli ohrožováni občané. Vláda republiky přijala v této situaci „všechna možná opatření, aby nedošlo k nejhoršímu“.
Prezident uvedl: „Vyzývám šéfy politických stran, aby uklidnili své stoupence a odvedli je z míst, kde jsou shromážděni. Vyzývám všechny síly, aby postavily osud země nad politické ambice a navrátili se do právních mantinelů.“
Tři hodiny po prezidentově projevu prohlásila ústřední volební komise výsledky voleb za neplatné z důvodu mnoha stížností na porušení pravidel. Vyšlo najevo, že šest opozičních stran republiky vytvořilo koordinační radu a uspořádalo společnou tiskovou konferenci. Na ní politici nevyloučili, že navrhnou prezidentovi složit funkci. Vyzvali současný parlament, aby se sešel a vyhlásil nové složení rady ministrů. Mimořádné zasedání poslanců se nemělo konat v Bílém domě, ale v hotelu Dostuk. Budovu parlamentu mají v rukou protestující.
Podle zpravodajského portálu Kg24 k zasedání nedojde, nebude kvorum. Někteří členové parlamentu se sešli v budově kina, zasedají za zavřenými dveřmi a nepouštějí k sobě novináře.
Protesty v Kyrgyzii byly spuštěny parlamentními volbami 4. října. O 120 míst se ucházelo 16 stran, ale jen 4 překonaly sedmiprocentní bariéru. Svoji roli sehrála i zeměpisná poloha v Kyrgyzii. Všechny čtyři strany, které se dostaly do parlamentu, jsou z jihu země. Strany severu zůstaly mimo.
Země má prezidentsko-parlamentní zřízení, ale není to zahrnuto do ústavy. Parlament je jednokomorový a poslanci mají pětileté funkční období. Volby mají schéma poměrné a jedna strana nemůže získat absolutní většinu, tj. více než 65 mandátů.
Andrej Grozin z Ústavu zemí SNS vysvětlil, že v Kyrgyzii hraje v politickém životě parlament významnou roli. Místo poslance umožňuje ovlivňovat mnoho záležitostí s finančními toky a podnikáním. Poslanci vytvářejí vládu. Hlavně proto vyvolaly výsledky voleb takovou reakci.
Politolog vysvětlil, že hlavním motorem protestní vlny zůstává rozdělení na sever a jih. Za Atambekova neexistovalo zřetelné dominování seveřanů, ale za Žeenbekova se všechna klíčová místa obsadila lidmi ze tří oblastí – Ošské, Džalalabadské a Batkenské. To se seveřanům nelíbí. Do včerejška nebylo myslitelné mluvit o odstoupení Žeenbekova, postavení vlády bylo pevné. Po zprávě centrální volební komise se dnes všechno změnilo. Co bude s Žeenbekovem, to závisí na tom, jaké budou vztahy mezi koordinační radou a oficiální vládou. Stálí zástupci vlády v severních oblastech ještě v noci a ráno složili funkce, což naznačuje, že sever podporuje akce v Biškeku.
Na jihu to vypadá jinak než na severu. Na náměstí v Oši se shromažďují protestující a vyjadřují ostrou nespokojenost s protesty v hlavním městě. V Kyrgyzii se nejedná o klasickou barevnou revoluci, jaká byla v Arménii a dnes je v Bělorusku. Jde spíše o opakování toho, co zde již bylo v letech 2005 a 2010. Jde o náhradu lidí z jednoho regionu vládou lidí z druhého.
Jiný odborník, Adžar Kurtov upozorňuje, že současný relativní klid v Biškeku je přechodný. Včera se mohli „jižané“ rychle zvednout, dnes se budou organizovat. Jen není jasno v jaké formě, to se teprve uvidí.
Kurtov nevyloučil, že se do politiky vrátí Atambajev. Dne 6. října oznámil jeho advokát, že mu změnili trest na domácí vězení. Jestliže odstupuje současný prezident, bude proti němu nejspíš zahájeno trestní řízení, jako tomu bylo u předchozích prezidentů – v roce 2005 Askara Akajeva a v roce 2010 Kurmanbeka Akijeva. Oba z Kyrgyzie utekli.
Převzato z Iz.ru
Jak Rusko obehrálo Turecko v karabašské avantýře
8. října 2020
Rukama Baku začala Ankara protiofenzívní operaci v Náhorním Karabachu a počítala s blitzkriegem, rychle postupující válkou, jejíž úspěch zajišťuje rychle postupující série silných úderů, zbavující protivníka vůle k odporu, demoralizující jeho armádu i obyvatelstvo. Jenže blitzkrieg se nepovedl a arménská „pevnost Karabach“ se drží, zuřivě se brání, ač v některých místech byly její zdi proraženy a polity krví ázerbájdžánských vojáků.
Někteří znalci oznámili předčasně vítězství Turecka nad Ruskem v soupeření o Zakavkazsko. Není jasné, z čeho tak soudili. Přitom se Moskva ve válce v Karabachu vůbec neangažovala. Pozorovala, co se děje, a nepodporovala ani jednu ze zemí, využívala postavení arbitra.
Ankara se již podílí na třetím konfliktu, i když nepřímo. Nese přitom materiální a jiné náklady. Jednalo se o války v Libyi a Sýrii a nynější podporu Ázerbájdžánu, které byly pro turecký rozpočet zatěžující. Turecko je sice země silná, ale ne příliš bohatá. Její ekonomika to nemusí ustát, mohou nastat vnitropolitické problémy a Ankara už nebude schopna rozšiřovat svoji sféru vlivu.
Erdogan se považuje za významnějšího vůdce než byl Atatürk. Rozhodl se pro historický revanš a opětné vytvoření osmanského impéria a zahájil expanzi ve východním Středomoří. Jeho plány se nelíbí ani jeho spojencům z NATO. Z devíti zemí se sestavil celý protiturecký svaz. Jsou to Francie, Itálie, Řecko, Kypr, Izrael, Egypt, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty a Bahrajn. Není v tom zahrnuta Haftarova Libyjská národní armáda, oficiální Damašek a Kurdové.
Tím, že se Turecko soustředí na Karabach a Arménii, může zničit své vztahy s Ruskem a Íránem a poztrácet zbytky důvěry USA. Washington se chce sám zmocnit Zakavkazska a vytěsnit z něho Rusko, ale Ankaru tam pustit nechce.
Turecko riskuje, že bude v úplné izolaci a velmi rychle začne upadat. Bude nuceno odstoupit na všech frontách, ustupovat jak Západu, tak Moskvě. Snahy Ankary zatáhnout Rusko do karabašského konfliktu odvádějícího jeho pozornost od Sýrie a Libye se minuly účinkem. Protiofenziva se zadrhla, což znamená, že se Kremlu podařilo Erdogana převézt. Intenzita bojů klesla a v nejbližší době musí proběhnout několik kol jednání.
Převzato z Topcor.ru
