Konstantin Dvinský
12. 10. 2020 cont
Kardinální změny v ruské hospodářské politice probíhají působivými tempy. Nová vláda Mišustina-Bělousova pracuje pouze 10 měsíců, ale výsledky jsou již nyní vidět. A to nehledě na to, že doslova ihned po výměně vlády ve světě vypukla nejsilnější ekonomická krize za
posledních 12 let.
V daném materiálu jde o Komplexní plán modernizace infrastruktury (KPMI) (železnice, silnice,
letiště a mořské přístavy), který byl schválen předchozí sestavou vlády na podzim roku 2018. V
tomto okamžiku byl podroben značným změnám a úpravám. Za přijetí obnovené verze KPMI
odpovídal první vicepremiér Andrej Bělousov.
Ale všechno popořádku. Pro začátek se vrátíme ke staré verzi plánu, přijaté tehdejším prvním vicepremiérem Antonem Siluanovem. Připomenu, že ve vládě právě první vicepremiér odpovídá za hospodářskou politiku. A tak KPMI byl vypočítaný na 6,5 trilionu rublů. Z nich se polovina měla vynaložit z rozpočtu, zbývající polovina měla být hrazena získáním soukromých investic.
Za prvé, absolutně není jasno, o jakých soukromých investicích Anton Siluanov snil. Infrastrukturní projekty jsou nákladné a zaplatí se teprve v dlouhodobé perspektivě (20-30 let). Žádný investor se zdravým rozumem nebude vydávat peníze na výstavbu silnic nebo železničních přípojek. Jedinou výjimkou jsou přístavní terminály, které budují velké společnosti pro své potřeby (například, výrobci hnojiv aktivně budují specializované terminály pro překládání svých výrobků).
Za druhé, předchozí verze KPMI byla abstraktní a zbavená podrobností. Byla v ní shromážděna hromada absolutně nesmyslných projektů. Například trať Meridián o hodnotě 600-700 miliard rublů, která má být údajně postavena za soukromé peníze. I když je zřejmé, že by se to nikdy nestalo bez státní podpory, Meridián je vyloženě ztrátový a nenávratný.
Rozpracování nové verze KPMI vedl Andrej Bělousov několik měsíců. A nyní, 7. října byla přijata. Hlavní změna spočívá v tom, že místo abstraktních věcí nyní vláda koncentruje své síly na konkrétní projekty. Obsahuje 9 jednotek:
Vytvoření dopravního koridoru Evropa – západní Čína (výstavba cesty M12 Moskva – Kazaň),
Rozšíření BAMu a Transsibiřské magistrály,
Rozvoj přístupů k přístavům Azovsko-černomořského úvodí (výstavba nových železnic a silnic),
Rozvoj přístupů k přístavům Severozápadního úvodí (analogicky, jako v předchozím bodu),
Rozšíření přístavních kapacit,
Severní námořní cesta,
Rozvoj letištní infrastruktury,
Vytvoření vysokorychlostní dopravy (výstavba vysokorychlostních magistrál),
Rozvoj železnic Centrálního dopravního uzlu (zvýšení propustných schopností).
Přitom se předpokládá vzít z těchto 4 trilionů pouze 1 trilion z federálního rozpočtu. Všechno ostatní bude získáno z jiných zdrojů financování. Ale ne od soukromníků (s výjimkou výstavby přístavních kapacit).
Státní kapitalismus předpokládá existenci celého souboru finančních nástrojů kromě federálního rozpočtu. Jsou to prostředky státních společností, mechanismus omezené emise, suverénní fondy atd. Právě tento mechanismus plánuje Andrej Bělousov zapojit.
Několikrát jsem psal o věčných dluhopisech, které se od poloviny léta zavádějí do ruského finančního sektoru. Ve skutečnosti jsou, jednoduše řečeno, specializovanou měnou pro výstavbu infrastruktury. Do konce roku RŽD (Ruská železnice, pozn. překl.) rozmístí dluhopisy o celkové částce 370 miliard rublů (nyní už to je 150 miliard), svou emisi v hodnotě 500 miliard chystá i Avtodor. Celkem to prakticky činí 1 trilion rublů.
Druhým nástrojem jsou ruské suverénní fondy (FNB a RFPI) (Fond národního blahobytu a Ruský fond přímých investic, pozn. překl.). Mišustin například už v červenci podepsal výnos o vyčlenění 150 miliard z FNB na výstavbu silnice Moskva-Kazaň, v IPO Sovkomflotu, jehož peníze půjdou na výstavbu ledoborců (rozvoj SMP) (Severní mořské cesty, pozn. překl.) se účastnil RFPI. Jediné omezení spočívá v tom, že prostředky FNB jdou na krytí výpadků příjmů za ropu a plyn. Podle prognózy se doplnění FNB extra příjmy z exportu uhlovodíků obnoví až od roku 2022 (i když se domnívám, že dříve, od poloviny roku 2021). Ale v každém případě to je dočasný jev.
Na rozdíl od plánu Siluanova je postup Bělousova zaměřen na konkrétní výsledek, pro jehož dosažení se používají reálné nástroje, a nikoliv fiktivní soukromé investice.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
