20. 10. 2020
Evropská komise v návrhu novely nařízení o strategickém plánu, který je součástí reformy Společné zemědělské politiky EU, navrhuje omezit platby zemědělcům. Pro jedno IČO – bez ohledu na to, jestli jde o rodinnou farmu, kterou obhospodařují 2 manželé, nebo družstvo se stovkou zaměstnanců – chce Komise dát maximálně 60 tisíc eur. Cílem tohoto návrhu je seškrtat zemědělské dotace a peníze převést na projekty digitalizace a Zeleného údělu. Jako je výstavba 5G mobilních sítí, dotace elektromobilů a dobíjecích stanic, fotovoltaických a větrných elektráren.
Návrh je zaměřen hlavně proti tzv. novým členským zemím z Východu. Nejvíce by postihl právě ČR. Většina zemědělské půdy je v ČR obhospodařována podniky, které vznikly na místě bývalých JZD. Většinou jde o akciové společnosti, které mají desítky nebo stovky podílníků a zaměstnanců – bývalých družstevníků. Tyto podniky u nás produkují 80% zemědělských komodit nutných k výrobě potravin. Právě pro ně by schválení návrhu Komise bylo likvidační. 60 tisíc eur je podle současného kurzu asi 1,6 milionu Kč.
V rámci konzultací reformy Společné zemědělské politiky jsem za rok a čtvrt výkonu mandátu europoslance navštívil desítky podobných firem zaměřených na rostlinnou i živočišnou výrobu. Zjistil jsem, že jen mzdové náklady – včetně povinných odvodů na zdravotní a sociální zabezpečení – představují u těchto podniků desítky až stovky milionů ročně. Menší vesnické družstvo se 100 zaměstnanci pro práci na polích a ve stájích potřebuje jen na mzdy a povinné odvody asi 55 milionů Kč.
Zastropování plateb by pro tyto firmy znamenalo, že by dostaly na dotacích jen několik procent ve srovnání se současným stavem. A to jsou dnešní dotace pro české zemědělce čtvrtinové ve srovnání s dotacemi, které dostávají farmáři ve Francii, Německu nebo Belgii či Holandsku. Schválení návrhu Komise by znamenalo likvidaci naprosté většiny těchto našich firem. Jejich produkci by nahradil další dovoz ze Západu. A o to Komisi jde především.
Mezi lidmi koluje nepravdivá fáma, že by zastropování pomohlo malým českým rodinným farmám. Autoři této fámy a dokonce i někteří kolegové europoslanci, kteří ji po nich opakují, tvrdí, že by stát a za něj platební agentura Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), mohl přidat rodinným farmám všechny peníze, které by nedal kvůli zastropování bývalým družstvům. Návrh Komise ve skutečnosti umožňuje na národní úrovni převést ve prospěch rodinných farem z celostátního přídělu navíc pouze 15 až 25%. Peníze, které by kvůli zastropování nebyly vyplaceny zemědělským podnikům vzniklým na místě bývalých družstev, by Komise ČR nenechala k našemu využití, ale museli bychom je vracet do rozpočtu EU.
Ve výsledku by si tedy nejenže nepomohly malé české farmy, ale ČR jako celek by přišla o velké množství peněz. Dotace sebrané kvůli zastropování českým zemědělcům by Komise dala buď malým zemědělcům v jiných členských státech – většinou západních, kteří už dnes mají vyšší dotace než naši. Což by je vůči našim zemědělcům ještě více nespravedlivě zvýhodnilo. Nebo by je použila v rámci rozpočtu na jiné účely. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová a její zástupce Frans Timmermans se nijak netají tím, že hodlají peníze sebrané zemědělcům použít na Zelený úděl.
Téma „cappingu“, jak je v „bruselštině“ označováno krácené dotací pomocí zastropování, je předmětem mnoha diskusí uvnitř zemědělské i laické veřejnosti. V průběhu času kolem něj vznikla řada legend, které s textem předloženým Komisí nemají nic společného. Jednou z nich je, že by se zastropování týkalo pouze platby na hektar. Skutečnost je však taková, že Komise v v článku 15 odstavci 1 návrhu nařízení o strategickém plánu navrhuje zastropování VŠECH PŘÍMÝCH PLATEB. Tedy i podpor vázaných na produkci. Včetně citlivých komodit jako brambory, ovoce a zelenina, které jsou náročné na lidskou práci. A včetně a živočišné výroby – masných i mléčných krav, ovcí a koz. V jejich případě by omezení podpor znamenalo úplný konec. V případě schválení návrhu Komise by na našich polích rostla už jen řepka a občan nějaké obilí.
ČR je s výjimkou řepky, obilí a hovězího masa nesoběstačná ve všech základních potravinách. Potřebujeme podpořit zejména živočišnou výrobu, která naši spotřebu kryje z necelé poloviny. Obnovit však potřebujeme i pěstování ovoce a zeleniny, v němž jsme před lety byli velmocí, dnes jsme soběstační z 30%, resp. 25%. Nyní pulty obchodů v ČR okupuje dovozové ovoce a zelenina. To znamená další a další vyvážení peněz z ČR. Protože jsem stoupencem obnovení potravinové soběstačnosti ČR navrhl jsem z návrhu nařízení o strategickém plánu zastropování VYPUSTIT.
Lidem, kteří věří pověrám, že tím pomůžu obřím firmám jako Agrofert ve svěřeneckém fondu předsedy české vlády Andreje Babiše (vlastní necelá 2% zemědělské půdy) nebo nadnárodním gigantům jako Bayer nebo Monsanto, se pokusím tuto nepravdu vysvětlit. Pro gigant s mnohamiliardovým majetkem není problém všechny své dceřiné společnosti rozdělit na ještě menší podniky, které by se papírově vešly do limitu. Žádný zákon je neomezuje v množství dceřiných společností. U největších typů firem jde výhoda z velikosti zachovat i při rozdrobení na větší počet dceřiných firem. Na centrále holdingu v Praze nebo v Mnichově je účetním, právníkům i dotačním expertům jedno, jestli obsluhují 100 miliard v rámci 10 nebo 1000 dceřiných firem. Jejich software je na to připraven.
Rozdrobení by bylo náročné jen u bývalých družstev, která jsou podle některých „expertů“ se 100 až 250 zaměstnanci velká – i když v mezinárodním srovnání jde o malé podniky. Výsledkem zastropování by ve skutečnosti bylo, že většinu našeho trhu by od současných vesnických akciovek, které vznikly na místě družstev, přebraly nadnárodní giganty jako Bayer, Monsanto. Nebo Agrofert, který si vždy umí najít cestu, jak obejít jakékoli zákony. Návrh Komise je typickým příkladem bruselského paskvilu, který se tváří, že pomáhá malým, ale ve skutečnosti zvýhodňuje jen ty největší.
Proto jsem v rámci sady pozměňovacích návrhů, které jsem k reformě zemědělské politiky navrhl, předložil návrh na úplné vyškrtnutí zastropování. Protože se však z tématu stalo „politikum“ o němž vášnivě diskutují především europoslanci, kteří návrh nařízení nikdy ani nečetli, což znemožňuje racionální diskusi, předložil jsem i záložní varianty. Limit pro zastropování navrhuji v několik verzích zvýšit na 200, 150 nebo 100 tisíc eur.
Ve všech verzích však navrhuji, aby se limit začal počítat až od částky, který pokrývá náklady na platy zaměstnanců – včetně příslušných odvodů daní a na zdravotní a sociální pojištění. U malých farem navrhuji započítat podle platových tabulek i práci rodinných příslušníků, kteří se podílí na chodu farmy i když nedostávají mzdu, ale jinou formou podílu na profitu farmy. Legislativní podobu pozměňovacích návrhů jsem připravoval ve spolupráci s experty z Agrární komory a Zemědělského svazu.
Nejsem však v žádném případě ani proti malým rodinným farmám, které mají na trhu své místo. I pro ně jsem předložil pozměňovací návrh, který by jim pomohl. V případě schválení by umožnil pomocí přerozdělovací platby zvýšit dotace na prvních 100 ha, které zemědělec obhospodařuje. Farmy do této výměry by na hektar měly o 15 až 25% vyšší sazbu dotace.
