Ivan David
1. 10. 2020
Včera řekl politik CDU a kandidát na předsedu strany Norbert Röttgen pro CNN, že Kypr, který vyžaduje sankce vůči Turecku za systematické porušování výsostných kyperských vod a nelegální těžbě plynu, je ostuda Evropy, protože zablokoval sankce proti Bělorusku. A „blokuje 26 států EU“. Tento pán, který se i jinak vyznačuje celkem pitomými nápady ohledně migrační krize a neustálými apely na přijímání migrantů, tím dosáhl pomyslného prvního stupně ignorování reality, bohužel typické pro politiku spolkové vlády nejen v době předsednictví EU.
Podle řeckého serveru pronews.gr pochválila německá kancléřka Merkelová – shodou okolností den před sumitem EU – Turecko za jeho uprchlickou politiku, kdežto Řecko opakovaně kritizuje za „strašné obrazy z tábora Moria“.
Sevim Dagdelen, politička a poslankyně Bundestagu za levicovou stranu Die Linke, říká, že je třeba se na to, kdo koho blokuje, dívat obráceně. To Německo blokuje společnou politiku Evropy vůči Turecku. Své názory shrnula v článku pro Frankfurter Rundschau. Mimo jiné konstatovala, že díky německému zprostředkování byl na čas utlumen konflikt mezi Kyprem a Řeckem na jedné straně a Tureckem na druhé, ale kupodivu využil turecký prezident Erdogan obdivuhodně tento čas k tomu, aby pomohl rozpoutat další válečný konflikt, a to mezi Ázerbajdžánem a Arménií. A to i přesto, že turecká lira klesla na nové minimum. Inu, může si to zřejmě dovolit.
„Turecko údajně přepravilo 4 000 islamistických žoldáků ze Sýrie do Ázerbájdžánu, aby pomohlo autokracii rodiny Alijevových při útoku na Náhorní Karabach. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu ujišťuje Baku naprostou podporu vojenských akcí Ázerbájdžánu. Evropská unie je paralyzována, pokud jde o to, jak jednat s Erdoganem. A za to nese hlavní odpovědnost spolková vláda,“ píše poslankyně Bundestagu Dagdelen.
Řecko a Kypr už dlouho požadují důsledky za porušování mezinárodního práva tureckým průzkumem plynu v Egejském moři, ale německá vláda brání jakémukoli opatření proti Ankaře. Dodávky zbraní a peněz mají nadále pokračovat, protože jen tak „zůstane Erdogan v klidu“.
Zájem spolkové vlády neznepokojovat sultána je evidentně tak velký, že dokonce akceptuje rozdělení EU v otázkách zahraniční politiky. Kypr tak blokuje opatření proti Bělorusku oznámená zahraničním představitelem Josephem Borrellem, protože Německo sází na plynulé pokračování proturecké politiky. Německo je odhodláno blokovat jakékoli výraznější sankce proti Turecku. Přitom účinné sankce by rozsypaly slabou tureckou ekonomiku jako domeček z karet. Jenže by to bolelo i německé podniky, a to se zřejmě nesmí stát. „Turecko je zdrojem zisku z přímých investicí německých korporací. A ačkoli je Erdogan po krk v problémech a jeho hospodářská politika založená na úvěrech a výprodejích upadá do krize, může se v případě eskalace konfliktů vždy spolehnout na spolkovou vládu“, konstatuje Dagdelen. A pokračuje:
„Otázka postoje k Erdoganově agresivní politice má potenciál rozdělit EU, pokud jde o zahraniční politiku, na severní a jižní unii. Pod vedením Francie se sešli představitelé Řecka, Kypru, Itálie, Malty, Španělska a Portugalska na francouzském středomořském ostrově Korsika, protože se staví proti dominanci Německa v EU a jeho vydržování despoty na Bosporu. Jako nástroj pro vyvážení zájmů EU ale tato politika dosahuje svých limitů, zejména v době krize.“
Dagdelen se jako politička kurdského původu zmiňuje i o dalších aspektech Erdoganova vládnutí: „Berlín se ale nadále spoléhá na spojenectví s Erdoganem. Pakt o uprchlících musí být zachován doslova za každou cenu. Cílem není nic menšího, než udržet Turecko v NATO. A to, i když Erdogan vede válku proti Kurdům ve své vlastní zemi a téměř neuběhne den, kdy by nebyli pronásledováni opoziční politici, zejména prokurdské strany HDP.“
Závěrečné hodnocení pokrytecké politiky německé spolkové vlády je pak doslova zdrcující, ale smutně pravdivé: „Příklad Turecka ukazuje, že spolková vláda nemůže hovořit o hodnotově orientované zahraniční politice založené na mezinárodním právu, což má katastrofální důsledky pro Evropu a Střední východ. Dovolte mi jen připomenout dodávky zbraní. Pokud jde o vývoz válečných zbraní, bylo Turecko v posledních dvou letech na prvním místě v seznamu příjemců s celkovým objemem více než půl miliardy eur.
Jednání s Erdoganem je příkladem politiky dvojího standardu německé zahraniční politiky, která v Evropě naráží na rostoucí odpor. Díky své politice „porozumění“ Berlín budí dojem, že spojenectví s diktaturami a autokraciemi, které zavírají opozici a vedou války v rozporu s mezinárodním právem, je vhodné, pokud jsou tyto státy integrovány do západních spojenectví a jsou chráněny zájmy německých společností.
Je více než podivné, že německá vláda nepřijala návrh řeckého ministra zahraničí Nikose Dendiase, že spor o zásoby plynu ve východním Egejském moři by měl být předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Proč jsou OSN a mezinárodní soudy odsouvány stranou, když má být tento spor vyřešen pokojně?“
Tyto otázky, které si veřejně položila německá poslankyně, by si měl položit každý politik a občan EU. Jsou totiž rozhodujícím dokladem toho, že dvojí metry a dvojí morálka se v Evropě rozmáhají jako rakovina.
Paní kancléřce Merkelové bych vzkázal, že nelze věřit jejím starostem o blaho uprchlíků, když se zároveň stará o blaho toho, kdo uprchlíky pomáhá „vyrábět“ v množství větším než malém. S Erdoganem vymysleli báječný plán: Turecko bude dostávat miliardy na „uprchlickou politiku“, jedno za co je utratí, a kdykoli může hrozit Evropě jejich „vypuštěním“. A kdyby náhodou hrozilo, že uprchlíci dojdou, v Sýrii, Libyi, Iráku a nově i v Arménii jich Turecko vyrobí, kolik bude třeba – pro příjmy Erdoganova klanu a německých koncernů.
Nelze ani věřit dojemné péči paní kancléřky o zdraví „kritika Kremlu“ Borise Navalného, když osud opozičních tureckých politiků a novinářů, například kurdského opozičního kandidáta na prezidenta Selahattina Demirtase, dlouhodobě vězněného, je jí srdečně ukradený. Stejně jako osud stovek tisíc politických vězňů v Turecku, novinářů, právníků, umělců. Takových Navalných v tureckých kriminálech je… a dle německé politiky, kterou bohužel Merkelová and „her boys and girls“ vnucují celé Evropě, si tam můžou klidně i shnít.
Dnes bude jednat summit EU i o sankcích proti Turecku. Klidně se můžeme vsadit, jak to dopadne. Překvapení se konat nebude. Německu by daleko lépe slušela dvoustranná unie s Tureckem než členství v EU. Alespoň by bylo jasno, kdo s kým a hlavně proti komu.
