reagoval pry 22. srpna 1939 jeden rakusky Němec na Obersalzbergu na namitky svojich spolupracovniku pote, co jim vysvětlil, že některe narodnosti a rasy su blbě umistěne a bude třeba je “přesidlit”.
O den později podepsal zmluvu o neutočeni ze svojim uhlavnim nepřitelem, načež o tyden později zautočil na svojeho předchoziho přitela, s kerym měl zmluvu o neutočeni už pět roku podepsanu, čimž z něho zrobil uhlavniho nepřitela, přičemž na svojeho byvaleho uhlavniho nepřitela, s kerym měl čerstvě sepsanu zmluvu o neutočeni, zautočil o dva roky později.
Komplikovane, že?
A aby mohl zautočit na teho maleho uhlavniho nepřitela, tak rozhlasil, že to bylo naopak, a že pravě ten maly zautočil na teho velkeho tym, že mu rozbil radyjovysilačku. To tak už ve valkach chodi, že když už začne, tak prvni, co umira, je PRAVDA. A velci, keři obvykle utoči, lžou. A lžou všeci. Lhali Ameryčani o vitmanskem utoku v Tonkinskem zalivu aji v OSN o irackych zbraňach hromadneho ničeni, lhali Sověti o kontrarevoluci a zvacim dopisu. To už je u velkych taky zvyk.
A tak se nedivme, že když Turek vyhlasil, že na něj zautočila mala Republika Artsach, ma to podobne kořeny jako předchozi akce. Je třeba oduvodnit utok velkeho, aby se zakryla prava podstata utoku. A po valce se už nikdo ptat nebude, jak to začalo, bo hystoryju piše vitěz.
Vzhledem k temu, že začala regulerni valka, kde Velky niči Maleho, připomeňme si par hystoryckych faktu o uzemi Republiky Artsach (před rokem 2017 zname jako Nahorni Karabach):
– v oblasti Republiky Artsach bylo už před Kristem jedno z Provincii Armenskeho kralovstvi. To byl kdysik silny stat na uzemi mezi třema mořama – Středozemnim, Černem a Kaspickem. Ty časy su pryč. Už v roce 387 po Kristovi, tedy 184 roku před Mohamedem, bylo uzemi Armenyje rozdělene mezi Byzantsku a Persku řišu, Karabach se pak dostal pod spravu Kavkazske Albanyje (to su věci, co?). Populaci tvořili Armeni a měli tam svoje klaštery, školy a tak podobně.
– postupem času spolu s islamizaci okolnich narodu počet křesťanskych Armenu na uzemi Karabachu klesal. V roce 1823 bylo Armenu enem 8%, v dusledku utlaku Armenu v Osmanske řiši ovšem pokračoval přisun utlačovaneho obyvatelstva. V roce 1832 už Armeni tvořili 35% obyvatel, v roce 1897 dosahli většiny 53%.
– Balkanske valky v prvnich rokach minuleho stoleti osvobodily slovanske narody s pomoci ruskeho medvěda z osmanske (turecke) nadvlady. Když se o totež pokusili Armeni na počatku Velke valky, kdy se na uzemi osmanske řiše postavili po bok carskeho Ruska, vyhodnotili to Turci jako kritycky bod zlomu a aby zabranili podobnemu vyvoji jako na Balkaně, rozhodli se Armeny z jejich puvodnich uzemi vysidlit. Použil sem nazev, keři dnes razi Turci. Jini řikaju vyvraždit, vylikvidovat, provest genocidu. To fčil neřešme, faktem je, že jeden a pul milionu Armenu kajsik zmizelo a už se nikdy neobjevilo. Asi vítr, Máchale…
– mnoho přeživšich Armenu se z uzemi Turecka stahlo do podkavkazske oblasti, včetně Karabachu. Mirova zmluva ze Sevres po Velke valce stanovila, že novy stat Armenyja dostane legendarni horu Ararat, Karabach, aji oblasti jezera Van a Erzurum s Karsem, kaj kdysik žily statisice Armenu. Ale turecky general Mustafa Kemal, zvany dneska Ataturk, mirovu zmluvu odmitnul, na zapadě porazil Řeky a sudruh Lenin, kery v Ataturkovi viděl spojenca, ho podpořil Trockeho penězama, dodavkama zbrani a věnoval mu aji uzemi, kere měly podle mirove zmluvy připadnut Armenum, včetně hory Ararat. Když si začali Armeni aji Azeři v armci Zakavkazske republiky moc vyskakovat, rozhodnul sudruh Stalin, že jednotliva uzemi tak trochu pomicha a věnuje je ruznym republikam, aby je připadně mohl držet na uzdě (jinak se temu řika vydirani). A tak byl Nahorni Karabach osidleny většinově Armeny věnovany nově vzniklemu Azerbajdžanu, uzemi Nachičevanu s armenskyma pamatkama, osidlene Aźerskyma Turkama, bylo tež ponechane Azerbajdžanu, ale od země samotne oddělene koridorem Zangezuru, kery byl ponechany pod spravu Armenyje.
– v roce 1923 byla tedy v ramci Azerbajdžanu ustavena Nahorně-karabašska autonomni oblast, sčitani lidu z roku 1926 ukazalo, že tu žije 93% armenskeho obyvatelstva. Pod adminystratyvně-narodnostnim a naboženskym tlakem klesl jejich počet v roce 1989 na 77%. V te době už ovšem probihaly otevřene střety, bo karabaššti Armeni chtěli pod vlivem gorbačovske polityky byt připojeni k Armenyji samotne. Na tom asi nic divneho neni, že… Tym, kdo nesuhlasil, ovšem byl UV KSSS Azerbajdžanu. Misto teho, aby suhlasil s logickym oddělenim dvuch etnyk, postavil se proti. Začalo dalši pokračovani krvaveho konfliktu, jehož vysledkem bylo vyvražděni třiceti tisic lidi a etnycka čistka asi milionu a pul obyvatel obuch stran – Armenu aji Azeru…
Skvěle popsanu hystoryju konfliktu aji s obrazkama najdete tady
Ladislav Větvička,
