J. Kovář
V roce 1848 řada z nich, organizována ve studentských legií, stála na pražských barikádách. Studenti bojovali za národní i obecně demokratické požadavky. Po porážce revoluce byli mnozí z nich perzekuováni
Od roku 1914, kdy začala první světová válka, přecházeli studenti, i středoškolští, oblečeni do uniforem rakousko – uherských uniforem, na ruskou a srbskou stranu. Vstupovali do našich legií v Rusku, Itálii i ve Francii, bojovali za naši samostatnost a opět za obecně demokratické požadavky.
V roce 1939, po okupaci našeho území a zřízení tzv. protektorátu Čechy a Morava, který se stal součástí hitlerovské říše, studenti se zúčastnili protiněmeckého boje za opětné obnovení Československé republiky. Již v říjnu, v den našeho státního svátku, vyšli hromadně do ulic a protestovali proti německému útlaku. Byli první mrtví a ranění. 17. listopadu 1939 došlo opět ke studentským protiněmeckým protestům. Němci odpověděli teroristickými činy. Zastřelili představitele studentských organizací a 1200 studentů poslali do koncentračních táborů „ na převýchovu“. Zavřeli vysoké školy. V další válečné době studentský odpor proti německým okupantům pokračoval. Byly další oběti.
V roce 1948, v únorových dnech, studenti se též ozvali. Zorganizovali pochod na Hrad, ale odpověď tehdejší moci byla opět násilná, nikoliv však krvavá. Studenti odcházeli do zahraničí, na Západ. Jejich cílem byla demokratická Československá republika bez diktatury proletariátu. Poměry na Západě se však také měnily. Naši exulanti ztráceli iluze, někteří se i vraceli.
V roce 1989 se studenti zúčastnili „sametové revoluce“. Vznesli obecně demokratické požadavky, ale časem u nás místo sociálně spravedlivé společnosti byl nastolen kapitalistický řád, který brzy nabyl neoliberální charakter. A odrazem těchto skutečností se stalo i naše školství. Jeho úroveň upadala. Nejvyšší společenskou hodnotou se staly peníze. Úpadek morálky byl všeobecný. A to vše se odrazilo i na myšlení a jednání studentů. A tito reagují na společenskou realitu jinak, než jejich slavní předchůdci.
Naše společnost ztratila nerostné bohatství, doly, vodní zdroje, těžký průmysl, banky, pojišťovny, část lehkého průmyslu, téměř všechny výrobní prostředky jsou v cizích rukou. Platy a mzdy našich zaměstnanců jsou v porovnání s těmi německými asi třetinové, přestože naše produktivita práce dosahuje dvou třetin té německé. Máme desítky tisíc bezdomovců. Asi desetina všech obyvatel žije v chudobě či na její hranici. Sociální a národní zájmy jsou popelkou. Národní i sociální cítění mizí. Skutečnost nastoluje celou řadu zásadních problémů. Nikdo je neřeší, zastarávají a jejich intenzita roste. A v této situaci se naši studenti, jako první se ozvalo pět set studentů Karlovy univerzity (UK) v Praze, zabývají zcela umělými, druhořadými otázkami, jak se domnívám.
Studenti UK chtějí „bezpohlavní“ systém. UK v současnosti testuje novou verzi studentského informačního systému, studenti v petici žádají, aby byl „bezpohlavní“. Chtějí, aby byla doplněna dvě pole – jedno pole, kam by se vyplnila studentem upřednostňovaná zájmena a rod oslovení (ženský/mužský/neutrální). Druhým polem by potom bylo „zobrazované jméno“, jež by se mohlo lišit od legálního. A tak dále. Je tragédií, že univerzita se uvedenými „problémy“ zabývá. Je tragédií, že ani část vysokoškolských pedagogů neorientuje studenty na řešení celospolečenských otázek fundamentálního významu.
Zklamali nejen studenti, ale především i učitelé, ministři školství, politici všech směrů, jednotlivé vlády, které se zde střídaly od roku 1989. Důsledkem je, že ani naši maturanti neumí řádně česky mluvit a psát, že jejich národní uvědomění je snad nejnižší v celé Evropské unii. Mluví se o znalostní revoluci. Bohužel jenom mluví. Znalostní úroveň našich žáků a studentů dále klesá. Z našich dějin jen málo znají. Proto se médiím, zvláště těm zaprodaným, dobře daří manipulovat mladými lidmi. Dokonce i proti jejich vlastním zájmům.
Neuděláme-li rychle pořádek ve školství, k ničemu lepšímu se již nepropracujeme. Budeme se pohybovat po nakloněné rovině dále do celkové nicoty, která může vyústit v ohrožení naší státnosti, především námi samými. Bez pomoci českých zaprodanců a kolaborantů, dokonce i celých politických stran či jejich seskupení, vnější, především německé, síly, své základní zájmy v republice nemohou prosadit. Agresivní cizinec a český kolaborant budou úspěšní, na úkor našich nejvlastnějších životních interesů, jen tehdy, budou-li jednat ruku v ruce s podporou prodejných médií hlavního proudu.
