Zajoch
29. 9. 2020 Outsidermedia
Výrobci obilí v Rusku očekávají rekordní zisky z úrody v roce 2020 * U bílé americké většiny vytvářejí komplex viny před barevnou menšinou * Reakce médií na utajenou inauguraci běloruského prezidenta
Rusko nezachrání ropa: To ruská pšenice má cenu zlata
20. září 2020
Na exportních trzích má ruská pšenice rekordní cenu. Od začátku sklizně 1. července podražila ruská pšenice, která má obsah bílkovin 12,5 procenta, o 8 procent. Nyní stojí pšenice na export přes 220 USD za tunu.
Je důležité, že Rusko nadále upevňuje své postavení na zemědělských trzích. Pšenici hodně kupuje Alžírsko, které je tradičně orientováno na Francii. Zde je určitou nevýhodou to, že tento stát snižuje požadavky na kvalitu dováženého obilí. Ruská pšenice při přijatelnější ceně stále ustupuje francouzské pšenici. Letošní neúrodu ve Francii řešilo Alžírsko hledáním nových dovozců.
Rosselchoznadzor (Federální služba veterinárního a fytosanitárního dozoru) oznámil, že se také připravuje vstup do Iráku. Ten je pro ruskou pšenici nový. Státní Sjednocená obilná společnost hodlá zvýšit dodávky do Bangladéše, což je jeden z nejperspektivnějších trhů v jihovýchodní Asii. Jednání se vedou rovněž s Jordánskem.
Jsou zaznamenány mohutné tendry na dodávku ruské pšenice do Turecka a Saúdské Arábie, i když tyto země ve sféře ruského zemědělského exportu jsou. Přitom je zajímavé, že hlavním konkurentem na trhu Saúdské Arábie je Ukrajina, která má pro tento rok v zemědělství ambiciózní úkoly.
Úspěšně pokračuje spolupráce Ruska s Egyptem, který je mezi pěti největšími dovozci ruské pšenice a směsi pšenice s žitem. Podle ministra zemědělství Patruševa bylo do Egypta od začátku roku odesláno 3,5 milionů tun zrna. V plánu je zvýšit i dodávky živočišné produkce.
Podle Vladimira Tkačenka, zakladatele poradenské skupiny VvCube není zvýšení cen obilí tak velké, jak by mohlo, s ohledem na makroekonomickou situaci, být. Na konci loňského roku nastala jiná dynamika měny, rubl od října do začátku ledna posiloval. Přestože je dnes kurs rublu mnohem nižší než udávají loňské ukazatele, na poklesu cen obilí se to neodrazilo.
Nyní kromě Ruska patří mezi pět největších vývozců pšenice ještě USA, Kanada a EU. Jak se vlivem pandemie tento stav změní v dalším zemědělském roce?
Myslím, že hlavním faktorem je velká světová poptávka po obilí a poměrné snížení nabídek od všech jeho vývozců. Pochopitelně, že rozložení sil ovlivnil i koronavirus.
Nicméně situace s ozimy, pokračující obchodní války kolem řady produktů i války na Blízkém východě rovněž cenu obilí ovlivňují. Přesto není zvýšení cen tolik citelné jak by být mohlo, zatím není vyšší než 4 %. Odborník společnosti AMarkets má zato, že se nedá očekávat pokles cen, protože poptávka bude stále velmi vysoká.
Růst cen pšenice na světovém trhu je také ovlivněn špatnou úrodou kukuřice v USA. Vrchol cen je patrně nyní, dále se dá očekávat mírný pokles. Avšak ceny stejně zůstanou vysoké, protože poptávka dovozců vzrůstá.
Letos se urodí málo kukuřice a slunečnice na jihu Ruska. To může zpomalit prodej sklizené pšenice i ječmene. Zemědělci nemusejí kvůli kukuřici a slunečnici uvolňovat sklady.
Připomínám, že v létě znalci předpovídali ohledně úrody téměř katastrofu kvůli špatným klimatickým podmínkám: sucho, kroupy.
V Centrálním okruhu, v Povolží a v regionech Západní Sibiře bude sklizeň obilí vysoká, až rekordní. To může vyrovnat nízkou úrodu na jihu. Předpokládá se sklizeň pšenice 82,5 až 82,6 milionů tun, ječmene 20,7 milionů tun, kukuřice 14 milionů tun a ostatního obilí 12,2 milionů tun. Hrubá sklizeň se odhaduje na 129,4 milionů tun, to znamená vyšší než v předešlých letech.
Ministerstvo zemědělství uvádí k dnešnímu dni sklizeň obilí a luštěnin ze 35,9 milionu hektarů (asi 75 % plochy) ve výši 108 milionů tun. O rok dříve to bylo jen 89,9 milionů tun.
Průměrná sklizeň je 30,1 metrických centů na hektar (v roce 2019 bylo 29 centů na hektar). Pšenice sklizená z 24 milionů hektarů dala 77,9 milionů tun, o 14,2 milionů tun více než v roce 2019
Převzato z Svpressa.ru
Připravuje se hon na policii
Svjatoslav Kňjazev
23. září 2020
Koncem srpna začal americký tisk šířit materiály bývalého agenta FBI Michaela Hermana, který je nyní vědeckým pracovníkem Brennanova centra placeného Sorosem. Podle jeho mínění pronikají ve všech státech USA do orgánů ochrany práva stoupenci bílé nadřazenosti a FBI ani vláda proti tomu nic nedělají.
Liberální media začala už před několika lety vytvářet základnu pro štvanici na policajty. Od roku 2015 zařazoval New York Times na své stránky rozbory rasového složení americké policie. Zveřejnili údaje z několika desítek policejních útvarů, v nichž byl počet bílých lidí v okruhu jejich působnosti vyšší, než procento lidí tmavší pleti. Novináři se usilovně snažili dokázat „systémový rasismus“ a tak počítali procenta bílých i v tak malých útvarech, v nichž sloužilo jen 11 policistů. Přitom ve skutečnosti tvoří rasové menšiny asi čtvrtinu pracovníků orgánů ochrany práva, což odpovídá rasovému složení obyvatel Ameriky (bílých je průměrně 73 % z celkové populace USA).
V roce 2020 stoupá diskreditace policie ohledně rasismu. Do procesu se vložilo Brennanovo centrum na právnické fakultě univerzity v New Yorku. Tato struktura byla vytvořena v roce 1995 pracovníky Nejvyššího soudu USA. Již 15 let vede Brennanovo centrum bývalý vysoký funkcionář demokratické administrativy a speciální asistent prezidenta Clintona Michael Waldman. Centrum sponzoruje řada liberálních fondů, hlavním sponzorem je Soros. Daroval centru od roku 2000 do roku 2010 přibližně 10 milionů dolarů, včetně peněz darovaných prostřednictvím univerzity v New Yorku.
Od roku 2019 Herman veřejně kritizoval FBI, že nevěnuje potřebnou pozornost vyšetřování zločinů z nenávisti spáchaných v USA. Řekl, že v zařízeních určených k ochraně bezpečnosti ve společnosti doutná organizovaný rasismus. Jeho tvrzení přišla do medií, která sleduje přibližně 300 milionů lidí. Bývalý důstojník FBI nyní tvrdí, že je policie napojena na skupiny prosazující ideologii bílé nadřazenosti a hnutí dobrovolnických armád ve státech jako Alabama, Kalifornie, Luisiana, Michigan, Nebraska, Oklahoma, Oregon, Texas, Virginie a Washington.
Hermana rozhořčuje, že policie v Kalifornii využila informaci právníků při vyšetřování zločinů spáchaných takzvanými protirasistickými aktivisty. Uvádí i to, že policie zatkla aktivisty Black Lives Matter ničící obchody i soukromé domy bez ohledu na právo lidí bránit své majetky se zbraněmi v rukou. Herman tvrdí, že policie používá úmyslně proti černochům násilí, ale na pokoji nechává členy organizací právních skupin, kteří vycházejí do ulic. Ve svém referátu posbíral příklady nálezu vlajek Konfederace u policejních důstojníků, policisty kriticky hodnotící například černé úředníky, ale i jiné skutečnosti. Za rozdmychávání nenávisti k migrantům považuje utajené nákupy zbraní pracovníky tajných služeb.
Myšlenky šířené Brennanovým centrem padají na úrodnou půdu. Například černošští aktivisté již v Annistonu protestují proti tomu, že policie má právo zastavovat zástupce rasových menšin za porušení pravidel silničního provozu.
Rozdíl je mezi tím, co Herman označuje za „otevřený organizovaný rasismus“ v policii a nevyhnutelnými profesními deformacemi ve věci rasismu u amerických policistů. Třináctiprocentní černá menšina páchá v USA 52 % vražd a 62 % loupeží. Z toho plyne předpojatost policistů vůči lidem z černošské menšiny v USA.
Tvrzení, že je v oblasti vymáhání práva v USA vidět rasismus, je součástí na jaře spuštěné akce hnutí Black Lives Matter, jež má za cíl podněcovat nenávist k těm, kteří brání právo a vytvářet komplex viny vůči menšinám u bílých Američanů.
Všechno to, co zde bylo uvedeno, opět potvrzuje obavy z přípravy převratu při nadcházejících prezidentských volbách. Nedávné události v Minneapolisu a tam zahájená řetězová reakce ukazují na to, že proces již byl zahájen.
Převzato z Fondsk.ru
Proč Lukašenko uspořádal utajenou inauguraci
Alexandr Štorm
24. září 2020
Inaugurace Lukašenka nenechala v žádném smyslu nikoho lhostejným. Jeho způsob převzetí úřadu vyvolal otázky i bouři kritiky.
Ceremoniál proběhl v Paláci nezávislosti. Jde o jeho šesté prezidentské období. Inaugurace nebyla oznámena předem. Něco o tom mohly napovědět uzavřené ulice a kolony v Minsku. Sám nový prezident řekl, že se ujímá úřadu „s pocitem hrdosti na Bělorusy“.
Západ postup nepochválil, ale naopak kritizoval legitimitu aktu. Autoři kanálu „Rusko v globální politice“ v síti Telegram poznamenali, že se „Lukašenko stejně zapíše do historie. Utajená inaugurace lidem zvoleného prezidenta ve speciálním režimu – tak to je síla. Nová kvalita legitimity“. Na kanálu DUMAem se sděluje, že Lukašenkova řeč o tom, že bylo dosaženo vítězství, se jeví jako ironie.
Na dalších mediích se objevila opět pro Lukašenka nepříznivá hodnocení, například „Formát fakticky tajné inaugurace vypovídá o tom, že Lukašenko má do vítězství ještě daleko“.
Jiní si myslí, že Lukašenko při inauguraci ve skutečnosti řekl, že hlavní oporou moci je státní aparát, lidé by se do politiky neměli plést a že jeho odpůrci budou odstraněni ze života země. V jiném kanálu podtrhli, že „nezávislost Běloruska je neoddělitelně spojena s Lukašenkem“.
Existuje mnoho variant. Někteří znalci celkově uzavřeli, že akce bez publicity je známkou přípravy na hlubokou integraci s Ruskem. Mají za to, že vše proběhne v tomto prezidentském období. Lukašenko si zvyká na budoucí posluchačstvo. Kritika běloruské opozice mu již dělá starosti.
Jinde se upozorňuje, že tajná inaugurace umožní skupinám sponzorovaným ze Západu na Bělorusko nadále útočit. Bude s tím muset počítat Lukašenko, ale i Putin, který zaručil Bělorusku zůstat na oběžné dráze Svazového státu.
Na inauguraci nebyl pozván velvyslanec RF, slavnost byla tajná, a to vydává dva signály Kremlu, že existují vážné poruchy na venkovní závodní dráze. V jiném kanálu očekávají „kádrová rozhodnutí nebo zásadní změnu zahraniční politiky prezidentovy administrativy.“
Prezidenta údajně zvolilo 80 % občanů, jenomže tajná a uzavřená ceremonie nepřináší obrat ve složitém období země, ale je potvrzením jeho bezmoci. I taková myšlenka existuje a není možno s ní nesouhlasit. Byla slyšet na kanálu Něudašča. Prý se na tajnou inauguraci dá pohlížet jako na „jakousi hanbu“. Spíše to byla formalita, bez nějakého hlubšího smyslu. Lukašenko dal souhlas se svým odchodem.
Medium Nexta o tom napsalo přímo: Podzemní inaugurace ukončila poslední formálně legitimní období Lukašenka. Podle jiných se bál, že se k obřadu připravuje i opozice a nyní se „nepřítel“ nemá na co připravovat. Vlak ujel (ujel-li vůbec).
Další se táže: „Ústavní reforma? – Co si myslíte, už byla. Nové volby? – Již proběhly, zde jsou výsledky.“
Podle analytiků kanálu Politgen musejí klást otázky běloruští občané. Cožpak takto nastupuje do funkce prezident podporovaný 80 % obyvatel? A jak je možné v takovém případě upevnit důvěru a zlepšit vztah mezi vládou a společností?
Organizátoři tajného obřadu při předání moci sami poskytli protestujícím přesvědčení, že mají převažující většinu. Jednoduše řečeno „krypto-inaugurace nemohla nepodnítit protesty. Vláda předvedla nejistotu. Protesty, které vychladly, dostaly nyní nový podnět“. Objevila se i domněnka, že Lukašenko dal ve skutečnosti podnět k přechodu od klidných protestů k násilným. Opozice začala vyzývat k neposlušnostem, jak píší RIA Novosti.
Nexta připomenula, že Západ Lukašenka jakožto prezidenta Běloruska neuznává ani po inauguraci. Hned za Německem, Litvou, Estonskem a Slovenskem jej neuznalo Lotyšsko. Pozorovatelé si také všimli, že se nový prezident při obřadu nedívá lidem do očí, ale jen na nohy a do kamery.
Prý podle některých (zatím neověřených) informací byli na inauguraci pozváni přátelé „Si a Vlad“, ale nepřijeli.
Převzato z Pravda.ru
