Martin Koller
3. 9. 2020
Kdekoho udivuje fakt, že naše armáda se chystá zbavit vojenských terénních vozidel a nakoupit místo nich civilní dodávky, či zemědělské pickupy. Že něco takového znamená pokles bojové hodnoty celé armády je nabíledni. Aspoň pro ty, kteří mají základní představu a vojenské taktice a jejím vztahu k technice. Žádné rozumné zdůvodnění se v médiích neobjevilo, takže je třeba se podívat po souvislostech. Nelze se zbavit dojmu, že resort obrany se chystá k ještě horšímu nákupu, než v případě vrtulníků UH-1Y a AH-1Z, které americká námořní pěchota hodlá v krátké době vyřadit ze služby jako zastaralé.
Výběrové řízení na nové terénní automobily, které by nahradily sovětské UAZ-469 z osmdesátých let minulého století a britské Land Rover Defender z let devadesátých se táhne již několik let. Je dokladem evidentní neschopnosti armádních úředníků, případně i vojáků (?) jasně stanovit priority resortu a jeho technického vybavení. Je zároveň dokladem ubohé úrovně informační podpory rozhodujících procesů z hlediska akvizic, které jsou z vnějšího pohledu na nižší úrovni, než v osmdesátých letech. Pokud informační podpora existuje, dochází k jejímu ignorování, nebo neschopnosti si s informacemi poradit. Jedná se rovněž o ilustrativní důkaz negativních dopadů absence Národního úřadu pro vyzbrojování, který zlikvidoval ministr Stropnický za ANO, přičemž otázkou je, zda se nejednalo o záměr.
Můžeme si připomenout, že již v devadesátých letech se objevily nabídky na přemotorování stárnoucích UAZů úspornějšími, modernějšími motory. Toto vozidlo je malé a lehké, a ve srovnání s Land Rovery i pohodlné za jízdy, takže v podstatě splňuje požadavky na nízkonákladovou dopravu v terénu i po komunikaci. Můžeme si rovněž připomenout fakt, že naši vojáci v misích používali civilní zemědělské verze Defenderů, na což je upozornili britští vojáci a ukázali jim konstrukční rozdíly vozidel. Koncepce UAZu i Defenderu vychází ze slavného a osvědčeného Jeepu (Willis MB) z druhé světové války a jeho pokračovatelů M38, M151 a J8. Moderní vozidla stejné koncepce nabízí několik zahraničních firem. Důležité je, že jak UAZ, tak Defender a další terénní automobily, například Mercedes G, Land Rover Wolf, Jeep J8, a několik verzích vozidla Toyoyta společnosti Dajbych a další jsou jednoznačně vojenská vozidla, u nichž existuje možnost vyzbrojení, ale které lze rovněž používat jako logistická, včetně instalace poměrně rozměrných nástaveb. Mimochodem, nové Land Rovery se v současnosti vyrábějí na Slovensku. U většiny uvedených vojenských terénních vozidel lze zesílit balistickou ochranu spodku a boků přídavným pancéřováním.
Mustang pro Česko
Při hledání souvislostí s podivným nákupem civilních dodávek, místo vojenských vozidel pro AČR se můžeme podívat do sousedního Polska. Tam od roku 2014 probíhal program Mustang, který měl zajistit náhradu právě vozidel UAZ. Je třeba zdůraznit, že v případě Polska se jedná o nahrazení pouze části terénních vozidel, zatímco v případě naší o téměř všechna. Program Mustang měl nakonec čtyři kola a byl ukončen v minulém roce. Z důvodu údajně vysoké ceny byly odmítnuti osvědčení domácí výrobci a tudíž i zajištění práce jejich zaměstnanců. Výsledkem byl nákup nikoli vojensky nejvhodnějších, ale nejlevnějších vozidel. V prvním kole se jednalo o skutečné vojenské terénní automobily. Požadavky tamních vojáků se postupně měnily, až se dostaly na stejnou úroveň, jakou vidíme v současnosti u českého výběrového řízení. Čeští ministerští úředníci, zcela evidentně převzali polské parametry vozidel, čímž zároveň získali skvělou výmluvu pro vojensky nevhodný nákup. Kritikům budou zdůrazňovat, že podstatně větší polská armáda se vydala stejnou cestou. Smutné je, že ministerští úředníci se nedali inspirovat návštěvou konference Tactical Wheeled Vehicle v Austinu a programem TWV (Tactical Wheeled Vehicle), nebo například americkým programem JLTV (Joint Light Tactical Vehicle), který zahrnuje ve třech kategoriích vojenská jak bojová, tak logistická terénní vozidla 4×4, s nesrovnatelně vyšší bojovou hodnotou v porovnání se zemědělskými pickupy polské armády. Zde je třeba si připomenout, že armáda je určená k efektivní obraně státu a má být tudíž bojeschopná. Jejím účelem není plnit kapsy dodavatelů a zprostředkovatelů nevhodného materiálu nízké bojové hodnoty.
Nijak neudiví, že vítězným dodavatelem polského programu Mustang je česká firma GLOMEX International Supplies, která zvítězila dodávkou civilních terénních automobilů značky Nissan. U nás je GLOMEX známá svými úzkými vztahy k některým úředníkům resortu obrany a především prosazováním německých zájmů. Můžeme si připomenout problematický servis dopravních letounů Airbus ministerstva obrany, stejně jako zuřivou snahu o prosazení předražených a nevhodných BVP Puma pro českou armádu. GLOMEX stojí rovněž za mediálním tažením za dodávku německých tanků Leopard pro naši armádu, přestože je nepotřebujeme a v současném krizovém období na ně stejně nemáme peníze. Evidentně nelze vyloučit, že za úřednickou snahou o nákup zemědělských vozidel pro AČR stojí právě společnost GLOMEX. Polský Mustang jako název programu pro přezbrojení a akvizici terénních automobilů je vskutku ilustrativní, protože se jedná o nahrazení vojenských vozidel zemědělskými, což je výhodné především pro dodavatele, pro vojáky a bezpečnost státu již nikoli. Zdá se, že lichokopytníci ovládají i myšlení úředníků českého resortu obrany.
Bojová vs civilní zemědělská vozidla
Zemědělská, či dodávková vozidla pro AČR mají spadat do civilní kategorie N1G, což jsou nákladní vozidla s povolenou hmotností do 3500 kg, tedy v podstatě dodávky. Písmeno G znamená, že jsou terénní. Předpokládá se tedy konfigurace 4×4, pravděpodobně s možností vypínání náhonu jedné osy. Kategorie N1 a rovněž N2 (hmotnost mezi 3500 a 12000 kilogramy) mohou být koncepčně pickup (pick up), valník, skříň, sklápěč, furgon, nosič kontejnerů a cisterna. Pickup může mít buď krátkou kabinu pro dvě i tři osoby vedle sebe, nebo takzvanou dvojitou (Double Cab), kde jsou ještě tři sedadla ve druhé řadě. Nákladní korbička za kabinou může být buď krátká 1020 mm, nebo dlouhá 1900 mm. U terénních verzí se předpokládá světlost minimálně 250 mm a schopnost brodění 500 mm. Pro zajímavost lze uvést, že původní výběrové řízení pro AČR předpokládalo nákup vozidel kategorie M, což jsou u armády motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a slouží pro dopravu osob. Kategorie N jsou podle armádní kategorizace motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a slouží k dopravě nákladu. Podle civilní kategorizace přepravují vozidla kategorie M1 nejvýše 8 osob a může se jednat o kombi, velkoprostorové kombi, hatchback, off-road a SUV a lehký užitkový automobil.
V angličtině, především v rámci americké armády se převážná většina armádních terénních automobilů řadí do skupiny LUV (Light Utility Vehile), přestože už Jeep MB byl veden jako lehký ¼ t truck, tedy nákladní automobil. Nicméně, do současné kategorie LUV jsou řazeny především terénní automobily lehčí kategorie, například Lad Rover Wolf, Jeep J8, Mecedes G, Ford Ranger, ACMAT VLTP NP a samozřejmě známé pickupy Toyota, oblíbené islámskými teroristy. Vtip je v tom, že islamisté se k vojenským terénním automobilům nedostali, protože ani jejich sponzoři jim je nemohli oficiálně dodávat. Museli se spokojit s civilními vozidly, takže se v jejich službách proslavily právě terénní zemědělské pickupy a dodávky. To ovšem neznamená, že taková vozidla jsou nejvhodnější pro moderní evropskou armádu.
Podíváme-li se na uvedené kategorizace, chtějí vojenští úředníci nakoupit nákladní dodávky. Vyřazované UAZy a Defendery jsou však především terénní bojová vozidla pro přepravu osob. Stačí se podívat, kolik UAZů a Defenderů přepravuje osoby (a jejich výzbroj) a kolik nějaký náklad, či skříň, nebo kontejner. Je zde tedy evidentní rozpor, o němž jak AČR, tak média, stejně jako politici, kteří by měli dozírat na armádní akvizice, zarytě mlčí. S trochou nadsázky bychom se měli zeptat, zda naše čacká armáda nehodlá přejít od obrany vlasti k spediční službě a rozvážce balíků, či dopravě balíků sena, konví s mlékem, či hnoje.
Zemědělské terénní pickupy pro AČR by měly mít čtyřdveřovou kabinu Double Cab. Ta je plechová a uzavřená. Na zadní trojici sedadel se tři vyzbrojení vojáci v neprůstřelných vestách se zbraněmi a zásobníky v podstatě nevejdou. Do kabiny se rovněž nevejde jejich výstroj, případně rozměrnější výzbroj typu kulometu, nebo pancéřovky. Proto ji (asi?) povezou na korbách a po vypotácení se z těsné kabiny se začnou strojit, případně zbrojit, nejlépe pod palbou nepřítele. Obdobný problém se táhne už od doby akvizice jinak dobrých lehkých kolových obrněných vozidel IVECO LOV (v originále LMV), protože armádní úředníci ve snaze o úspory nakoupili kratší verzi. Obdobnou opičárnu předvedli s kolovými obrněnými vozidly Dingo, kde úsporně vybrali verzi se slabšími motory. Zemědělský pickup postrádá poklop, nebo jinou možnost upevnění zbraně, která by mohla ovládat prostor kolem vozidla. Vojáci natěsnaní jako sardinky, mohou sotva vést účinnou palbu z oken. I delší korba je tak krátká, že se na ni nevejdou nosítka s vojákem. Co dodat.
