Radim Valenčík
Motto: Bez práce nejsou koláče
Dnešní doba dokáže znovu a znovu překvapit tím, v jaké míře vytváří živnou půdu pro bujení iracionality. Netušil jsem, že mediální mainstream může poskytnout prostor i úplným hovadinám, navíc velmi nebezpečným. Ale možná podceňuji “konspirační dimenzi” současné reality a toto je jedna z jeho funkcí.
V neděli 10. září uveřejnily Novinky rozhovor s Markem Hrubcem pod názvem “Nepodmíněný základní příjem je klíčový pro demokracii, říká filozof Hrubec”. Celý si ho můžete přečíst zde: ZDE
Vybírám jen to podstatné. Začnu hned prvním odstavcem, resp. odpovědí na první otázku, proč je tzv. “nepodmíněný příjem” tak důležitý: “Protože umožňuje všem občanům uskutečnit své ústavní právo na důstojný život. Dnes toto právo existuje v ČR spíše jen formálně, mnozí lidé zjevně živoří a někteří bezdomovci ani nepřežijí. Základní příjem by byl materializací tohoto práva, a proto by měl být poskytován bez jakýchkoli podmínek.”.
To se Hrubcovi moc nepovedlo, a to z následujících důvodů:
1. Problém bezdomovectví je mnohem komplexnější. Je to o tom, proč se člověk stává bezdomovcem a jak bezdomovectví mění způsob života člověka. Za “nepodmíněný příjem” si bezdomovec bydlení nepořídí. S velkou pravděpodobností mu nepodmíněný příjem umožní navýšit spotřebu ve směru, kterým si zkrátí dobu svého dožití. Ale doufám, že o toto Hrubcovi nešlo.
2. Horší je, že Hrubec přehlíží skutečné bezdomovce, mladé lidi, kteří chtějí normálně žít – vzdělávat se, pracovat, založit rodinu a mít domov jako své zázemí pro tyto aktivity. Ti jsou především stresováni tím, že je velmi obtížné a pro mnohé nedosažitelné takto normálně žít. “Nepodmíněný příjem” jim cestu k bytu neotevře. A tak buď odkládají založení rodiny, pořízení dětí, nebo jsou stresováni výši nájemného, či splácením hypotéky. Obojí jim v dnešní bere základní jistoty. Stačí málo a přijdou o všechno. To samozřejmě zaměstnavatelé vítají, i zaměstnavatelé v podobě státní správy. Co všechno by mladý člověk neudělal, aby nemusel opustit byt či co ještě hůř, splácet hypotéku. A tak je postupně vplétán do kola nepravostí, ve kterém je mu lámán charakter. To je opravdu skvělý základ demokracie! (Nebo o těchto problémech Hrubec neví?!). Vyřešme problém faktického bezdomovectví mladých lidí, například startovních bytů pro absolventy vysokých škol, a pak můžeme rozvíjet další úvahy. Jinak je to cynismus a pokrytectví.
Kde na nepodmíněný příjem vzít? Podle Hrubce: “V poslední době se diskutuje o zdanění internetových korporací, Googlu nebo Amazonu. Dále se uvažuje o zrušení daňových rájů v Evropě, což by také přineslo zdroje. Většina občanů by také uvítala výrazné progresivní zdanění nejmajetnějších. Dalším zdrojem je automatizace a robotizace, která nahradí mnoho lidí v práci. Proto by alespoň část jejích výsledků měla být redistribuována mezi lidi se základním příjmem. Ale zdrojů na financování základního příjmu je ještě více.” – Tak až ukáže, jak zdanit nezdanitelné, tak ať se začne uvažovat o tom, kam prostředky takto získané dát. Jinak to je zapřahání vozu před koně. Ve skutečnosti by to museli zaplatit právě ti, kteří se snaží vzdělávat, pracovat, založit rodinu s dětmi. Podle Hrubce jsou asi málo biti a měli by nést ještě větší břímě než dnes.
Jen malá poznámka k Hrubcově výroky: “V mnoha zemích už proběhly různé experimenty a například na Aljašce nepodmíněný základní příjem úspěšně funguje od 80. let.” – To je demagogie. Hrubec asi na Aljašce nikdy nebyl, ale mohl si aspoň přečíst nějaký příběh z této země. Je to oblast s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a vysokými životními náklady na zvládnutí klimatických podmínek. Prostředky, které jsou obyvatelům Aljašky vypláceny, jsou motivačním a dorovnávacím příspěvkem k tomu, aby se na Aljašce zvýšila či alespoň udržela hustota obyvatelstva. Je to spíše něco (říkám to s nadsázkou) jako “pohřebné” vyplácené za minulého režimu obyvatelům pánevní oblasti.
Nebudu rozebírat větu po větě, jen uvedu několik Hrubcových výroků, o nichž se domnívám, že je snad ani nemůže myslet vážně: “Základní příjem má svojí všeobecností podobný charakter jako všeobecné volební právo nebo zdravotní pojištění. Lidé by neměli být nuceni žebrat o naplnění svých ústavních práv… Mnoho lidí by ani nemuselo pracovat na plný úvazek a mohlo by žít méně konzumně, třeba si nekupovat tak často nový mobil, auto nebo méně jezdit na dovolenou do zahraničí… Nepodmíněný základní příjem by jim poskytl základní životní sociální stabilitu, k níž by mohli přidávat další příjem z placené práce nebo nepřidávat a věnovat se neplacené činnosti jako péči o děti, seniory a podobně… Lidé nemusejí chodit do uměle vytvářených zaměstnání, jejichž produkty se pak zase uměle vnucují lidem reklamou ke spotřebě. Místo toho by lidé díky základnímu příjmu získali více prostoru na tvůrčí a skutečně potřebnou činnost.”
Přirozenou náplní života člověka je rozvoj a uplatňování jeho schopností formou práce v pospolitosti druhých lidí, z čehož by měl získávat adekvátní příjem a k tomu by měl být motivován i funkčními ekonomickými a společenskými vztahy vůbec. O jejich vytváření jde. Tzv. “nepodmíněný příjem”? Vedl by k takovému naplnění života člověka? Právě naopak. Podporoval by vytváření vykořeněných lidí ztrácejících nejen reálnou náplň, ale i smysl svého života. Lidí, kteří se v současných podmínkách budou nutně uzavírat do frustrovaných enkláv, s nimiž mocní tohoto světa budou snadno manipulovat. Budou si nárokovat stále více a více, poroste jejich agresivita vůči těm, kteří prací a dřinou s ní spojenou naplňují smysl svého žití, budou zneužitelní k devastaci čehokoli, i oprávněnému odporu proti selhávání společnosti.
Proč Hrubec raději nevyužije svůj intelekt k tomu, aby se snažil hledat odpověď na otázku: Co na současné úrovni technologické vyspělosti společnosti brání tomu, aby lidé mohli rozvíjet své schopnosti (zejména formou kvalitního a na potřeby praxe orientovaného vzdělání) a uplatňovat je v rámci své profese tak, aby tím byli prospěšní druhým a současně na základě toho i podle toho dostávali prostředky pro další rozvoj, uchování (formou zdravotní, ale i třeba lázeňské péče) a uplatnění svých schopností. Co brání tomu, aby svobodný rozvoj každého člověka byl podmínkou rozvoje všech a současně i nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím dynamiku i kvalitu ekonomického růstu?