Lu Lina
„Menstruace je i mužské téma,“ říká výrobkyně menstruačních kalhotek. Jistě. O ničem jiném v hospodě v podstatě nemluvíme. V těch krátkých chvílích, kdy je plukovník v.v. nechává otevřené. Mám ale jednu faktickou: Spisovatelka Rowlingová nedávno dostala hroznou čočku, když osobu, která menstruuje označila za ženu. Takže, jak je to genderově správně? Osoby, které menstruují, nebo pořád ještě ženy a muži? Muži, kteří sice díky genderové nedokonalosti matky přírody nemenstruují, ale zoufale si o tom aspoň chtějí se ženami povídat? Ale na rovinu, byznys je byznys – být výrobcem menstruačních kalhotek, taky asi budu všude s vážnou tváří tvrdit, že menstruace je i mužské téma.
Už vadí i trenýrky
A ještě jednou ze stejného soudku. Švédsko, tradiční bašta pokroku, představilo světu genderově neutrální spodní prádlo. Genderově nekorektní dělení prádla na mužské trenýrky a slipy a ženské kalhotky je zřejmě založeno na bílém privilegiu a je zdrojem psychického diskomfortu určité části populace. Což musí skončit. Už žádná mužská traumata z toho, že vaše oblíbená leopardí tanga by v šatně Slavoje Houslice způsobila značný rozruch. Noste prádlo firmy Kön a můžete se bez obav svléknout všude!
Škandál!
„Ruská stíhačka prolétla nebezpečně blízko kolem amerického bombardéru,“ rozhořčuje se iDnes společně s USA. Tedy, co si ti Rusové dovolují, to už přesahuje všechny meze! Nad Černým mořem, to jest v těsné blízkosti své hranice, prolétnout kolem bombardéru ne úplně přátelské země nacházející se 8 000 km daleko, tomu opravdu říkám drzost nejvyššího stupně. Kdyby ruský bombardér prolétal nad Mexickým zálivem, nikdo by si ho nevšímal. A kdyby ano, držel by se v bezpečné vzdálenosti a určitě by se nesnažil mu nějak dát najevo, že to není dobrý nápad. Tak, jak to v těchto případech dělají podle nepsaných leteckých pravidel úplně všichni.
Držte se prádelních šňůr, Macochy nebo prášků na spaní
Navalného propustili z nemocnice, může se zcela uzdravit. A to i přesto, že novičok použitý proti němu byl silnější, než u Skripala, jak informoval Špígl, známý to etalon žurnalistické poctivosti. Díky Bohu, dobrých zpráv není nikdy dost. Z hlediska neustále sílící ruské hrozby je velice uklidňující vědět, že zaprvé otravu nejsmrtelnějším jedem světa doposud bez následků přežil úplně každý, koho jím Putin nařídil zlikvidovat. A za druhé, že agenti ruských tajných služeb už zjevně ani zdaleka nejsou to, co kdysi bývali. Což ovšem zároveň vrhá i nepatrný stín pochybností na tvrzení, že v kontrastu s takovým neumětelstvím nepřekonatelní ruští hackeři volí americké i české prezidenty, rozkládají EU a vypínají české okresní špitály. Suma sumárum bych tedy navrhoval, aby se Západ raději soustředil na skutečné hrozby a neztrácel s neškodným Ruskem vzácný čas. A kdybych snad někdy zatoužil dobrovolně odejít z tohoto stále dokonalejšího světa, novičok si k tomu určitě nevyberu.
Odsouzena k tenisu
„Nemáme žádný skutečný život,“ rozplakala se tenistka Kvitová v BBC. Prý furt jen trénink a turnaje, žádní přátelé, žádná rodina ani žádný chlap. Hm. Jsem nevěděl, že je k tomu někdo nutí. Komu asi žalovati? Že slečna tenistka není zrovna žádný lumen je ale známo minimálně od té doby, kdy si pustila do bytu bez kotle neobjednaného revizního technika kotlů.
Terazky som ministrom
„Až dojdou zdravotníci, s pacienty pomohou obyčejní lidé,“ oznámil nám čerstvý ministr zdravotnictví. Zajímavá myšlenka. Kdysi u odvodu se nás ptali, jestli chceme k parašutistům, k letcům nebo k průzkumníkům. Ať jste napsali, co chtěli, stejně jste nakonec skončili v tanku se dvěma negramotnými východňáry. Takže jestli si, pane plukovníku, budu moct až přijde čas narukovat do špitálu zase vybrat, tak já bych chtěl tentokrát na gynekologii.
Karma je zdarma
Jeden z převážně pokojných amerických demonstrantů proti rasismu a policejní brutalitě převážně pokojně vrhal na brutální policejní rasisty pokojný Molotovův koktejl a přitom se mu podařilo vzplanout jasným plamenem. Co k tomu dodat? Asi, že karma je vždycky zdarma.
Sebeléčba
„Vláda připravuje sebetrasování,“ píše web ČT24. Hádám, že za tímto revolučním krokem stojí fenomenální úspěch chytré karantény. To bylo ovšem ještě před tím, než se kormidla chopil plukovník Prymule. Teď bude v rychlém sledu zřejmě ještě následovat sebevyšetření, sebeléčba a pro ty, co přitom někde udělají chybku i sebežeh. S covidem.
Lidi mají práva. Někde
„Komisařka OSN bude pátrat po porušování lidských práv v Bělorusku,“ prosadila EU. Výborně. Lidská práva jsou důležitá evropská hodnota. Takže kdy na popud Bruselu vyrazí nějaká komisařka nebo komisař taky do Saúdské Arábie, Jihoafrické republiky, na Ukrajinu nebo, abychom byli aktuální, třeba do USA?
Štěstí je krásná věc
Nová doba nám kromě mnoha jiných vymožeností přináší i manažery štěstí. Jejich úkolem ve firmách je, aby se zaměstnanci v práci cítili šťastní. Ačkoliv nechci nijak zpochybňovat jistě velice nákladný a mnoha expertízami podložený fundament této funkce, tak i přesto si dovolím odhadnout, že reálný přínos manažera štěstí se zhruba rovná přínosu manažera pro styk s mimozemskými zákazníky. Z toho důvodu, že naplněn štěstím chodí do práce naprostý zlomek populace, to mizivé procento těch, pro které je práce třeba zároveň koníčkem a k tomu, aby to tak cítili určitě nepotřebují školení od nějakého usměvavého jelita. Ten zbytek chodí do práce primárně proto, aby nechcípl hlady a jestli v té robotě za směšnou almužnu něco prožívají, tak to určitě nebude pocit štěstí z toho, že tím právě nějakému podobně nenahraditelnému manažerovi přispěli na dalšího mercedesa.
Francouzi se zbláznili
„Ve Štrasburku zmlátili dívku kvůli krátké sukni,“ informují Hovinky. To jsou mi věci. V zemi, která krátké sukně vymyslela a vůbec je světově proslulá liberalismem a bouráním společenských konvencí najednou udělají dívce monokla kvůli krátké sukni? Jestli máte pocit, že tady něco nesedí, není to s vámi úplně beznadějné. Francouzi se totiž nezbláznili, to jen sklízejí, co jejich vlády zasely. Běžný Francouz nemá proti mini vůbec nic, naopak, budí v něm nadšení a pocit, že život je stále krásný. Existuje ovšem jedno mírumilovné náboženství, které nositelku minisukně vnímá jako děvku, která je Bohu nemilá a proto je chvályhodné a bohumilé jí ztrestat. A když si do země, kde je minisukně zcela normální nataháte ze zcela pofidérních důvodů kritické množství vyznavačů tohoto extrémně tolerantního náboženství, máte fakt problém. Na článku je ale asi nejzajímavější to, co důsledně neuvádí. Kdo konkrétně byli ti strážci dívčí morálky – prostě nějací rozhořčení Francouzi? Tak určitě. Ilustrační foto sice ukazuje třeskutě bílého týpka, přičemž, a na to vsadím boty, ani jeden z útočníků tutově nebyl čistě bílý Evropan. A že všichni byli pravděpodobně muslimové je sice rovněž čirá spekulace, ale komu jinému by v Evropě 21. století mohla vadit krátká sukně? Novináři si ze záhadných důvodů myslí, že podobným zamlčováním nepohodlných faktů pomáhají dobré věci. Jenže zamlčování faktů ještě nikdy k ničemu dobrému nevedlo. Furt si stěžujete, že vám lidi nevěří, protože Putin. Hovno Putin, jde o důsledek vaší práce.
