Zbyněk Fiala
9. 9. 2020 VašeVěc
Byla to sice čistá pětka, nikoliv krásných čtyři mínus, ale červencový pokles průmyslové výroby o 5,0 procenta proti loňskému červenci znamenal zlepšení o 5,7 procenta proti letošnímu červnu. Noříme se z bažin? Zapomeňte na to, pak přišla znova strašidelná čísla z nástupu koronaviru. Nikomu se do toho nechce, ale kdoví, jestli nebudeme muset ekonomiku znovu vypnout. Zvyšuje se také zaostávání domácího sektoru a vázne přechod k elektromobilitě a decentralizaci.
https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumysl-cervenec-2020
Zelená vypadá na křižovatce vstřícně, ale rostoucí zelená skvrna kolem Prahy na epidemiologické mapě Česka ukazuje, že z centra republiky se znovu šíří nákaza. Samotná Praha je žlutá, to znamená, že začíná „komunitní přenos“, ztrácíme přehled, odkud se to bere. Z pohledu naivního pozorovatele to může být tím, že Praha je bohatá a víc se cestuje do zahraničí, zatímco kolem Prahy se víc staví a vyrábí a je tam víc zahraničních dělníků. To naznačuje i dílčí informace, že v těch nejstarších věkových kategoriích nepřibývá moc případů.
Zářijová realita vypadá mnohem chmurněji než červencové statistiky o průmyslové výrobě, zahraničním obchodu a stavebnictví, které působily dojmem, že se vracíme do někdejší kondice. Bylo to patrné zejména na energetice, která se vrátila k loňským hodnotám, a najde se hodně ekonomů, kteří budou tvrdit, že výroba elektřiny či cementu vypovídá víc o stavu ekonomiky než umělá čísla o HDP.
Česko se zlepšovalo z dubnového dna rychleji než Německo nebo Rakousko, kdy jsme byli všichni hluboko pod úrovní dokonce roku 2015. V červnu už jsme byli víc jak procento nad hladinou, Rakousko na hladině, ale Německo stále víc jak 13 procent pod vodou. Nejrychleji v regionu teď rostou Poláci. Řekl bych však, že to jsou tuplovaně stará čísla, protože vedle obnovy běžného provozu, kde jsme spolu s Poláky pašáky, tu probíhá také transformace do zcela odlišných poměrů, do kterých se nám a Polákům ze století páry a nafty pořád moc nechce.
Za nejdůležitější průmyslovou událost bych proto považoval setkání šéfů Tesly a Volkswagenu, Elona Muska a Herberta Diesse, ke kterému došlo 3. září na letišti Braunschweig u Volksburgu. Společně se tam svezli v elektrickém ID.3, možná nové vlajkové lodi automobilky, ke které patří i Škoda. Nikdo o tom setkání předem nevěděl, ale teď si je můžeme prohlédnout třeba na Youtobe.
https://www.youtube.com/watch?v=kibzkqgrfSU
Není to žádná pirátština, video po pár dnech uvolnil VW. Proč to udělali? To je, o čem se spekuluje. Nebyl zveřejněn obsah jednání obou osobností, které reprezentují nejmodernější (Tesla) a největší (VW) automobilovou výrobu světa. Z videa se dají vyčíst Muskovy pozitivní poznámky k ID.3. „Na auto, které není sportovní, je to docela dobré,“ říká třeba během zkoušek akcelerace na letištní ploše. Zveřejnění videa možná má jen reklamní význam, ostatně, na LinkedIn.com je umístil sám Diess.
https://electrek.co/2020/09/07/tesla-ceo-elon-musk-test-drive-vw-id3-video/
Avšak význam tohoto setkání může být dalekosáhlejší. Obě automobilky chystají evropskou elektrickou ofenzívu. Tesla staví gigafactory na baterky u Berlína, VW hromadí roční zásobu nových ID.3 než spustí masový prodej. Bylo to setkání konkurentů, byť přátel, s čímž se oba netají, nebo příštích partnerů?
Ve stejných dnech byl ohlášen technologický průlom v baterkách, kterými má být v budoucnu zásobován VW. Mají být založeny na čistém lithiu, zatímco dosud byly dostupné jen lithiové příměsi. Dodávat to má Quantum Scope, kalifornská společnost s podporou Billa Gatese, která se nyní chystá na burzu s předpokládaným přílivem kapitálu ve výši 4,3 miliardy dolarů.
Zatím se obchoduje jen s nadějí. Baterky Quantum Scope, které by VW chtěl používat od roku 2025, mají k průmyslové výrobě daleko, je tu jen laboratorní doklad, že by to snad šlo. Výsledkem má být podstatně vyšší dojezd na jedno nabití do kapacity 50 procent.
https://marker.medium.com/vw-one-ups-tesla-with-a-revolutionary-battery-breakthrough-be51849ea092
To je pro spoustu lidí jistě důležité, byť loňský jednoduchý průzkum mezi dvacítkou moravských uživatelů elektrického auta ukázal, že lidem dojíždějícím za prací nebo při pravidelné obchodní činnosti běžně stačí nějakých 30 – 40 kilometrů denně, výjimečně něco přes dvě stovky. Dovolená u moře je něco jiného, ale kupovat si auto jen kvůli tomu? Pokud vůbec ještě nějaké dovolené u moře budou…
O stavu české elektromobility raději nemluvit, loni se prodaly jen asi dva tisíce vozů, které se nabíjejí ze zdi buď výlučně, nebo jako hybridy. Perspektivy Škody jsou stále v mlhách. Možná to bude chtít nový šéf dohonit, možná jen ozdobí okna jedním podporovaným elektrickým modelem a jinak pojede postaru. Domácí prostředí není nakloněno velkým inovacím. Česká vláda se ocitá v zajetí skupinových zájmů, které jsou nepřátelské k probíhající civilizační změně. Ano, k té, kterou přináší elektromobilita, či obecně elektrická trakce, a souběžné změny energetiky a obecněji průmyslové výroby k decentralizaci.
Typická je snaha MPO přeměnit velké teplárny na biomasové místo toho, aby se soustředila podpora na decentralizaci vícezdrojové tepelné energetiky. Teď je samozřejmě hlavním dodavatelem biomasy kůrovec, ale nejde o nový nápad. Už dřívější pokrytecké pokusy velkých elektráren, které přimíchávaly biomasu k uhlí a předstíraly zájem o životní prostředí a klima, jen drancovaly lesy a likvidovaly zdroje, které měly sloužit energetické soběstačnosti obcí.
Svět je v krizi, ale naše starosti se koncentrují doma. Zatímco tržby z vývozu průmyslových podniků v Česku se v červenci proti loňsku dokonce nepatrně zvýšily (o zlomek procenta), domácí tržby klesly o 8,7 procenta. Podobně je to s novými zakázkami. Ty v zahraničí se snížily jen o přijatelných 1,6 procenta, ale domácí zakázky propadly o 8,7 procenta.
Dívejme se taky na veletoky peněz. V Česku existuje představa, že koronavirová krize nás vyjde za dva roky někam pod dva biliony veřejných i soukromých korun, tedy asi dvě pětiny jednoho HDP. Německo počítá s podstatně vyšším nákladem, a přesto má pomalejší obnovu ekonomiky. Neumějí to? Spíš dávají tak obrovské prostředky do transformace, se kterou tak váháme. Celosvětově už byla ekonomika našlehána asi 20 biliony dolarů nejrůznějších fiskálních i monetárních opatření.
Český HDP je asi 0,2 bilionu dolarů, světem se tedy honí sto českých ekonomik navíc. Část z toho je zadělávka na bankovní krizi a potopení dolaru, ale část jsou znovu ony transformační náklady, které rozhodnou o příštích vítězech a poražených.
V Česku dáváme přednost debatám o iracionálních nesmyslech, jako je hádka o pěti tisících pro seniory jako „volebním dárku“ nebo ve stejném smyslu i zrušení superhrubé mzdy. Začněme u toho druhého. Samozřejmě, že pokles zdanění z 20 na 15 procent přinese velký výpadek daňových příjmů. Kdybychom se na to dívali jen z tohoto pohledu, zodpovědný hospodář se do toho nikdy nepustí. Jenže nemělo by uniknut, že spolu se zavedením superhrubé bylo zavedeno „rovné“ zdanění, ozdoba ekonomik Divokého východu. A taky, že zaměstnanci dnes platí podstatně víc daní než korporace.
S těmi dárky je to tedy trochu zamotanější. Důchodci mají dostat jednorázově pět tisíc, a tím to končí. Jestliže však uvažujeme o zrušení superhrubé a odmítáme zavést čtyřpásmové progresívní zdanění fyzických osob, jaké jsme měli před Topolánkem, nabízíme vlastně pětitisícový a větší dárek vysokým příjmům každý měsíc, jeden rok, další rok, furt pryč. Takže o žádný populismus nejde, těch nejbohatších není zas tolik. A pokud se smíříme s tím, že korporace mají platit míň než zaměstnanci, odevzdaně souhlasíme s dalším každoročním posíláním 300 miliard korun do zahraničí.
Nejvíc by možná pomohlo, kdybychom se vrátili k nejstarší praxi a posílali do Německa sto největších volů ročně.
