Servus servorum Dei

Zdaleka nejznámějším příběhem je spekulace George Sorose na růst úrokových sazeb, pokles hodnoty libry šterlinků a naopak růstu německé marky. V roce 1992 denní obchodování na devizových dosahovalo úrovně cca 1 bilión dolarů, naproti tomu anglická centrální Bank of England držela velmi malou hodnotu ostatních tvrdých měn, díky které byla její možnost intervenovat ve prospěch britské libry bez samotné vlády na trhu velmi omezená.

Za této situace se rozhodl George Soros v roce 1992 spekulovat s částkou 10 miliard liber na pokles libry i s několika dalšími transakcemi financované půjčenými penězi(sic!) v britské měně. Situace na trhu se začala vyhrocovat v neprospěch vlády a Bank of England a když i ostatní investoři začali prodávat britskou libru, musela nakonec i přes snahu udržet hodnotu britské libry vysoko (a tím i Velkou Británii v ERM)* pravidelným zvyšováním úrokových sazeb až na 15%, byl tlak trhu příliš velký. Neudržitelnost situace nakonec donutila vládu s ministerským předsedou Johnem Majorem a tehdejším ministrem financí Normanem Lamontem oznámit 16. září 1992 opuštění ERM.

*ERM Evropský mechanismus směnných kurzů byl systém evropského měnového systému, který měl za cíl udržet stabilitu evropských měn a zároveň redukovat proměnlivost hodnot daných měn.

Hodnota libry ten rok klesala až o 10% a tato spekulace tak samotnému George Sorosovi vynesla 1 miliardu britských liber a Velké Británii desetitisícovou vlnu sebevražd.

Tento den je označován ve Velké Británii jako Černá středa. Půjčit si od banky, aby přivodil její pád…proto je někdy George Soros přezdíván jako „Muž, který zlomil Bank of England.“ Proto mi jeho označení za jednoho z nejvýznačnějších filantropů světa připadá poněkud zvláštní, kdežto označení za praporečníka liberální demokracie a otevřené společnosti podle svých představ, je věcné.

Každoročně investuje 1 miliardu $ do Tikkun olam (nápravy světa) a další miliardy do změn svobody a demokracie ve střední a východní Evropě. Mimo podpory přímé, je to už záležitostí místních organizací – Open Society Institute, Nadace Open Society Fund Praha v Česku. Předsedá Soros Fund Management a je také ředitelem Council on Foreign Relations. Založil a finančně podporuje nadaci Středoevropské univerzity, jíž věnoval 880 milionů USD.

Je to Sorosova nadace Open Society Foundations, která například poskytla v roce 2015 finanční dary nevládní „neziskové“ organizaci Evropské hodnoty.

Jsou to všechno nevolené instituty financované ze zahraničí s privilegovaným přístupem k vládě – pravý opak institutů pravé občanské společnosti. Václav Klaus to vystihl slovy: Jedna skupina našich spoluobčanů (Michael Žantovský, Tomáš Klvaňa, Petr Pithart, Roman Joch a někteří další) si spolu s obdobně uvažujícími lidmi z dalších zemí střední Evropy zmonopolizovala exkluzivitu vztahů k USA (resp. s jednou skupinou lidí z USA) a založila NGO zvané Aspen Institute Central Europe. Vypadá to tak, že na to mají – díky sponzorům – dost peněz. Již sedmý rok vydávají čtvrtletník Aspen Review Central Europe s redakcí v Praze.

Jsou to lidé, kteří bez sebemenšího zakolísání přežili všechny ideové obraty a zvraty politiky nejen naší, ale i politiky americké. Přežili všechny americké prezidenty a velmi se lišící vládní konstelace. Vždycky byli „in.“ Vždy byli na straně značně proměnlivé americké politiky – přežili staré bushovce stejně jako Clintona (a Albrightovou) s jejich jugoslávským dobrodružstvím, éru neokonů mladého Bushe, podporu arabských (a jiných) jar v éře Obamy, a i když měli největší potíže smířit se s Trumpem (cítí se nad ním být intelektuálně a morálně povzneseni), tváří se, že mají na Ameriku stále monopol.

Je to snaha „posvětit“ naší služebnou roli. Proč se tedy společnost prostřednictvím svých zástupců v Parlamentu proti těmto NGO (protože to opravdu nejsou neziskovky) nepostaví? Když se vyvarujeme představ o finančním pozadí takového souhlasu, je nejpravděpodobnějším argumentem, že by se jednalo o „krok proti spojencům“ a obvinění z proruských aktivit. Což vidíme v přímém přenosu na příkladu reakcí „Západu“ na Orbánovo Maďarsko. Kterou cestu považují Spojené státy za správnou? Mike Pompeo se vyjádřil jasně – všeho nechte a soustřeďte se na Čínu!

…Příliš dlouho jsme nechali Čínskou komunistickou stranu stanovit podmínky pro zapojení do světové ekonomiky, ale už to skončilo. Svobodné národy musí nastavit tón. Musíme pracovat na stejných principech. Pro některé malé země je to obtížné. Bojí se. Někteří z toho důvodu prostě nemají tu schopnost, odvahu v tuto chvíli stát s námi.[…] Takže této výzvě nemůžeme čelit sami. Organizace spojených národů, NATO, země G7, skupina G20, naše kombinovaná hospodářská, diplomatická a vojenská síla jsou dostačující, aby tuto výzvu splnily, pokud ji nasměrujeme jasně a s velkou odvahou. Zajištění našich svobod před Čínskou komunistickou stranou je posláním naší doby a Amerika je v pozici, aby ji vedla, protože naše ústavou dané principy nám tuto příležitost poskytují…

Je to výzva k nesmiřitelnému boji za naše svobody…co? Všímavým jistě neušlo, že je zmíněna i vojenská síla. Čínská komunistická strana nám (nebo Američanům) bere svobodu?

V šedesátých letech se jeden z nevýznamnějších fyziků Richard P. Feynman zamyslel nad tím, zda ateisté mohou založit svou morálku na tom, co jim říká věda tak, jako věřící mohou opírat svou morálku o víru v Boha. Vždyť věda hromadí stále více a více faktů, ale žádné vědecké tvrzení není o tom, co je pravda. Ale všechna taková tvrzení jsou o různé míře pravděpodobnosti.

Uvědomíme-li si, že vlastně žijeme v nejistotě, měli bychom si to také přiznat, říká Feynman

a já pokračuji – je tady skupina lidí, některé z nich jmenoval ve vloženém příspěvku Václav Klaus, kteří se jistot nechtějí vzdát a rozum nahradili středověkou vírou. A protože víru v křesťanského Boha už dávno ztratili, postavili na piedestal fanatické víry zlaté tele představené ikonou Spojených států. Přehlédli, že za zlatým obalem už dávno není americký lid a říkají: Je snad na službě správné věci něco špatného?

Ti lidé opravdu Věří, že predikují svou Vírou nový lepší svět. A myslí si, že nejlepší cestou k tomu je zákaz zlých myšlenek.

Svou nekritickou a fanatickou vírou jsou nejlepším dárkem pro poslední přeživší stalinisty v řadách různých, hlavně však pravicových politických stran. Kdybych je měl zařadit do oblíbených škatulek, musel bych vytvořit něco jako „pravicovou Antifu.“

„Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem…“(PhDr. Jiřina Šiklová, CSc).

Lingvista a velký kritik politiky Spojených států Noam Chomsky byl mnohokrát na závěr svých kritických vystoupení tázán zda je ještě v USA demokracie. Ve všech mě známých případech se odpovědi vyhnul tvrzením „USA je naprosto jedinečně otevřenou společností, což znamená, že o ní víme mnohem v, že o ní víme více než o společnostech ostatních.“ S posledními případy, zvláště spojenými s BLM, by si už tak jistý asi nebyl. Ale i když pomineme BLM a „boj proti fake news,“ fakta říkají něco jiného.

Kdo už dlouhá léta rozhoduje o politice Spojených států? Lid ve volbách?

Kdepak. Finanční „průmysl“ (State Street Corporation, Vanguard group, BlackRock, Capital Group Companies a další), zbrojní korporace Lockheed Martin, Boeing, Norhrop Grumman, Raytheon a General Dynamics a potom technologické firmy ze Silicon Valley (Apple, AMD, Adobe, Cisco, Facebook, Google, Intel, nVidia atd.)

Postavení jmenovaných firem lze odvodit na příkladu Locheed Martin: Hlavním zákazníkem pro Lockheed Martin (kolem 95 %) je americké ministerstvo obrany, jiné americké federální agentury a armády cizích mocností. Společnost vlastní řada finančních institucí, takže dohledat konkrétní vlastníky je prakticky nemožné.

A to je prakticky všechno. Ostatní americké korporace ve své touze po stále větším zisku šly do Číny za levnou pracovní silou. Tím Číně samy předaly technologie, odvedly placení daní z USA do Číny, připravily americkou dělnickou třídu o místa viz Rust Belt (rezavý pás), který zahrnuje státy New York, Pensylvánie, Západní Virginie, Ohio, Indiana, Michigan, Illinois, Iowa a Wisconsin. Tato oblast byla považována za průmyslové srdce USA, od poloviny 20. století se však význam těžkého průmyslu snižuje v důsledku různých ekonomických faktorů, jako je například převod výroby do Asie, zvýšená automatizace atd.

To všechno vedlo na jedné straně k přeměně americké společnosti na společnost služeb a na druhé straně to vedlo k ekonomickému rozvoji Číny, k sociálnímu rozvoji, k vojenskému posílení a zbohatnutí jak Číny, tak jejich občanů, a naopak k obrovskému zadlužení USA. …hm a takhle to komentoval Mike Pompeo:

…Pravda je taková, že naše politika – a stejně i politiky ostatních svobodných národů – vzkřísily krachující čínskou ekonomiku, abychom nakonec uviděli, že Peking ukousl ruce, které ho živily. Otevřeli jsme náruč čínským občanům, abychom viděli, jak Čínská komunistická strana využívá naši svobodnou a otevřenou společnost. Čína vyslala své propagandisty na naše tiskové konference, naše výzkumná střediska, naše střední školy, naše vysoké školy.

Dali jsme Čínské komunistické straně i samotnému režimu zvláštní ekonomické zacházení, abychom viděli, jak Čínská komunistická strana trvá na mlčení nad porušováním lidských práv jako na ceně za vstup západních společností do Číny. Čína si přivlastnila naše cenná duševní vlastnictví a obchodní tajemství a to vedlo ke ztrátě milionů pracovních míst po celé Americe. Prezident Nixon jednou řekl, že se obává, že otevřením světu vytvoříme z Čínské komunistické strany „Frankensteina“, a to se teď stalo. […]Amerika již nemůže ignorovat základní politické a ideologické rozdíly mezi našimi zeměmi, stejně jako je ČKS nikdy neignorovala.

Jediným způsobem, jak skutečně změnit komunistickou Čínu, je jednat nikoli na základě toho, co říkají čínští vůdci, ale toho, jak se chovají. A uvidíte, jak americká politika bude reagovat na tento závěr. Prezident Reagan řekl, že se zabýval Sovětským svazem na základě „důvěřuj, ale prověřuj.“ Pokud jde o Čínskou komunistickou stranu, říkám, že musíme nedůvěřovat a ověřovat. (Potlesk.)

My, národy milující svobodu světa, musíme přimět Čínu, aby se změnila, přesně jak chtěl prezident Nixon. Musíme přimět Čínu, aby se změnila metodami, které budou kreativnější a asertivnější než dosud, protože pekingské akce ohrožují náš lid a naši prosperitu. […] Ale trváním na spravedlivých podmínkách můžeme Čínu donutit počítat s důsledky jak krádeží duševního vlastnictví, tak i politik, které poškozovaly americké zaměstnance.

Víme také, že obchodování se společností podporovanou Čínskou komunistickou stranou není stejné jako obchodování například s kanadskou společností. Neodpovídají se nezávislým správním radám a mnoho z nich je sponzorováno státem, takže není třeba dosahovat zisků. (…)Víme také, že pokud naše společnosti investují v Číně, mohou vědomě či nevědomky podporovat hrubé porušování lidských práv komunistickou stranou.

Víme také, že ne všichni čínští studenti a zaměstnanci jsou jen normální studenti a pracovníci, kteří sem přicházejí, aby si vydělali trochu peněz a získali nějaké znalosti. Příliš mnoho z nich sem přichází, aby ukradli naše duševní vlastnictví a odvezli ho zpět do své země. Víme, že lidová osvobozenecká armáda není normální armádou. Jejím účelem je podpořit absolutní vládu elity Čínské komunistické strany a rozšířit čínskou říši, nikoli chránit čínský lid.

Upřímně řečeno, na ministerstvu zahraničí jsme vytvořili nový soubor politik, které se zabývají Čínou a prosazují cíle prezidenta Trumpa pro spravedlnost a reciprocitu, aby změnily nerovnováhu, která za minulá desetiletí narostla. Právě tento týden jsme oznámili uzavření čínského konzulátu v Houstonu, protože to bylo středisko špionáže a krádeží duševního vlastnictví.

Musíme také více zapojit a posílit čínský lid – dynamické lidi milující svobodu, kteří jsou zcela odlišní od Čínské komunistické strany. To začíná osobní diplomacií. Kdekoli jsem byl, všude jsem potkal čínské muže a ženy s velkým talentem a usilovností. Čínská komunistická strana se obává názorů čínského lidu více než kteréhokoli nepřítele a ztráty své vlastní moci.

Příliš mnoho desetiletí naši vůdci ignorovali a bagatelizovali slova statečných čínských disidentů, kteří nás varovali před povahou režimu, kterému čelíme. […]

Věřím v procitnutí, které vidím mezi ostatními národy, které vědí, že se nemůžeme vrátit zpět do minulosti stejným způsobem, jakým to děláme tady v Americe. Slyšel jsem to z Bruselu, ze Sydney, z Hanoje. Na rozdíl od Sovětského svazu je Čína hluboce integrována do globální ekonomiky. Peking je však na nás více závislý než my na něm.

[…] Každý národ bude muset pochopit, jak chránit svou vlastní suverenitu, jak chránit svou vlastní ekonomickou prosperitu a jak chránit své ideály před chapadly Čínské komunistické strany. Vyzývám každého vůdce každého národa, aby začal tím, co Amerika udělala – jednoduše trvala na reciprocitě, trvala na transparentnosti a odpovědnosti Čínské komunistické strany. Je to kádr vládců, který zdaleka není homogenní.

Příliš dlouho jsme nechali Čínskou komunistickou stranu stanovit podmínky pro zapojení do světové ekonomiky, ale už to skončilo. […]

A pokud nebudeme jednat nyní, Čínská komunistická strana nakonec naruší naše svobody a rozvrátí řád založený na pravidlech, která naše společnosti vytvořila. Pokud nyní před tím skloníme hlavu, děti našich dětí mohou být vydány na milost a nemilost Čínské komunistické straně, jejíž činy jsou dnes ve svobodném světě hlavní výzvou. Generální tajemník Xi bude stále provádět  tyranizaci uvnitř a vně Číny, pokud mu to dovolíme…

Na amerických univerzitách je ze zahraničních studentů nejvíce Číňanů a špičkový američtí profesoři a vědci působí na čínských vysokých školách a výzkumných pracovištích. Čína má za rok už třikrát více patentů než USA.

Ano, to všechno ohrožují pozici USA ve světě. Tu, kterou jim umožňovala dosazovat vlády a odstraňovat státníky, kteří se USA znelíbily, určovat cizím vládám co mají dělat, shromažďovat v USA zlaté poklady cizích států, nutit cizí vlády k půjčkám, včetně toho, co si za ně koupí, nejlépe zbraně.

Výstižně to řekl B. Obama: „Zkroutíme ruce zemím, které budou dělat něco jiného, než chceme!“

Takže jde o nebezpečí pro americký lid nebo o nebezpečí ztráty dominance amerických korporací? Určitě je mezi vámi řada pamětníků, kteří si jako já pamatují jak jsme učili lední hokej nejprve Rusy a pak i Finy. A jak bolelo, když nás potom ta mužstva porážela?

Dá se porovnávat ztráta dominance supervelmoci se ztrátou dominance v hokeji? Nedá, ani náhodou! Takové přirovnání kulhá, protože nesoutěží národy, nebo jejich reprezentace, ale nadnárodní korporace a státy se ocitají v roli jejich služebníků.

Servus servorum Dei…

Výše uvedené finanční, zbrojní a technologické korporace jsou tím Bohem, který jednoznačně určují politiku Spojených států. To je ten „deep state,“ o kterém mluvil Donald Trump, to je ta síla, která rozhodne o mrtvých občanech v budoucí válce o zisky.

A v této situaci přijede americký ministr zahraničí do Česka hořekovat nad rostoucím vlivem Číny a požadovat, abychom s ní neobchodovali a vyloučili ji z investičních soutěží. Proč takovou přednášku neuspořádá pro americké podnikatele a manažery, napsal doc. PhDr. Petr Sak, CSc. Konečně hlas rozumu?

Ale hned se ozval další servus servorum:

…Nikde jsem nezaznamenal jednu podstatnou věc, která asi pro hlupáky měla v médiích zaznít. USA nám ročně šetří desítky miliard korun, pokud se to takhle dá vyčíslit, protože nás za peníze svých daňových poplatníků vojensky chrání. (Nedovedu si představit, že to F. Laudát myslí vážně!) […] A lžou všichni, co se vám snaží namluvit, že nám dnes nic nehrozí, že nikoho nezajímáme, že… Ruští vojáci na dovolené si klidně místo Krymu nepřijedou zastřílet k nám, pokud zůstaneme územím bez mocenského krytí (sic!) A jestli nás Pompeo varuje před Rusy, nebo Číňany – to snad je normální,“ pravil ing. František Laudát, předseda Klubu angažovaných nestraníků.

Termín „angažovaný nestraník“ znamenal v době vzniku KAN vlastně totéž jako „mocensky nezmanipulovaný občan“ – vůbec nechápu co se stalo, že jim předsedá František Laudát z TOP09?

Já i moje družka jsme již dlouhá léta důchodci a naším jediným stabilním příjmem je starobní důchod. Vzhledem k drahému bydlení, které si ukrojí z našich příjmů zhruba 37 % nemáme zrovna puzení kupovat si ty nejdražší potraviny i když si i to alespoň občas (svátečně) dopřejeme. Například vepřové maso kupuji balené. Přece jenom je rozdíl koupím-li si balené maso v ceně kolem 100 Kč za kg a stejné maso od řezníka za cenu kolem 180 Kč za kg. To ovšem platí jenom koupím-li maso z německého chovu, bourané a balené v Německu, přesto, že k nám dováží i maso ze španělského, belgického, nizozemského a polského chovu.

Proč?

Z mě neznámého důvodu se tito vepři dovážejí do Polska, kde je, zcela zřejmě nekvalifikovaní, také-řezníci rozmašírují na zhruba kilogramové kousky, které pak zabalí už automat. S plným vědomím píšu rozmašírují místo vyřežou, protože nad výsledkem by řezník „od fochu“ zaplakal. Pečlivě proto sleduji drobná (1,5 mm) písmena, kde zboží bylo „vyrobeno.“ Když uzřím Wedlinka a nechci, byť za cenu mnoha odřezků do popelnice, dělat vepřový guláš, tak rychle vracím balíček zpět a raději dělám halušky se zelím.

Po polských vejcích (s popraskanou skořápkou), polským máslem (které do nejmenších podrobností napodobuje český výrobek ale nevoní), je vepřové „zpracované“ a balené ve Wedlince jenom dalším dokladem, že to, co vypadá jako odpad do kafilérie se dá ještě vyvézt. Ne že by v masokombinátu nevěděli jak má kvalitní maso vypadat, ale proč se trápit s odpadem, když ho Češi ještě rádi snědí.

Nedovedu si představit, že by o problému s polským výsekovým masem nevěděla Státní zemědělská a potravinářská inspekce. A proč nezasáhne?

Je ovšem možné, že nemůže, protože chybí etalon.

Jak má takové výsekové maso vypadat a jaké má mít vlastnosti. Měli jsme velmi propracovaný systém norem. Zrušení řady státních a oborových norem si ale na československé vládě v roce 1991 vynutilo Evropské společenství, což byl předchůdce dnešní EU. Tak oborové normy byly zrušeny zákonem k 31. 12. 1993. Ostatní normy ČSN pro potraviny byly prohlášeny za nezávazné v letech 1993 až 2001 v rámci přípravy na vstup ČR do EU – oficiálně to vyjednal Pavel Telička.

Jako oficiální důvod bylo uvedeno, že národní a oborové normy odporují principů volného trhu. Brusel tehdy argumentoval tím, že francouzští a němečtí výrobci, kteří chtějí na náš trh dovážet potraviny přece nemohou být nuceni dodržovat normy platné jen v malém Československu nebo ještě menší České republice. To je podle Evropské komise v rozporu s principy budování společného evropského trhu. Pamatuji Václava Klause, který to vyhlašoval jako velké vítězství trhu, vítězství volného obchodu. Prostě národní zájmy byly obětovány zájmům korporací.

Proč musíme místo národních zájmů pořád hájit zájmy korporací?

Není těch službiček „naším spojencům“ už trochu moc?