Ivan David
19. 8. 2020
Dnes budou na Evropské radě premiéři a prezidenti členských států EU opět řešit situaci v Bělorusku. Evropská komise i předsedající Německo hodlají opět navrhnout, aby EU na Bělorusko uvalila další sankce. Oficiálně tím chtějí dosáhnout, aby se v Bělorusku opakovaly volby podle demokratických standardů. Česky řečeno – chtějí Bělorusy přinutit, aby zvolili prounijního kandidáta. O demokracii a svobodu lidí totiž Bruselu ve skutečnosti nejde. Obávám se, že kdyby si Bělorusové v případných opakovaných volbách vybrali kandidáta proruské opozice, která je daleko početnější než prozápadní demonstranti, hrátky se sankcemi by pokračovaly.Kdyby Brusel skutečně usiloval o to, aby volby všude na světě probíhaly demokraticky, a aby ve všech zemích byla dodržována lidská práva, pod knutou těžkých obchodních sankcí by již nejméně 5 let musela být Ukrajina. Současný ukrajinský režim po Unií podporovaném Majdanu polovině občanů zákonem zakázal používání rodného jazyka – ruštiny. Volební kampaň se na Ukrajině vede metodami inkvizice a nacistických SA. Před více než 5 lety byla skupina opozičních demonstrantů zaživa upálena v Domě odborů v Oděse. Dodnes za tento zločin proti lidskosti nikdo nebyl potrestán. I když jsou pachatelé z řad neonacistických bojůvek Národní gardy známí.
EU vůbec nevadí řádění této zločinecké organizace, která na východě Ukrajiny vede řadu let genocidní válku proti rusky mluvícím obyvatelům. Brusel se ani jedinkrát ani slůvkem neozval proti ostřelování obytných bloků, školek, škol a nemocnic z raketometů a velkorážních mimometů. Útoky těžkými zbraněmi proti civilním cílům v Doněcku, Luhansku a přilehlých obcích, které provádí Národní garda a pravidelná ukrajinská armáda, jsou přitom z pohledu mezinárodního práva válečnými zločiny. Jejich pachatelé by měli stát před Mezinárodním trestním soudem v Haagu. Brusel možná považuje minometné granáty, které dopadají na hlavy civilistů v Avdějevce za něco jako ukrajinskou verzi volebních letáků.
Ukrajina stojí na „bronzové“ příčce v počtu zavražděných novinářů. Předstihuje ji jen Mexiko, které je zmítané válkou drogových gangů, a Mali, v němž zuří občanská válka. Takovou svobodu slova chce zřejmě EU exportovat i do Běloruska, které je pohledem kriminalistických statistik zatím celkem „klidnou zemí“. Přesto EU nikdy ani nejednala o žádném návrhu na uvalení sankcí na Ukrajinu ani o zákazu vstupu Porošenka či Jaceňuka do EU. Natož o zmrazení jejich majetku, který výrazně nabobtnal z korupce při rozkrádání ukrajinského hospodářství. “Papaláši” EU se ve vztahu k těmto osobám odpovědným za válečné zločiny řídí heslem Henryho Kissingera, který se v debatě v US Senátu zastal nikaragujského diktátora Somozy slovy: „My víme, že je to zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn“.
Brusel si prostě chce na místo Lukašenka dosadit nějakou běloruskou obdobu ukrajinských válečných zločinců, kteří zemi zcela zruinovali. V Bělorusko je totiž stále ještě řada továren, které nebyly privatizovány. A vyrábí velmi odolná nákladní auta, autobusy nebo trolejbusy. Běloruské firmy jsou podle analýzy polského deníku Obserwator Politiczny dokonce schopné vyrábět a dodávat zákazníkům průmyslové celky jako továrny či rafinerie. Což před ekonomickou transformací podle západních receptů dokázaly i československé firmy.
EU se zaklíná slůvky „demokracie“ a „svoboda“, ale ve skutečnosti jejím představitelům jde o obsazení dalšího trhu pro výrobky nadnárodních korporací. A o likvidaci konkurenčních výrobců. Kdyby Bruselu skutečně šlo o lidská práva, musel by již dávno být embargován veškerý dovoz z Ukrajiny. Místo toho nám Evropská komise předkládá stále nové návrhy na zvýšení bezcelních dovozů z této země. V Zemědělském výboru Evropského parlamentu od jara projednáváme návrh na zrušení fytosanitárních kontrol u osiva dováženého z Ukrajiny. Jménem frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí čeští europoslanci zvolení za SPD, jsem navrhl zamítnutí tohoto materiálu, protože by umožnil nekontrolovaný dovoz osiva kontaminovaného geneticky modifikovanými organismy (GMO).
Návrh, který v paragrafovém znění lživě tvrdí, že ukrajinská produkce je pěstována podle EU norem a zároveň navrhuje zrušit kontroly jejich dodržování, je v dokonce v rozporu s právem EU. Komise jej přesto vehementně protlačuje legislativním procesem. Ne proto, aby snad pomohla Ukrajincům, které proevropská ekonomická transformace naprosto ožebračila. Ale proto, že to vyhovuje nadnárodním korporacím, které se při privatizaci na Ukrajině „za babku“ zmocnily milionů hektarů zemědělské půdy. Na ní pěstují ve velkém produkci, kterou nyní chtějí dostat bez kontrol na trh EU. Podmínky jejich pěstování jsou totiž v rozporu s právem EU v oblasti zákazu používání GMO nebo maximálních limitů používání postřiků.
V zájmu našich spotřebitelů ani výrobců rozhodně není, aby v Bělorusku proběhla „ukrajinizace“ pod taktovou EU. Bělorusové si své problémy musí vyřešit sami – bez vměšování Bruselu.
