Ivan David
20. 8. 2020
Premiéři členských států EU včera na videokonferenci Evropské rady „poklábosili“ o situaci v Bělorusku a v Egejském moři. I když některé sdělovací prostředky tvrdí, že schválili sankce proti Bělorusku, k ničemu takovému ve skutečnosti nedošlo. V dokumentu z jednání je v otázce Běloruska pouze 8 bodů, které mají charakter deklarace o podpoře opozice, výzev k nenásilnému řešení konfliktu a upozornění, že EU bude situaci bedlivě sledovat.
Sankce proti Bělorusku se snaží prosadit Evropská komise, v současné době Radě předsedající Německo a stálý předseda Rady Charles Michel. Blokuje je skupina zemí na čele s Řeckem a Kyprem. Minulý týden na Radě pro všeobecné záležitosti řecký ministr zahraničí Nikos Dendias vetoval uvalení sankcí na Bělorusko. Mimořádné zasedání totiž bylo původně svoláno na žádost Řecka k řešení opakovaných tureckých ozbrojených loupeží plynu v řeckých a kyperských pobřežních vodách. Ministr zahraničí předsedajícího Německa Heiko Maas však na program tohoto jednání 14. 8. 2020 mimo schválený plán vložil i bod týkající se Běloruska.
Řecko a Kypr při svolání mimořádného zasedání Rady navrhovaly, aby EU uvalila ekonomické sankce na Turecko, které svými vojenskými fregatami doprovázejícími zlodějské vrtné lodě, ohrožuje i civilní plavidla. Zasedání bylo svoláno po srážce turecké a řecké fregaty. Řecká loď se snažila tureckému vetřelci bránit ve vniknutí do řeckých pobřežních vod. Protiturecké sankce vetovalo nejen předsedající Německo, ale i Itálie, Španělsko, Malta, Maďarsko a Bulharsko. Předsedající Německo současně spolu s Komisí navrhlo uvalit sankce na Bělorusko. Ty oplátkou vetovali Řekové a Kypřané. Jednoduchá logika: „Odmítáte pomoci nám – pak nemáme důvod se do vás nechat zatahovat do vašich sporů s Ruskem.“
Navrhované sankce proti Bělorusku jsou totiž jen taktickým nástrojem v rámci protiruské strategie. Cílem je dosadit do Běloruska prounijního „satrapu“, který by zpřetrhal ekonomické vztahy s Ruskem, vydal běloruský trh a podniky „v plen“ západním nadnárodním korporacím. A nakonec přivedl do Běloruska – tedy na ruské hranice – základny NATO.
EU opakovaně selhala při řeckých i kyperských žádostech o pomoc proti turecké agresi. Turecko již třetím rokem beztrestně narušuje pobřežní vody členských států EU – Řecka a Kypru – a krade v nich plyn a ropu. Od léta 2018 do podzimu 2019 dokonce turecké válečné lodi prováděly nelegální blokádu Kyperské republiky, což je podle mezinárodního práva akt vojenské agrese. Přestože turecké fregaty zastavovaly, prohledávaly a bránily v plavbě civilním lodím plujícím pod vlajkou řady členských států EU, nezmohl se Brusel nikdy na víc než „plané kecy“. Deklarace podpory Kypru a vyjádření znepokojení.
Sankcím za napadání dvou členů EU ze všech sil bránila minulá Komise vedená Jena-Claudem Junckerem. Brání jim i ta současná vedená Ursulou von der Leyenovou. Jménem frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci zvolení za SPD, jsem na plénu Evropského parlamentu navrhoval soubor ekonomických sankcí proti Turecku. Hlavními body bylo okamžité zastavení všech plateb z rozpočtu EU Turecku a pozastavení platnosti celní unie s Tureckem do doby, než ukončí vojenské napadání členských zemí EU a dokud se nevzdá územních nárokům vůči členům Unie. Komise k našemu návrhu vyslovila kategorický nesouhlas protože „Turecko je důležitým obchodním partnerem EU“. Pro nadnárodní korporace, které Brusel ovládají, je Turecko důležitější než 2 členské státy EU. V Radě pak sankce proti Turecku vždy blokovalo Německo.
Že je EU pro Tureckem soustavně napadané členské státy Řecko a Kypr „slepou uličkou“ jasně prokazují vyjádření ministra zahraničí předsedajícího Německa Heiko Maase, který tvrdí, že se obě země „budou muset o své nerostné bohatství rozdělit s Tureckem“. Německá kancléřka Angela Merkelová opakovaně označuje oblast bohatou na plyn nikoli za řecké a kyperské výhradní ekonomické zóny, jimiž jsou podle Úmluvy OSN o mořském právu, ale za „sporné vody“. Definitivního potvrzení, že EU je Řecku ve sporu s Tureckem k ničemu, se řecký premiér Kyriakos Mitsotakis dočkal právě včera při videokonferenci Evropské rady. Na summitu předložil nezávislý posudek vypracovaný experty na mořské právo ze španělské univerzity v Seville, který oblasti, v nichž Turecko krade plyn, jednoznačně označil za řecké a kyperské výhradní ekonomické zóny. Evropská komise je podle informací řeckého webu pronews.gr odmítla uznat pod trapnou záminkou, že „si tento posudek sama neobjednala“.
V rámci EU Řecko a Kypr zásadně podporují pouze Francie, Rakousko a Dánsko. Ostatní země raději „hledí jinam“ a tváří se, jako by se nic nedělo. Včetně české vlády premiéra Andreje Babiše, který je celý žhavý do sankcí proti Bělorusku, jež žádnou členskou zemi EU neohrožuje, zatímco turecké napadání Řecka a Kypru zcela ignoruje.
Řecké veto protiběloruských sankcí je logické. Řekové všemi prostředky hledají cestu z bruselské pasti. V okamžiku zatím největšího vyhrocení řecko-turecké krize, kdy na sebe na přelomu července a srpna u řeckého ostrova Kastellorizo mířily odjištěnými raketami skupiny řeckých a tureckých fregat, řecký premiér Mitsotakis telefonoval ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi. Byl to první telefonát obou státníků po dlouhé době. Řada lidí se tehdy radovala, že Rusko konečně přijde situaci vyřešit a zachránit Evropu před Tureckem. Aniž si položila otázku, „proč by tu Rusko mělo dělat?“ Proč by mělo pomáhat někomu, kdo každého půl roku na Rusko uvaluje další ekonomické sankce?
Pro pochopení cesty, kterou Rusko nabízí k řešení současné řecko-turecké krize, je nutné si pozorně přečíst tiskovou zprávu, kterou o jednání obou lídrů vydala tisková služba Kremlu. Podle agentury TASS oba státníci jednali nejen o situaci ve východním Středomoří, ale i o problémech, které vyvolává v Libyi turecká vojenská spolupráce s džihádisty sdruženými ve vládě národní dohody (GNA), jejímž mluvčím je samozvaný premiér Faís al-Sarrádž. A též o dalších ohniscích napětí, z nichž hrozí vzplanutí nebo obnovení válečných konfliktů. Mimo jiné o Ukrajině a Sýrii.
Již na jaře požádal Rusko o vojenskou pomoc proti Turecku Kypr. V březnu oznámilo Turecko úmysl již poněkolikáté vyslat do kyperských pobřežních vod těžební loď Yavuz, aby tam nelegálně těžila plyn. Kyperská vláda požádala o pomoc EU, která se však dodnes nedohodla na uvalení jakýchkoli účinných sankcí proti Turecku. Vláda neutrální kyperské republiky proto v nouzi požádala o pomoc Rusko a nabídla mu prostor, v němž Turci chtěli krást plyn, k bezplatnému pronájmu za účelem vojenského cvičení. Ruské letectvo a námořnictvo v oblasti skutečně uspořádalo několikatýdenní cvičení s ostrými střelbami, které Turky spolehlivě odradily od plavby a těžby v tomto sektoru.
Tak jednoduché to Řecko jako členský stát NATO nemá. Je otázkou, jestli by Rusko bylo ochotno nasadit svoji armáda na pomoc jednomu členu NATO v boji s jiným členem NATO? Jestli by to nevedlo k zapojení US Army po boku Turecka a tím ke vzniku světové války? Řecko proto hledá rafinovanější cesty z této šlamastyky. Již při červnovém jednání Rady ministrů zahraničí EU pohrozil řecký ministr Dendias vetem proti prodloužení protiruských sankcí, pokud Unie nepomůže Řecku a Kypru v jeho sporu s Tureckem. Jasně deklaroval, že to může být naposledy, kdy Řecko pro protiruské sankce zvedá ruku.
Unie Řecku a Kypru zatím nijak nepomohla a spíše se jako organizace staví na stranu nečlena Turecka proti dvěma svým členům. Zablokování protiběloruských sankcí Řeckem a Kyprem je proto logickým vyústěním této situace. Brusel se řešení turecké agrese proti Řecku a Kypru snaží stále odsouvat. Včera Evropská rada problém odložila na podzim. S tím, že nutí napadené Řeky a Kypřany, aby si sedli za stůl s agresorem a jednali spolu jako „rovný s rovným“. Unijní papaláši spoléhají na to, že během turistické sezóny Turecko nespustí „horkou válku“. A potom, že se nějak uvidí, jak Řeky a Kypřany přinutit “k povolnosti”.
Uvidíme, jestli řecký premiér bude mít dost sil a odvahy dotáhnout „řeckou rebelii“ do důsledků. Považuji za vysoce pravděpodobné, že pokud by se Řecko a Kypr odhodlaly k ukončení protiruských sankcí, nezůstalo by to bez odezvy. Nejen té negativní ze Západu. Rusko má totiž řadu způsobů, jak pomoci nepřímo. Oficiálně se např. neúčastní konfliktu v Libyi. Ruská vojska tam nebojují. Místo nich v poli působí žoldnéřská firma Wagner. Ruská obdoba US firmy na špinavou práci Blackwater. Rusko formálně dodržuje embargo OSN na vývoz zbraní do Libye. Přesto ruské zbraně nějak oklikou vždy dorazí k jednotkám Libyjské národní armády (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem.
Na jaře Rusko prodalo nejnovější verze MiGů 29 syrské armádě, která pak ty trochu olétané mohla předat Haftarovcům. V pondělí libanonská tisková agentura Al-Masdar přinesla informaci, že LNA aktivovala na frontě několik souprav ruských protiletadlových raket S 300. Pro úplnost dodávám, že tento komplex během napadení Jugoslávie vojsky NATO v roce 1999 dokázal sestřelit americkou stealth stíhačku.
