Leo K.
28. 8. 2020 KostaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Paní poslankyně,
na svém blogu na Aktuálně píšete: „Proč pořád nejsme fér? Chci rovné podmínky pro všechny páry v téhle zemi“ a dodáváte …„Jsem ráda, že jsme napříč stranou zajedno, že lidi nemají mít život těžší zbytečně. On to totiž pořád není žádný med, nemít většinovou orientaci. A ty byrokratické potíže zmíněné výše jsou to nejmenší, co můžeme snadno změnit.“
Svatba a manželství je smlouvou mezi párem a státem, že pár vytvoří optimální prostředí pro výchovu dětí, které z toho manželství vzniknou. Stát se tou smlouvou zavazuje, že manželům vhodnou formou ulehčí ekonomickou stránku vzniklého údělu.
Poukazování na to, že nesezdaných párů a dětí narozených mimo manželství je velké množství (údajně téměř 40 %) a jaké výchovné problémy z toho plynou, je naopak ukazatelem jak je rodinné prostředí cenné a že tedy instituty společného jmění, výživného od faktického rodiče, vdovecký důchod a další, nejsou bonusem manželství, ale zaslouženým počinkem, protože po ryze ekonomické stránce jsou děti vždy prodělečným faktorem. O tom snad není třeba ani diskutovat.
Jestliže chcete rovné podmínky pro všechny páry – tedy i páry komunity LGBT – žádáte pro členy této komunity privilegium, nezasloužený bonus. Píšete, že … není žádný med, nemít většinovou orientaci. A ty byrokratické potíže zmíněné výše jsou to nejmenší, co můžeme snadno změnit… Souhlasím s vámi, že strhávat nežádoucí pozornost svou odlišnou orientací je nepříjemné a obtěžující, ale není to důvodem k ekonomické pomoci státu. Zvláště, když nejde o službu státu, ale o uspokojení svých osobních preferencí. A zahrnout oprávněné nároky rodiny do sousloví byrokratické potíže – to bych snad od lingvistky ani nečekal.
Proč to píšu formou otevřeného dopisu? Šířeji jsem tuhle problematiku zmínil na tomto blogu už 17. srpna,
Proč pořád nejsme fér?
kde jsem hned v druhé větě vyzval k diskusi, ale přicházely mi jenom maily diskusi odmítající s dogmatickým tvrzením, že požadavky komunity LGBT jsou legitimní. Odmítání diskuse, netolerance k jinému názoru je – podle mého názoru – přinejmenším pomýlené. Problém mám už se samotnou zkratkou LGBT (vysvětlil jsem v onom článku) a za druhé požadavek nezaslouženého bonusu může být legální, ale nikdy nemůže být legitimní. Smlouvu uzavírají vždy dvě strany. K legitimitě schází právě ten smluvní výtěžek státu.
Mno.. Ano politik se nemusí s občanem na všem shodnout. Ovšem tragedií, ba doslova bídou nejen české politiky je, že občan, respektive stále více občanů, získává neobytný dojem, že mu/ jim politici nerozumí, či spíše nechtějí rozumět.
Paní poslankyně se ptá, proč pořád nejsme fér a chce rovné podmínky…. Zvláštní! Údajnou neférovost a křivdu na menšině,hodlá vyřešit neférovostí a křivdou na většině!!! Moc se osobně těším na nějakou příští debatu sněmovny například kolem důchodové reformy, kde nepochybně mnozí,včetně pirátských poslanců jistě zašermují demografií…Kterou lze, jak známo, ovlivnit pouze a jedině společnou interakcí muže a ženy! A normální dítě má právo na to, aby vyrůstalo v v prostředí, kde funguje jak matka, tak otec. Nikoli dvě matky či dva otcové. Má li samo splnit základní poslání své existence – totiž zplození další generace a její následnou co nejlepší a nejkomplexnější přípravu na život. Tak ,jak tomu je od pradávna věků.
Jakýsi pel novosti a tím i tolerance vůči úletům pirátských politiků vydrží ještě nějakou chvíli. Ale nebude trvat zas až tak dlouho /zejména v Praze/ a Piráti a tím i paní poslankyně Richterová pak už budou vnímáni stejně jako ti staří politici, které oni hodlali nahradit s tím, že budou, kromě jiného, více naslouchat lidem. A pak jim bude vystaven účet.
Pan Leo ve své vrozené noblese s paní poslankyní diskutoval. Ona diskusi nepřijala a utla. Se striktní poznámkou, že se nemusí na všem shodnout….. Ne, opravdu nemusí. Jenže ona neví cosi, co je známo mojí osobě – pan Leo je/byl velkým sympatizantem právě Pirátské strany…. Nebudu zkoumat zda jím zůstal a už vůbec ne po té odpovědi paní poslankyně Richterové. Nicméně udělala by dobře, kdyby se seznámila s jemnou polemikou doyena Kosy. Možná, že tam najde ledacos k zamyšlení. A nejen to. Přidám, pro případ, že by ji někdo a dnešní článek Kosy upozornil, ještě jeden odkaz na text, jenž na tomto blogu v minulém týdnu vyšel. Který by, dle mého soudu, měl získat status povinné četby pro každého českého politika v exekutivě, či v parlamentním tělese. A také pro veškeré příslušníky mocenského sloupu justice. Ne proto, že vyšel na Kose, ta ho jen převzala, ale kvůli svému jasnému sdělení:
Studie Nespokojenost s demokracií dosáhla vrcholu.
Paní poslankyně Richterová rozhodně nepochybí, když si jej velmi pečlivě prostuduje. Pak může podumat nad tím, zda rostoucí celosvětová nedůvěra v demokracii a její schopnost řešit problémy lidí není náhodou spojena například
– s odpovědí zákonodárce voliči typu – nemusíme se na všem shodout
– se skutečností, že zákonodárci mají neskonalou tendenci řešit nesprávné problémy či spíše pseudoproblémy, zejména jede li o ty módní, místo těch, které trápí naprostou většinu obyvatelstva
