Oběti islámského fanatismu

5. 8. 2020 Celý svět je nyní otřesen tragédií v Bejrútu, kde při nejméně dvou obrovských explozích zahynulo podle posledních údajů už nejméně sto lidí a tisíce jsou zraněné. Podle libanonské agentury Al-Masdar oficiální orgány pracují s několika vyšetřovacími verzemi. Jednou z nich je, že do skladu hnojiv nastražili bombu teroristé z šíitského hnutí Hizballáh, které je napojené na režim ajatolláhů vládnoucích v Íránu. Tedy v zemi, která je momentálně spojencem Turecka v rozehrané válce o Libyi a  střetu o středomořská naleziště ropy a plynu.

V těchto dnech je ale šesté výročí další strašné tragédie, která je už velmi málo zmiňovaná, neboť svět o ní nechce slyšet. Dne 3. srpna 2014 přepadli stoupenci tzv. „Islámského státu“ (ISIL) oblast Shengal, někdy také zvanou Sinjar či Sindžár v severozápadním Iráku, kde sídlily stovky tisíc Jezídů. Už mnohokrát v minulosti byli Jezídi, tento prastarý národ, který se většinou řadí ke stejnému původu jako Kurdové, vystaveni brutálnímu násilí a pronásledování, zejména ze strany sunnitských muslimů, kteří v jejich prastarém náboženství vidí uctívání Satana.

14. srpna 2007 teroristé al-Káidy provedli útok na město Shengal/Sinjar, při němž zahynulo téměř 800 lidí. Ničivá síla nesnášenlivého náboženského fanatismu byla strašná. V srpnu 2014 uprchly stovky tisíc Jezídů před náporem islamistických hord. Ne každý se dokázal zachránit. Ve vesnici Kodschu, severně od hory, která dala regionu název, teroristé zmasakrovali 600 mužů a chlapců a unesli 1000 žen a dětí. Celkově znamenala genocida Jezídů tisíce mrtvých a tisíce unesených žen a dětí, z nichž nejméně 3000 jsou stále pohřešovány.

Na hoře Shengal, na které se zachránily desítky tisíc, žíznily děti v  náručí svých matek. Obětí žízně a hladu bylo mnoho. Vojenské jednotky Kurdistánské strany práce (PKK), kurdských Lidových obranných a ženských jednotek (YPG a YPJ) později dokázaly vybojovat koridor, přes který se lidé mohli zachránit do Sýrie, konkrétně do Západního Kurdistánu/Rojavy. Odtud přešli do kurdské autonomní oblasti v Iráku, tj. do Jižního Kurdistánu. Dnes zde stále žijí stovky tisíc lidí, šest let po genocidě, většinou v táborech pro tzv. vnitřně vysídlené osoby.

To jsou ti uprchlíci, které svět nevidí. Matky, jejichž malé holčičky jim byly vytrženy z náručí žoldáky ISIL, aby se staly sexuálními otrokyněmi či obětmi nucených sňatků. Živé vzpomínky na povražděné muže, syny a bratry. Lidé, kteří přežili, už se ze svých utrpení nikdy docela nevzpamatují. Jejich duše jsou hluboce zraněny. Ženy a dívky, které se dostaly ze zajetí ISIL, si nesou hluboké šrámy.

Hromadné hroby. Mrtví. Zničené vesnice a města. Město Sinjar, největší město provincie Ninive, kde Jezídi žili, je dodnes neobyvatelné, v troskách a  zaminované. Nejhorší je, že většina pachatelů, kteří to způsobili, nikdy nebude odsouzena, přestože tzv. Islámský stát již územně neexistuje. Jen zlomky pachatelů se dostaly před soudy v Evropě, přestože mezi pachateli byli i Evropané, kteří se k ISIL přidali a mnohdy už jsou dnes zpět ve svých zemích. Ti, o kterých se ví, jsou „monitorováni“ a  vyšetřováni. O většině z nich se ale neví a navíc – mrtví svědci svědčit nemohou.

Žádný mezinárodní soud se neujal žaloby pro genocidu a  zřejmě ani neujme. Mohly by možná vylézt na světlo světa „nepříjemné“ okolnosti. Například podpora Turecka, člena NATO, tzv. Islámskému státu. Obchodování s ropou, logistická podpora, dodávky zbraní, léčení zraněných militantů ISIL v tureckých nemocnicích. Mnoho pachatelů genocidy Jezídů z roku 2014 dnes slouží v džihádistických jednotkách, které podporují tureckou armádu v Sýrii a Libyi. Turecko dnes oblast Shengal bombarduje pod záminkou, že jsou tam bojovníci PKK.

Kdo si pamatuje oběti, musí pomoci živým. V Shengalu fanatici z celého světa vraždili, znásilňovali a zotročovali. Je povinností mezinárodního společenství postavit pachatele před soud, podporovat obnovu v Shengalu a  umožnit Jezídům mít budoucnost. Vše ostatní je naprosté selhání civilizace.