Elena Salgerová
14. 8. 2020 ActualKomment překlad ProtiProud
ELENA SALGEROVÁ připomíná příběh jednoho z předních klimaalarmistů, který nedokázal odporovat vlastnímu svědomí a přiznal pravdu v otázce globálních
(originální grafika ProtiProudu)
Apokalypsa se nekoná
Svoji omluvu Schellenberger publikoval nikoli v nějakém lokálním nízkonákladovém plátku, ale v časopise Forbes:
„…Jménem ekologů na celém světě bych se chtěl oficiálně a veřejně omluvit za strach, jaký jsme šířili posledních třicet let o změně klimatu. Považuji za nutné omluvit se za metody, kterými jsme my, ekologové, uváděli veřejnost po celá ta léta v omyl. Vím, že fakta, která zde uvedu, budou mnohými označena za ‘popírání klimatických problémů’, ale to jen potvrdí míru intenzity klimatického alarmismu, jaký je uměle vyvoláván úplně všude. Změna klimatu je skutečná, ale v žádném případě neznamená konec světa. A sama o sobě dokonce ani není v současné době náš nejnaléhavější problém spojený se životním prostředím. Předkládám svoji omluvu ve formě celé knihy a doufám, že moje zdůvodnění přijmete.“
Schellenbergerova kniha nese název „Apocalypse Never: Why Environmental Alarmism Hurts Us All“ („Apokalypsa nikdy: proč klimatický alarmismus škodí nám všem“). Autor velmi jasně a podrobně vysvětluje, jak spolu s ostatními lhal a zdvihal vlnu klimatické hysterie, a kolik ekologických bludů se podařilo natlouct do hlav světové populace během více než třiceti let ekologicko-aktivistické manipulace. Autor přímo nazývá veškeré manipulativní informace z této doby „vědecky mylné a politicky kontraproduktivní“.
Ale myslím, že ani to nikoho opravdu soudného nepřekvapí. Mnohem zajímavější bude poukázat na něco docela jiného.
Vzpoura strážce planety
Jeden z uznávaných majáků „politicky korektního pokroku“ – časopis Forbes tak tvrdě zcenzuroval původní verzi textu Schellenbergerovy omluvy, že sám Schellenberger nemohl odolat, aby nezmínil na sociálních sítích neslýchaný, ale očividný fakt: při dnešním formě západní „demokracie“ jakékoli vybočení z řady politicky korektních témat znamená rozsudek podobný trestu smrti.
Sám Schellenberger zveřejnil úplné znění svého prohlášení na sociálních sítích a Forbes, který vytiskl krajně zcenzurovanou verzi, pohrdavě mlčel. Ve Forbesu ani v žádném jiném významném evropském médiu se neobjevil ani jediný materiál informující o vydání skandální knihy tak známého a donedávna protežovaného autora z oblasti ekologie životního prostředí.
Dalo se to samozřejmě očekávat i předvídat a nešlo přitom ani o nějakou premiéru ve věci odhalení pravdy o ekologickém alarmismu.
Například ve Francii již vyšlo několik takovýchto seriózních publikací a všechny uvedly na pravou míru tytéž mýty (s výjimkou Gréty Thunbergové, která byla tehdy ještě batole), ale žádná z těchto publikací nepocházela z nejvyššího kruhu proroků svatyně svatých environmentalistů – od takovéhoto ostříleného aktivisty a široce uznávaného bosse strážců planety, jakým byl Schellenberger. V tomto ohledu lze jeho počin určitě považovat za průkopnický.
Podobné snahy už tu byly
Nejhlasitěji se upomíná kniha Jeana de Kervasdoué z roku 2007 „Kazatelé apokalypsy: jak ukončit ekologické a sanitární šílenství“. Jak je ovšem vidět, dosud se ono ekologické ani sanitární šílenství ukončit nepodařilo. A to navzdory skutečnosti, že autor velmi přesně vystihl jednoduchou a mrzkou formuli úspěchu: „z bludů se stávají navyklé pravdy a šílené ideje jsou vydávány za moudré nápovědy.“
Leč dlouho před těmito šokujícími odhaleními byla všem zájemcům již dostupná skutečná čísla o globálním oteplování a každý poctivý ekologický aktivista si mohl snadno ověřit, že ještě kolem roku 2006 naše planeta nedosáhla ani průměrné teploty, jaká na ní panovala před tisícem let. Tak jakápak katastrofa? Tato pozoruhodná čísla byla publikována v roce 1998 Michelem Godetem v článku s názvem „Oteplování klimatu, nebo ztráta paměti?“ (Le Monde, 28. 08. 1998).
Všechna tato reálná data byla po celou tu dobu neustále veřejně dostupná, ale z nějakého důvodu ani jeden z předních ekologických aktivistů se o ně nezajímal a pokračoval v šíření naprosto scestných apokalyptických příběhů.
Jedna vlaštovka jaro nedělá
Nepodléhejme iluzím: Pochopitelně všechny tyto slabé, byť střízlivé, hlasy anti-alarmistů, klimatických i sanitárních, nebudou ještě dlouhou dobu schopny prorazit hlukovou clonu všech typů klimatické i sanitární hysterie.
Z toho prostého a zničujícího důvodu, že téma „svaté ekologie“ nebo „svatého“ zájmu o údajnou lepší budoucnost lidstva v její sanitárně opracované podobě je natolik kategorické a nepodložené, že samo o sobě je zdůvodněním pro jakýkoli „blud“. Lhali jsme a strašili, ale z těch nejušlechtilejších důvodů! Vznešené motivy často ospravedlní i ty nejdrastičtější metody a nejhanebnější výsledky.
A žádný zasvěcenec s náhle probuzeným svědomím, jakým je Schellenberger, nemůže otřást systémem, dokud se jeho příklad nestane nakažlivým jako virus, dokud neprobudí v nakažených lidech spícího psa svědomí a nevyzve je, aby vystoupili z davu a řekli pravdu, pouze pravdu a nic než pravdu.
Zdá se, že tento orgán dosud nerozpitvaný a nepopsaný slovutnými britskými vědci zatím nepodlehl hlubokým progresivním změnám, což dává naději, že se s ním dá počítat nejen v oblasti environmentálních nebo sanitárních problémů.
Pevně věřím, že kdesi na planetě se právě teď rozcvičuje nevelká, ale zato významná skupina těch správných a probuzených insiderů, kteří mají lidstvu mnoho co říci.
