Mediální hovínka Speciál: Bělorusko

Svjatlana z Arku a Černobylu

Běloruská „Jana z Arku“ nazývá neúspěšnou opoziční kandidátku na prezidentku Cichanouskou iDnes a vypráví její „příběh,“ který „udivuje.“ Mimochodem, Cichanouská: mladá, atraktivní, znalá cizích jazyků, část života prožila v Irsku a zjevně se jí velice líbí být tím, čím se stala. Být špion s úkolem zařídit „demokratizaci“ Běloruska, nevyberu si jako ztělesnění lidových tužeb nikoho jiného. A být obyčejný Bělorus, vyhnu se někomu takovému obloukem, což z mého pohledu staví těch jejích 10% hlasů do poměrně reálného světla. Taky se mi líbí, jak se zdůrazňuje, že její manžel je, chudák, vězněn, protože cosi nepěkného řekl o běloruské vládě a to je strašné. Strašné to je, to ano. Ale takový Tommy Robinson byl v Anglii vězněn za zhruba to samé a z toho se tady kupodivu nikdo nehroutí. Ani z faktu, že ve Španělsku sedí v base v podstatě za totéž řádně zvolení katalánští politici. Že by nějaké sankce a kecy o právu na nové referendum? Co Snowden nebo Assange?

Ale zpátky k věci. Ten neustále se opakující scénář, kdy si média pro agendu, kterou mají zrovna prosazovat vyberou „hrdinu/ku“ a představí jeho/její „udivující příběh,“ mne nikdy nepřestane fascinovat. Stejně tak mne nikdy nepřestanou fascinovat lidi, s vysokou pravděpodobností spíše mdlého rozumu, kteří „příběh“ i „hrdinu“ okamžitě přijmou za své. Viz kriminálník George Floyd, prezentovaný v zájmu věci ne jako kriminálník, ale jako „něžný obr.“ A jak dobře posloužil. Nebo vzpomínáte například ještě na dobu, kdy nám média představila „udivující příběh“ ukrajinské hrdinky „FreeNadia“ Savčenkové? Čeští politici z ní díky tomu doslova učůrávali a zvlhlý Kalousek jí věnoval dýku. Asi na Putina. A kde je dnes tomu příběhu i jeho hrdince konec, že. Jestlipak Kalousek žádal tu dýku od fašistky vrátit. Na Bělorusku se mi taky líbí ta kouzelná a poměrně unikátní opoziční fluktuace, to, jak se tam její vůdci střídají jako fusekle. Kam se například poděli prezidentský opoziční kandidát Njakljajev z roku 2010 nebo opoziční kandidátka z roku 2015 Karatkevičová? Když si dnes do českého gůglu zadáte jméno Tacjana Karatkevičová, vypadne z něj celých 6, slovy šest odkazů a všechny z 16.5. 2017… Takový Mandela stál v čele jihoafrické opozice desítky let, desítky let seděl v báni, desítky let se nedařilo, ale jméno Mandela bylo opoziční konstantou…

Neorganizujeme. Podporujeme

„Bělorusové si musí sami rozhodnout, kam chtějí patřit,“ řekl pro iDnes premiér Babiš. Totéž v bleděmodrém prohlásil ministr zahraničí Petříček, pro ČT a ještě pregnantněji to vyjádřil pro rozhlas: „Nechceme určovat, kam má Bělorusko směřovat.“ Souhlasím. Jen sami Bělorusové si musí určit, kdo jim má vládnout a nikdo by jim do toho neměl kecat. Ovšem v drobném rozporu s těmi krásnými slovy našich politiků je fakt, že Bělorusům už do toho konkrétně Česká republika kecá minimálně od roku 2006. Tím, že jen prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí cpe každoročně do podpory běloruské „občanské společnosti“ skrze velice zajímavý projekt „Transformační spolupráce“ desítky milionů. Když se podíváte na stránky MZV, tak právě v roce 2006 nedostal na „transformaci“ – co tohle ptydepe asi znamená – nikdo víc než Bělorusko, je tam asi tak kilometrový seznam podpořených aktivit, a 20 mega extra nášup k tomu. Mimochodem, k tomuhle jsem se dostal přes Sputnik. Aby člověk získal tuto mediálně velice zajímavou až třaskavou a stoprocentně pravdivou informaci o tom, kam všude putují i jeho peníze, musí se spolehnout na dezinformační web. Protože všichni ti investigativní Kroupové a HlídacíPsi o penězích na „transformace“ v cizích zemích taktně mlčí. „Ale jinak nic v Bělorusku neorganizujeme, jen podporujeme ty, co to organizují,“ říká ministr Petříček. A to je fakt něco úplně jiného.

We want fair elections

A nejenom Česká republika, ani Evropská unie nechce Bělorusům do ničeho mluvit. A proto asi svolává ten mimořádný summit „k přesvědčení Lukašenka i Ruska,“ aby do toho Bělorusku nemluvili všichni členové společně a jednotně. Mimochodem, ta fotka v článku s Běloruskou, která, pravděpodobně v Minsku, třímá transparent WE WANT FAIR ELECTIONS. Tohle není rozhodně poprvé, kdy vidím v nějaké neanglicky hovořící zemi, která se zrovna zcela spontánně a bez cizí transformační pomoci demokratizuje, demonstranta s transparentem v angličtině. Je to často k vidění i u nás při protestech proti výsledkům voleb. A vždycky mi to přijde zvláštní a tak úplně tomu nerozumím. Když se nějakému Frantovi Vomáčkovi nebo Serhiji Nemakačenkovi zachce v jeho zemi demokracie, jiného prezidenta či férových voleb, proč to nesděluje svou mateřštinou? Lze přece celkem logicky předpokládat, že při užití angličtiny bude jeho požadavky nějaký méně jazykově kompetentní spoluobčan, typicky venkovan, že, který by jinak věc podpořil, ignorovat jen proto, že neumí anglicky. A proč se tak imbecilně předem sám připravovat o potenciální podporu, ne? Ovšem pokud jde především o vzkaz zahraničním sponzorům a zahraničním médiím, že jsem pochopil a provádím úkol podle zadání, pak ta angličtina na demonstraci v Minsku či jinde naopak logiku má.

Nejskvělejší hodina

„V Bělorusku se nesmí opakovat rok 1968 nebo Krym,“ hřímá český premiér, „Evropská unie musí být akční. Musí Bělorusy povzbudit, aby se nebáli realizovat sametovou revoluci model listopad 1989.“ No, já nevím. Pokud chci jako politik působit důvěryhodně, neměl bych říkat do médií o jedné věci pokaždé něco jiného. A měl bych hovořit alespoň částečně srozumitelně a neblábolit kraviny. Srovnání s rokem 1968? Bože, jestli to všechno má z vlastní hlavy, tak se máme na co těšit. Už nejsou zlatá šedesátá léta, kdy ještě šlo někam vletět s tanky jen tak, že se mi moc nelíbí tamní vývoj. Jako vletěly USA do Vietnamu nebo Sovětský svaz k nám. Dnes se to dělá jinak, jak pan premiér jistě ví. Rusko přece hybridně a USA…no, ty to dělají furt stejně a přidaly i hybridní formu. Krym? Co já vím, tak tamní lid jen projevil veřejně svůj vztah k vládě a jakousi touhu, stejně jako ji podle pana premiéra právě projevuje lid běloruský. Takže tento příklad taky nechápu. 1989? Bělorusko 2020 není Československo 1989. Jiné místo, jiná kultura, jiný čas, jiná situace, jiné podmínky. A veřejně vyzývat k revoluci v cizí, relativně slušně fungující zemi, mi pak nepřijde jako dobrý nápad nikdy. Politické změny podobné listopadu 1989 mohou proběhnout podobně pouze za podobných podmínek. Režim tady byl zralý na změnu a rozpadl se takřka samovolně. A já se ptám, je tohle případ Běloruska? Nemám ten dojem. A akční EU? Bože, co bere za matroš? Kdy byla EU v něčem akční? Tedy kromě potlačování práv a svobod svých občanů. Jinak je akční asi jako Macháček v Samotářích. Až se budoucí generace budou ohlížet zpátky na Babišovo počínání při běloruské krizi, silně pochybuji, že si řeknou: „Tohle byla jeho nejskvělejší hodina!“

Andrej Sergejevič Babiš

Ale to není vše. Českého premiéra dění v Bělorusku a osud jeho obyvatel rozvášnilo tak, že nestačíme zírat. Jindy apatický politik, jehož náročný cíl nenasrat své voliče ani Brusel musí velice vyčerpávat a proto mu obvykle nezbývá čas na dění okolo, se nyní projevuje nezvykle ostře až agresivně. Chvílemi to připomínalo Nikitu Sergejeviče Chruščova bušícího v OSN botou do pultíku. „Je to neuvěřitelné zvěrstvo. Bělorusové potřebují naši rychlou pomoc,“ zatvítoval si, když zhlédl záběry policejních zásahů proti demonstrantům. „Absolutní katastrofa,“ svěřil se jinde. Zvěrstvo a katastrofa to je, ale proč stejně rozhořčeně netvítuje, když se něco takového děje v členských zemích EU nebo v USA? Proč v těchto případech taky nežádá opakování voleb, hlasitě se nevměšuje, nekvílí: Absolutní katastrofa!,“ neklade imbecilní požadavky a nežádá okamžité naplnění vůle lidu? Jsem si stoprocentně jist, že jestli teď něco Bělorusové fakt nepotřebují, je to rychlá pomoc od kohokoliv, a to především na západ od jejich hranic.

Mlčeti zlato

„Zeman mlčí pro Lukašenku,“ komentuje mlčení Hradu k běloruskému Majdanu znechuceně etalon žurnalistické profesionality z Respektu. Bláboly o nemohoucím senilovi vynechám, to za komentář věru nestojí, ale něco přesto okomentuji. Můj komentář ke komentáři i k počínání Hradu zní: „Mlčeti zlato.“

Ať se Bělorusové sami rozhodnou

„Svého času (2003 – 2005) jsme založili na ministerstvu zahraničí takovou trošku diverzní jednotku která měla mimo jiné za úkol podporovat občanskou společnost v těch zemích, kde ještě demokracie nebyla na vzestupu,“ řekl v rádiu k situaci v Bělorusku bývalý diplomat, exnáměstek na MZV a mimořádně neschopný prezidentotvůrce Petr Kolář. Asi to nechám bez komentáře.

Důkazy jsem neviděl

Opravdu velkým mediálním hitem a de facto hlavním argumentem k agresivnímu vměšování EU do běloruských věcí je, že běloruské volby byly nedemokratické a zfalšované. S přesvědčivým výrazem to tvrdí s velmi mírnou nadsázkou úplně každý, kdo má do zadku díru. Mě osobně se ale úplně nejvíc ze všech, a to s nedostižným náskokem, líbil pirátský poslanec Kopřiva při dnešním vystoupení v poslanecké sněmovně, kde se rokovalo, jak se má ČR k situaci v Bělorusku postavit. Prezentoval stanovisko Pirátů i zbytku „demokratické“ opozice. Jaké bylo asi nikoho nepřekvapí. Poslanec Kopřiva mi při jeho čtení evokoval imaginární vzpomínku na mladého Pavla Kohouta, jak na nějakém sjezdu něčeho socialistického předčítá rezoluci proti sionismu. Svým vzhledem, obsahem a faktičností textu. Pokaždé, když někoho takového, komu ještě hoří vajgl na nádraží vidím a slyším přesvědčeně blábolit o něčem, o čem nemá ani páru, dostanu záchvat nezvladatelného smíchu.

Ovšem důkazy o zfalšování běloruských voleb doposud ani soudruh Kopřiva ani nikdo jiný nepředložil. 80% ku 10% se totiž falšuje fantasticky snadno a nikdo by si toho přesunu milionů hlasů nevšiml. Což je v zajímavém kontrastu s tím, jak ty samé pilíře důkazní jistoty pokaždé okamžitě důkazy žádají, když někdo jiný, zpravidla jimi z politických důvodů neoblíbený, tvrdí cosi srovnatelně obviňujícího. Mají k důkazům jakýsi podivně kreativní až bohémský vztah. „Důkazy jsem neviděl,“ tvítoval Petříček k prohlášení Lukašenka o zapojení ČR do protestů. „Čína se vměšuje do našich voleb, prohlásil Trump bez důkazů v OSN,“ prohlásily bez důkazů Hovinky. „Trump na konferenci obviňoval bez důkazů,“ rozhořčoval se i Seznam nad tím, jak někdo může někoho z něčeho vážného obvinit a zároveň nevypláznout důkazy. Ruský diplomat přes kulturu byl v kauze Ricin bez jediného důkazu obviněn hejnem novinářských šmoků a hejnem politických trotlů z toho, že má povolení a úkol zabíjet. Nebo syrský evrgrýn s Asadovými chemickými útoky, důkazů nebylo nebo byly…podivné a nebo ukazovaly na někoho úplně jiného, ale tady bylo jasno, pokaždé to tutově musel být on. Zdravím Terezu tam nahoru. Strašně tady chybíš.

A takhle my si tady, i bez důkazů, klidně žijeme.

A ano, vím, že v Bělorusku rozhodně nemají demokracii toho typu, který se na západ od Minsku pokládá za jediný správný a akceptovatelný typ vlády. Ale kde je napsáno, že ji mají mít a že určitě nemůžou být spokojení s tím, jak je to tam uspořádané?

Doplněno:

Tak sněmovna právě dorokovala o Bělorusku a výsledek není tak strašný, jak mohl být. Ty největší zvěrstva neprošly a to je dobrá, byť pro mne poněkud překvapující zpráva.