Ivan David
30. 8. 2020
Dnes jsem si přečetl následující status na Facebooku. Jeho autorem je příslušník turecké menšiny v Německu, zjevně ne příznivec tureckého prezidenta Recepa Erdogana. Považuji jej za natolik zajímavý a závažný, ohledně mnou často tematizovaného nelogického a nebezpečného chování Evropské unie, že jsem se rozhodl ho zpřístupnit i svým čtenářům.
„Na začátku tohoto roku se EU rozhodla podpořit kandidátskou zemi na vstup do EU, Turecko, částkou „jen“ 168 milionů EUR, jen pro rok 2020. 150 milionů z toho má být použito na „rozvoj demokracie a právního státu“.
Podle informací ze „Süddeutsche Zeitung“ dostalo Turecko v letech 2007 až 2013 od samého zahájení této pomoci kandidátskému státu přibližně 4,8 miliardy eur z EU. Německý podíl na tom činil téměř miliardu eur.”
V té době se Erdogan začal naplno projevovat jako diktátor. Jako premiér nechal násilně rozehnat pokojnou demonstraci proti kácení stromů v parku Gezi. Na místě, kde poté nechal vystavět obří nákupní centrum, zůstalo 22 mrtvých a 8 tisíc zraněných.
“Miliardy na demokratizaci v EU se plně projevily. Islamofašista a naprostý proletář takřka bez prostředků se stal velmi bohatým diktátorem ve jménu Muslimského bratrstva, a to ve státě, ve kterém byla zcela zrušena demokracie, vláda zákona a dělba moci.
Děkuji, drahá EU! Děkuji Německu! A především: Děkuji kancléřům Schröderovi & Merkelové!“, konstatuje Emrah Erken.
Dodávám, že na vykrmování Erdogana se samozřejmě podílí i český státní rozpočet, respektive jeho poměrná část. A že tato pomoc při „demokratizaci Turecka“ je zmnohonásobena miliardovou pomocí „na uprchlickou politiku“.
Díky vstřícnému postoji EU si Turecko mohlo dovolit prodloužit „vrtání“ lodi Oruc Reis u Kréty o dalších 90 dní. Neustále dochází k soubojům – zatím jen „stínovým“, mezi tureckými a řeckými stíhačkami. Turecko považuje smlouvu mezi Řeckem, Itálií a Egyptem o výsostných vodách za „casus belli“.
Pomoc EU Turecku nerušeně pokračuje.
Na obrázku můžete vidět mladého a ještě chudého Recepa Erdogana.
