Petr Žantovský
Mám velmi pestrou zkušenost se zpravodajským serverem Aktuálně.cz. Ačkoli patří k těm, které se považují za seriózní a objektivní, v mém případě se dopustili v posledních časech už nejméně čtyř přešlapů.
Žel, situace se opakovala, a to dosti brzy. Na adresu mnou tehdy spoluorganizované Krameriovy cena za nezávislou žurnalistiku redaktor Aktuálně opětně užil stejnou nálepku, když napsal, že je to cena „organizovaná dezinformátory.“ Moje otázka na pana šéfredaktora byla víceméně stejná a jeho odpověď rovněž: „Vážený pane Žantovský, děkujeme vám za upozornění na faktické chyby, které článek obsahoval. Opravili jsme je a čtenářům se omluvili.“
Potřetí, opět zanedlouho, už se musel omlouvat šéfeditor Martin Čáp. Šlo víceméně stále o totéž, tedy o označení mé osoby nálepkou dezinformátora. Tentokrát se článek oháněl jakousi databází dezinformátorů MV ČR, která však podle slov jejich tiskového odboru neexistuje a nikdy neexistovala. Původcem této smyšlenky byl kdosi z tábora Evropských hodnot či podobných spolků, a Aktuálně tuto nepravdu bezmyšlenkovitě přebralo. Není divu, že i pan Čáp mi vzápětí napsal tohoto: „Vážený pane Žantovský, děkuji za zprávu. Zmíněné chyby jsme v textu opravili. V zastoupení šéfredaktora Aktuálně.cz se Vám za zveřejnění nesprávných informací omlouvám.“
Nu, od těch dob si Aktálně.cz vážím aspoň za to, že na rozdíl od jiných webů (třeba Forum 24) chyby opravuje a omlouvá se za ně. Což patří k novinářské etice.
Jsem zvědav, jak to dopadne tentokrát. Včera, tj. 11. 8. 2020, v článku „Žantovský jako unikát. Senát a Rada ČTK se nekříží, může mít obě funkce, míní právník“ (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zantovsky-ctk-senat/r~69ecd3a8dba111ea8972ac1f6b220ee8/) mne označují jako „příznivce alternativních a dezinformačních webů“ (hleďme, už jen „příznivce, nikoli samotného dezinformátora, to je pokrok).
Též se zde připomíná, že jsem „spoluzakladatelem Asociace nezávislých médií, která každoročně rozdává Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Asociace oceňuje převážně novináře a počiny alternativních a dezinformačních webů.“ To už nehraje. Když se podíváme na soupis laureátů Krameriových cen za její existenci od r. 2016, vidíme zřetelně, že oceňováni jsou vyváženě lidé z mainstreamového i alternativního mediálního prostředí. Dokonce bych řekl, že mnohem více z toho mainstreamu. Asi tedy jde spíše o to, že tito oceňovaní „mainstreamoví“ žurnalisté vyslovují názory odlišné od těch, kdo používají nálepky „dezinformátor“ a podobně, když nemají argumenty pro rovnocennou diskusi.
Kdybychom chtěli být konkrétní, pak dojdeme k tomuto přehledu:
Mainstream: Robert Mikuláš, zahraniční zpravodaj ČRo, Ondřej Neff, průkopník internetového žurnalismu v ČR (Neviditelný pes). Jan Petránek, komentátor Českého rozhlasu, Tomáš Hauptvogel, moderátor TV Prima, Tereza Spencerová, redaktorka Literárních novin, později TV Prima, Otakáro Schmidt, externí spolupracovník TV Noe, České televize a Českého rozhlasu, Dana Kyndrová, vynikající dokumentární fotografka, Alexander Tomský, komentátor mj. serveru Novinky, častý host Českého rozhlasu, Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel a publicista (např. v MFDnes), Ladislav Větvička, blogger oceněný již 4x cenou pro nejlepšího bloggera na iDnes, Martina Kocianová, dlouholetá spolupracovnice Českého rozhlasu, Stanislav Motl, dlouholetý spolupracovník Českého rozhlasu, Eva Kantůrková, spisovatelka a publicistka významná mj. už z časů protikomunistického disentu, Markéta Šichtařová, významná ekonomka a ekonomická publicistika, Jan Keller, významný sociolog a publicista (mj. Právo), Ivan Hoffman, publicista (dříve Český rozhlas, dnes Deníky), Josef Urban, scénárista slavného filmu Habermanův mlýn a dalších filmů z období kolem nacistické okupace, Benjamin Kuras, spisovatel a publicista (dříve Prima, dnes Reflex a další),
Mezi tzv. alternativu by asi na Aktuálně.cz řadili dokumentaristu Václava Dvořáka (ačkoli mnoho let působil pro Českou televizi), politologa Zdeňka Zbořila, ex-ministra a ex-diplomata Jaroslava Baštu, hudebníka a publicistu, zakladatele kapely Olympic Pavla Chrastinu (píše pro Neffova Neviditelného psa) či Jana Schneidera, bezpečnostního experta. Všichni jmenovaní ale byli ještě před nějakými 3-5 lety běžně zváni do debat ve veřejnoprávních médiích, nyní se však nacházejí jako nežádoucí v outu neboli zámezí a pohlíží se na ně jako na stižené leprou. Přitom jejich názory se za tu dobu nezměnily ani o píď. Takže změna bude zřejmě někde jinde.
A věru nevím, jak by si na Aktuálně.cz poradili (poté, co se Krameriova cena změnila na „federální“) s prokádrováním Jána Kuciaka (cena udělena in memoriam), Jozefa Leikerta (předsedy slovenského Klubu autorů literatury faktu), Pavola Dinky (šéfredaktora Literárného týždenníku) či Gustáva Murína, spisovatele, který napsal několik knih o slovenské mafii, kauze Gorila atd.
Takže do sféry vskutku a programově alternativní by asi ze všech laureátů patřili snad jen Slováci Lubomír Huďo (dříve pracovník RTVS, dnes velký mediální kritik), Ĺudovít Števko (dříve pracovník RTVS, dnes autor knih o přepisování dějin) a Boris Koróni (dříve pracovník SRo, katolického rádia Lumen, dnes provozovatel rádia Slobodný vysielač).
Samostatnou kapitolu tvoří udělení ceny Ruslanu Kocabovi (neplést s hudebníkem a exministrem Michaelem Kocábem). Ruslan Kocaba byl jedním z organizátorů protestního hnutí Majdan, ale protože byl kritický k pomajdanovému vývoji na Ukrajině, stal se tam personou non-grata. Za svou novinářskou činnost byl tamním režimem i vězněn.
Ať počítám, jak počítám, stále se nějak nemohu dobrat potvrzení té teze o tom, že Krameriovými cenami za nezávislou žurnalistiku „Asociace oceňuje převážně novináře a počiny alternativních a dezinformačních webů.“
Nu, zkusím se zase zeptat dnešního pana šéfredaktora, a uvidíme, jak pochodím.
