Agrese mocných

Srpnové události 1968 už mizí v historii. Před 52lety „soudruzi v SSSR“ udělali chybu, místo dialogu vsadili na agresi. Využili situace, v té době totiž probíhala válka, agrese USA proti Vietnamu (1964 – 1973), válka se statisíci padlých, zavražděných, s miliony vyhnaných z domovů. Tato válka měla přímou souvislost se srpnem 1968. Srpnová okupace tak „přikryla“ agresi USA.

V roce 1968 válka ve Vietnamu vrcholila, bylo zde nasazeno 550 tisíc amerických vojáků. V této válce jich 60 tisíc padlo. V samotných USA byli v témže roce zavražděni Martin L. King, přední bojovník za občanská práva černochů a Robert Kennedy, rozhodný odpůrce vietnamské války. Také západní Evropa žila v občanském varu.

A tak se stalo, že západní svět naše „Pražské jaro“ příliš nezajímalo, měl své starosti…. Generálové tak dostali zelenou ve hře mocných. Svět se zastyděl, poplácal nás po zádech, ale to bylo vše…„Pražské jaro“, trvalo jen krátce, rodilo se mnoho nadějí, lépe se nám dýchalo, poznávali jsme dosud nepoznané. Přesto to byl podivný rok, svět ještě nezapomenul na hrůzy druhé světové války a již byl ve vleku nové.
Dnes již víme, že západní zpravodajské služby věděly s velkým předstihem o přípravách srpnové invaze. Západ byl dokonce o vstupu armád Varšavské smlouvy SSSR informován. Západní politici proti invazi protestovali jen verbálně a vpád vojsk Varšavské smlouvy nejspíše škodolibě uvítali. Vpád do ČSR znamenal vážný rozkol uvnitř Varšavské smlouvy.

Československo bylo politiky západního světa politováno, z tribun zazněla slova podpory, na náměstích se vybíraly milodary,… byla to jen kulisa, události v Československu daly zapomenout na jejich trable, ale i na tu krvavou americkou válku ve Vietnamu. „Pražské jaro“ tak zapadalo do atmosféry této podivné doby. Po srpnu nastal exodus desetitisíců předních našich vědců, lékařů, či studentů, na západ. Stali se velice vítanými hosty.

Dnes po 52 letech se tyto události hodí pro protiruské tažení. Pro manipulaci s veřejností. Slovy klasika: „Kdo nezná historii, bývá manipulován“. Historická fakta jsou účelově ohýbána, zpochybňují se výsledky 2. světové války, kácí se pomníky válečných hrdinů, znesvěcuje se památka 140 tisíc padlých sovětských vojáků na území ČSR. Vytváří se nové legendy, skuteční hrdinové odboje jsou kádrováni, uráženi.

A srpen 1968 je toho také příkladem. Mnohé srpnové vzpomínky mně zůstaly, připomínám si tu dobu, byli jsme naivní, stáli jsme sami proti tankům. Dnes si připomínám i jednoho prostého sovětského vojáčka, který tehdy u rozhlasu se rozplakal, jeho otec osvobozoval v roce 1945 Brno…