Do východního Středomoří opět dorazila část 6. námořní flotily USA. Skupina vojenských plavidel vedená letadlovou lodí Dwight Eisenhower provádí společně s řeckým letectvem a námořnictvem vojenské cvičení s ostrými střelbami. Palubní letouny F-18 v součinnosti s řeckými stíhačkami útočí raketami a laserem naváděnými bombami na polygon v pohoří Karavia. Podle zprávy libanonské agentury Al-Masdar cvičí američtí a řečtí piloti i spolupráci při vzdušeném boji.
Ruská agentura Sputnik považuje mimořádné řecko-americké cvičení za Trumpův projev podpory Řecku, do jehož pobřežních vod se minulý týden pokusila vniknout turecká vojenská flotila doprovázející vrtnou loď, vyslanou krást řeckou ropu a plyn. Ve výhradních ekonomických zónách kolem Kypru a řeckých ostrovů v Egejském moři, kde turecké vrtné lodi již 3 roky kradou uhlovodíky, má zakoupené řádné těžební licence největší americká ropná firma Exxon Mobil.
Řecko i Turecko jsou na rozdíl od Kypru členy NATO. V roce 1974 spolu obě země bojovaly na Kypru, který se pokusila obsadit turecká armáda. Kypřanům přišli na pomoc Řekové, kteří tureckou invazi zastavili v severní – směrem k Turecku otočené části ostrova. Konflikt mezi dvěma členy NATO ukončil příjezd lodí 6. flotily US NAVY, které obě znepřátelené strany od sebe „rozehnal“.
Kypr je dodnes rozděleným ostrovem. Na většině území ostrova působí Kyperská republika, která je členem EU. Severní část okupuje turecká armáda, která část ostrova spravuje prostřednictvím loutkové vlády tzv. Severokyperské republiky, kterou uznává pouze Turecko.
Turecký prezident Recep Erdogan z příjezdu amerických vojenských lodí zřejmě velkou radost neměl. Do otevřeného konfliktu s USA si však zřejmě netroufá. Ale protože před domácím publikem nutně potřebuje vypadat jako „velký dobyvatel“, fofrem vyslal tureckou armádu na cvičení do Azerbajdžánu. Do této islámské země pod Kavkazem odletěla skupina tureckých stíhaček a transportních letadel C-130 Hercules vezoucí obrněné transportéry, samohybné houfnice a minomenty.
Azerbajdžán 12. 7. 2020 vojensky napadl sousední Arménii. Při pohraničních střetech bylo zabito 12 arménských a 9 azerbajdžánských vojáků. Desítky dalších byly zraněny. Turecká armáda Azerbajdžán dlouhodobě vyzbrojuje. Obě země spolu několikrát bojovaly o území Náhorního Karabachu. Naposledy po rozpadu SSSR v letech 1991 až 1994. Rusko pomohlo dodáním výzbroje Arménům ubránit se útokům lépe vybavených Azerbajdžánců. Rusko spolu s Iránem zprostředkovaly mírová jednání, která válku v roce 1994 ukončila vznikem samostatné republiky Náhorní Karabach.