Jednání o plánu obnovy EU – tzv. Recovery fondu – stále pokračují. Ve hře jsou různé varianty, které všechny ale společně znamenají zadlužení Evropy. Samy o sobě dnes dluhy příliš neděsí, jde o to, na co mají peníze jít.
Pouze nemnozí, například náš premiér, souhlasí v podstatě bez podmínek s tím, aby dvě třetiny ze 750 miliard šly na Green deal, digitalizaci a 5G sítě, či abychom penězi našich daňových poplatníků ručili za dluhy zemí, kde mají lidé vyšší životní úroveň než u nás.
Tzv. „šetrné či lakomé země“, mezi které patří Rakousko, Holandsko, Dánsko a Švédsko, částečně i Finsko, trvají na přísné kontrole takto vydaných peněz, aby neskončily v korupčních projektech. Holandský premiér Marc Rutte, stejně jako německá kancléřka Merkelová, prosazují, aby státy, které si půjčí, musely předat kontrolu nad svým státním rozpočtem a majetkem Evropské komisi a věřitelským zemím. Pravděpodobně jde o „rozkradení“ Itálie a Španělska po vzoru Řecka. Podle vlastních slov s předáním moci bankám nesouhlasí rakouský kancléř Sebastian Kurz.
Komise prosazuje, aby čerpání půjček i dotací bylo podmíněno tzv. dodržováním principu právního státu. EU však nemá žádné směrnice ani nařízení, které by problematiku právního státu upravovalo. Požadavky na právní stát jsou zakotveny v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, což je ale dokument Rady Evropy, nikoli EU. Členem Rady Evropy je i Rusko.
Rada Evropy proti Maďarsku ani Polsku pro porušování principů právního státu nikdy nevedla žádné řízení. Ale EU se neúspěšně pokusila obě země zbavit hlasovacích práv.
Maďarský premiér Orbán hrozí, že bude návrh Recovery fondu vetovat, pokud by Komise měla mít pravomoc takto svévolně zemím odebírat dotace.
Celkem se při jednáních ukazuje, komu jde o vlastní občany a solidaritu a komu především o prospěch a zisk na něčí úkor.