rozhovor s Milanem Syrůčkem
25. 7. 2020 ParlamentníListy
Poté, co se redaktor České televize Jakub Železný přímo ve vysílání podivil, proč se jedno pražské nábřeží stále jmenuje po „komunistickém prezidentovi Ludvíku Svobodovi“, v polemice ještě přitvrdil a napsal o legendárním generálovi a pozdějším prezidentovi, že dvakrát zradil národ. Druhá z těchto zrad se měla odehrát v srpnu 1968. ParlamentníListy.cz k tématu oslovily novinářského nestora Milana Syručka, který v té době jako zástupce šéfredaktora Mladé fronty patřil k nejinformovanějším novinářům. Nyní vzpomíná, jak to tehdy bylo s tou „zradou“ prezidenta Svobody.
Během diskuse v České televizi se k tématu mimořádné série nehod nečekaně objevilo jméno generála Ludvíka Svobody, když moderátor Jakub Železný mimochodem poznamenal, že vicepremiér Karel Havlíček pendluje mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se bůhvíproč jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi. Co si o tom myslíte? Mělo by se opravdu přejmenovat?
Nebylo by to poprvé a ani naposledy, co bychom něco přejmenovali, tak jako neustále přepisujeme naši historii, ačkoli se už jednou odehrála. Nemyslím tím její hodnocení, to se může různit, ale sám fakt, co a jak se skutečně už stalo a nedá se změnit. Tím je i životopis generála Ludvíka Svobody, našeho osmého prezidenta, který také už skončil.
Prakticky celý svůj život zasvětil armádě. V první světové válce bojoval na východní frontě v řadách rakouské armády, v roce 1915 se však nechal zajmout u Tarnopolu. Nejdříve vstoupil do kyjevského hasičského sboru, o rok později se však přihlásil do československých legií, prošel s nimi sibiřskou magistrálu a složitou cestou přes Japonsko, Tichý oceán a Spojené státy se dostal zpět do Československa.
Po válce sloužil nejprve v Kroměříži, poté v Zakarpatí, a protože se při službě v Užhorodu naučil maďarsky, vyučoval tento jazyk na Vojenské akademii v Hranicích. Nacistická okupace ho znovu zastihla v Kroměříži, odkud se v září 1939 dostal ilegálně do Polska. Zformoval ze 700 našich vojáků legion, s nímž přešel do SSSR. Tam se podílel na vojenské dohodě mezi oběma státy, podepsané měsíc po napadení SSSR Německem. V ní byla zakotvena také spolupráce československých a sovětských vojenských zpravodajských služeb. Na jaře 1941 byl jmenován zástupcem velitele tajné čs. vojenské mise. Kvůli jejímu působení, jak se píše v jiném článku, byl souzen a druhý den ráno měl být dokonce popraven.
VÍCE JSME O ŽIVOTĚ LUDVÍKA SVOBODY PSALI ZDE
Svoboda si celou historku s vojenským soudem zaznamenal ve svém deníku, který si vedl, ale ztratil se. Obával se, aby se nedostal do rukou NKVD, protože v něm měl i jiné poznámky, nelichotivé vůči Sovětům. Například to, že se podílel na zprávě pro československou vládu v londýnském exilu o Češích a Slovácích, vězněných v sovětském gulagu. Právě ty chtěl Svoboda získat pro vstup do samostatné československé jednotky, o jejíž vznik usiloval, a potřeboval, aby to Beneš zařídil u Stalina. Zprávu o nich poslali do Londýna po plk. Vodňanském, ale loď, která ho tam vezla, se potopila.
Nemohu si odpustit ještě jednu poznámku. Od roku 1937 do rok 1945 působil v sovětské metropoli československý vyslanec, později velvyslanec Zdeněk Fierlinger. Ale když SSSR po uzavření sovětsko-německého paktu v srpnu 1939 uznal Slovenský štát, ten zřídil v Moskvě také své velvyslanectví. Po přepadení Německem Stalin uznání Slovenska zrušil a uznal opět pokračující existenci Československa.
Po různých peripetiích se Svoboda, tehdy plukovník, dostal do Buzuluku, kde začal vytvářet z českých a slovenských občanů samostatnou jednotku, posléze armádní sbor, s nímž se probojoval po boku Sovětské armády do Československa.
Takže jeho pobyt v SSSR nebyl tak jednoduchý a růžový, jak se někdy líčí, a čímž se vysvětluje, že se tak snadno podrobil Sovětům v srpnu 1968 při moskevských jednáních.
Jaká byla vlastně jeho úloha v srpnu osmašedesátého roku? Ta se mu nyní také velmi vytýká, že se nepostavil na odpor…
Jeho negativní hodnocení některými novináři a politiky se opírá o jeden Svobodův citát, kdy řekl Dubčekovi a dalším: „Tak už přestaňte žvanit a podepište, prožvanili jste se až k okupaci.“ To sice řekl, ale souvislosti byly složitější.
Objasnil mi je jak třeba Zdeněk Mlynář, tak Svobodova dcera Zoe Klusáková-Svobodová, kterou jsem v Praze několikrát navštívil. Tehdy, v těch srpnových dnech, byla na Hradě s otcem a s celou svou rodinou. Přijeli totiž k němu na večeři a zůstali tam spát. Tak byla svědkem nočního příjezdu sovětského velvyslance Červoněnka, který ho informoval o tom, že vojska pěti států Varšavské smlouvy v příští hodině zahájí okupaci Československa. Žádal ho, aby jako vrchní velitel vydal naší armádě rozkaz nepostavit se na ozbrojený odpor. Červoněnko to vyřizoval vestoje, Svoboda mu ani nenabídl židli a okamžitě proti tomu protestoval.
21. SRPEN 1968 V TEHDEJŠÍM FILMOVÉM TÝDENÍKU
Když po probdělé noci se alespoň na pár hodin uchýlili do domečku v Královské zahradě, kde prezident bydlel, a ráno vyšli ven, aby došli do prezidentské kanceláře, zastavil je sovětský voják s namířeným samopalem a s povelem, že nikam nesmějí. Svoboda na něj rusky spustil, co si to vůbec dovoluje k Hrdinovi SSSR, sklonil mu samopal a prošel dál, aniž poslouchal, co zkoprnělý voják brumlá. Zoe zůstala v otcově pracovně i poté, když odletěl do Moskvy, byla s ním stále v telefonním spojení, až do jeho návratu. A do Moskvy odletěl právě proto, aby zachránil naše uvězněné představitele. Předtím odmítl nejrůznější návrhy z různých stran, ať buď jmenuje „dělnicko-rolnickou revoluční vládu“, či naopak, jak navrhoval třeba Mlynář, svou vlastní, jíž by také předsedal. To vše odmítl s tím, že máme přece legálně zvolené orgány a ty musí nadále vykonávat své vládní povinnosti.
Jediný Svoboda z naší delegace pochopil, že v Kremlu nesedí u jednacího, ale podpisového stolu, že dokument ležící na stole není k diskusi, ale pouze k podpisu. A bude tam ležet tak dlouho, pokud nebude podepsán, protože o nějakém jednání ani nebyla řeč. Čím déle se bude oddalovat jeho podepsání, tím déle tam budou naši nejvyšší představitelé vězněni. A tím více hrozí doma nebezpečí, že dojde ke krveprolití, protože na obou stranách poroste napětí, nervozita a tím i možnost prvních střetů.
