 |
|
15. června 1934 (zleva: německý velvyslanec ve Varšavě
Hans-Adolf von Moltke, maršál Józef Piłsudski,
říšský ministr propagandy Josef Goebbels
a polský ministr zahraničí Józef Beck)
|
Jiří Vaško
23. 7. 2020
Prohlubuje a rozšiřuje se hlavně ten největší – mezi Baltským, Černým a pokud možno i Středozemním mořem, který má oddělit západní a střední Evropu od Ruska a zabránit jejich těsnější spolupráci. Za aktivní pomoci rusofobů ze zemí tzv. Východní Evropy se o to i s pomocí jiných podobných lidí z Evropské unie již zcela zjevně snaží zejména USA a Velká Británie. Po rozpadu SSSR se s využitím zkušeností z období kolonialismu a jeho metody „rozděl a panuj“ tak zejména Anglosasové snaží udržet co nejdéle svou dominanci a brzdit snahu Ruska, ale i jiných států o vytvoření spravedlivějšího multipolárního světového řádu.
Vytvořením společného nepřítele – Ruska, když se jim i tuto velkou zemi za M. Gorbačova a B. Jelcina nepodařilo dostat do svého područí, neustálým zdůrazňováním jeho údajných hrozeb, a také uplácením vybraných politiků, se především americkému Deep State podařilo pro tento plán získat Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Ukrajinu, Rumunsko, Bulharsko, a také některé další země jižní Evropy a svůj vliv rozšiřovat a upevňovat i prostřednictvím NATO.
Snahu o připojení k tomuto plánu lze vidět i u některých rusofobů v Česku či na Slovensku. Naproti tomu ve Francii se opět ozývají hlasy o návratu k evropské vizi Charlese de Gaulla založené na “evropské Evropě” a na konstruktivním porozumění od Atlantiku po Ural. To znamená potřebné uvolnění, dorozumění, bezpečnost, jednotu Evropy z jednoho konce na druhý, rovnováhu, pokrok a mír na celém světě. Podobné hlasy sílí v Itálii, nesměle v Německu i v jiných zemích.
Jakékoli pokusy o překonávání tohoto příkopu a stavění mostů, jsou však okamžitě bombardovány nejrůznějšími sankcemi, embargy, často lživými mediálními kampaněmi i otevřeným vydíráním, přestože jsou tyto mosty rovněž v tom nejlepším ekonomickém zájmu Evropy a jejich obyvatel. Příkladem může být plynovod Nord Stream a jeho druhá větev.
Zejména Polsko je v kopání příkopů velmi zvláštním subjektem. Ve zjevných obavách z Německa, po jehož porážce po 2. světové válce získalo nemalou část území bývalého východního Pruska včetně širokého přístupu k Baltskému moři, a Ruska, s nímž v minulosti nemělo příliš dobré vztahy, ale díky kterému v rámci tehdejšího SSSR tato území získalo, jakož i při současně nedůvěře v Evropskou unii, se plně upnulo k USA.
Jaroslaw Kaczynski, který je skutečným, i když formálně jen stínovým šéfem Polska a do jisté míry se tím podobá maršálu Józefu Piłsudskému z meziválečného období, však dělá možná stejnou chybu jako jeho podobně nacionalistický a rusofóbní předchůdce. Ten v roce 1934 uzavřel pakt s Hitlerem, tj. dávno před paktem Ribbentrop-Molotov, na který se dnes svaluje mnoho většinou neoprávněných hříchů. Tento německo-polský pakt umožnil Hitlerovi spřádat plán útoku na SSSR, a proto podobně jako Rusko v minulosti začal tehdy považovat i Polsko za nepřítele a jako k takovému se i choval.
Polsko pak tento vztah využilo i k tomu, že v říjnu 1938 obsadilo české Těšínsko. Pikantní je, že například dřívější dlouholetý ředitel ČTK Otakar Svěrčina byl v tehdejší dětské delegaci dětí osobně poděkovat J. Pilsudskému za osvobození Záolží, jak se mu říkalo, a připojení k polské vlasti. Podobně, jako obyvatelé Sudet v té době děkovali Hitlerovi za připojení k německé vlasti…
Tehdejší „Pakt Piłsudski-Hitler“ však neměl dlouhé trvání a když Německu přestal vyhovovat, dopadl pro Polsko velmi tragicky. Po anšlusu Rakouska a obsazení ČSR bylo pod falešnou záminkou německými nacisty přepadeno, anglosasští spojenci ho nechali na holičkách a umožnili tak Německu i pro ně žádoucí Drang nach Osten. Lze jen doufat, že dnešní USA jsou jiné a Polsku pod velením „maršála“ Kaczynského se nic podobného jako je zatažení do války proti Rusku rovněž s tragickým koncem nepřihodí.
Nemalé příkopy jsou ovšem vykopávány i uvnitř jednotlivých evropských států a nejen v nich. Některé politické strany, neziskové organizace či média, podporované mj. G. Sorosem, nebo u nás Z. Bakalou, až cílevědomě vytvářejí prostor pro šíření nejrůznějších pomluv, nenávisti, stavění lidí proti sobě a to v době narůstající krize, kdy by lidé měli spíše stát při sobě a pomáhat si. Jakoby někdo měl zájem i zde vyvolávat neshody a chaos, v nichž lidé mají strach a lépe se jimi vládne….
Zdá se, že americký Deep State, aby pro sebe zachránil co se dá, se snaží řídit radou Henryho Kissingera: „Pokud řádu nelze dosáhnout obecnou shodou ani jej vnutit silou, pak nelze jinak než jej za cenu katastrof a nelidskostí ukovat ze zkušenosti chaosu.“ Zapomíná současně na prastará lidová přísloví, že „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ a „Kdo seje vítr, sklízí bouři“. A zdá se, že USA již v bouři jsou a Deep State možná i padá do jámy…
