Vykvetla nám tu monarchie…

„Pražské kavárně“ se zastesklo po starých pořádcích, u vídeňské kávy prožívají sny o zlatých dobách monarchie. Ještě, že se toho hostinský Palivec nedožil, mohl by mít zase oplétačky s policií. Před více než 100 lety vyfasoval kvůli nezbedným mouchám 10 let kriminálu. Dnes ho může postihnout opět stejný osud. Nějaký ten snaživý Bretschneider ho zase „napráská“ za podělaný obraz od much a bude to posouzeno, jako urážka majestátu a hostinský půjde sedět.

Praha se nám polehoučku mění, zmizel maršál Koněv, zmizel nacisty popravený Fučík, … místo nich se tu zabydlel císař František Josef I. se svou Žofií, také císařovna Marie Terezie má od radnice přislíbené místo v Praze. A ti dychtiví monarchie už nabízejí k přejmenování hlavní ulice v Praze… Do třetice těch skvělých zpráv přidávám, že na Staroměstském náměstí, jen kousek od popravčích špalků popraviště 27 českých pánů, vyrostl přes noc Mariánský sloup, jako oslava habsburské monarchie,…

Za Habsburků zde vládla disciplína, na ty nespokojené platila přísnost, případně žalář, za ty nezbedné mouchy od Kalicha se dával žalář. Naopak ti, co před monarchií žmoulali čepice a kývali, byli odměněni nějakým spadlým drobečkem… Naši předci za císaře umírali v předem prohraných válkách. A za ty prohrané bitvy se z českého království ukrajovalo, za vlády Marie Terezie zmizelo z českých zemí Kladsko i Slezsko. A císař František Josef I.? Jen těch padlých předků v 1. světové válce bylo na 150 tisíc. Za císaře pána a jeho rodinu umírali na srbské, na ruské i na italské frontě. Jejich pomníky jsou ve všech městech i vesnicích. Za císaře Františka Josefa I. v roce 1916 byl vynesen rozsudek smrti nad řadou českých politiků, jako byl Karel Kramář, Alois Rašín či Václav J. Klofáč. Od popravy je zachránila jen smrt císaře Františka Josefa I. a amnestie nového císaře Karla I. Císař František Josef I. bude přesto zařazen mezi význačné osobnosti našeho státu. Uplynulo již 101 let od pádu monarchie, lidská paměť je krátká.

Císař František Josef I. (1830 – 1916) a císařovna Alžběta mají dnes čestné místo v panteonu Národního muzea, jen kousek od TGM. Místo mu udělal nacisty popravený Julius Fučík. Zejména TGM a Karel Havlíček Borovský si toho s císařem budou mít v panteonu co říci, Havlíček mu poví o svém vyhnanství v Brixenu, TGM zase o odboji v exilu i o slavných legiích, jak naši legionáři bourali habsburskou monarchii… Naši předci nejen umírali na bojištích, ale byli i zruční a pilní, pro monarchii vybudovali průmysl, postavili Vídeň… Nejsme tedy císaři ani dnes nic dlužni.

Rakouskému císaři naši pradědové familiérně říkali „starej Procházka“. Jeho obraz byl v každé škole, na každém c.k. úřadu, visel i v hospodě U Kalicha. Hostinský Palivec za ty nezbedné mouchy dostal kriminál… Monarchie, to byli jak úlisní Bretschneidrové tak i snaživí Flanderkové či úslužní Lukášové… Jak to řekl nadporučík Lukáš? „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“ Pokládaje češství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe se vyhnout. Nenechme se unést snem o dobách zlaté monarchii….