Víc českých potravin na pultech. Je to dobře, nebo špatně?

Milan Zelenka, předseda Zemědělského obchodního družstva Branice

Jsem rád, že se konečně něco děje. Není to ale domyšlené. Je záslužné mít v českých obchodech české zboží,jenže na produkci zemědělců musí navazovat zpracovatelský průmysl a ten u nás chybí. My můžeme vyprodukovat vepřové, ale nejsou řezníci. U mládeže frčí youtubeři, sedět v kanceláři nebo ještě líp home office, vztah k řemeslům se úplně vytratil. Kolik kluků se učí v regionu řezníkem? Dají se spočítat na prstech jedné ruky. Je třeba připustit, Je třeba připustit, že když prosadíme v obchodě povinné procento českých potravin, regál nebude zasycen takovou nabídkou jako v současné době.

A jestli existuje cesta k potravinové soběstačnosti? To by se muselo začít od píky. Stát by se musel začít zajímat, proč nejsme schopni dostat na pulty konkurenceschopné zboží třeba proti potravinám z Holandska. Jak je možné, že se obchodu vyplatí dovézt půlky vepřového odjinud? Zřejmě je v nich skrytá dotační podpora. Proto bychom u nás měli podporovat svou produkci. Současná zemědělská politika státu mě, mrzí.

Při vzniku Evropské unie chtěly mít všechny státy potravinovou soběstačnost. Proto zakládající členské země zvýšily výrobu. Začaly mít. ale přebytky a tu svou nadprodukci potřebovaly někam prodávat. A tak se naše výroba začala cíleně utlumovat. A objevilo se heslo našich politiků co nemáme, dovezeme. Jenže pandemie koronaviru nám teď ukázala, že když jde do tuhého, kouká každý jen sám na sebe. Státy se v tu chvíli zapouzdřily. Je samozřejmě nesmysl u nás pěstovat banány, ale v mouce, bramborách, mléku a masu bychom soběstační být měli.

Mohou přijít horší katastrofy, například přírodní. Bez banánů a kiwi se pak asi obejdeme. .

U zemědělství se pohybují od malinka a myslím, že dřívější“ národní plánování, kdy každý zemědělský podnik měl za úkol vysadit i nějakou cibuli, nebylo od věci. Stát pak věděl, že když to nasčítá, má pokrytou spotřebu cibule. Ale dnes? Zemědělec na Znojemsku se rozhodne, že vypěstuje papriky. Je celý šťastný, když mu je nezničí kroupy nebo sucho, a když je má sklízet, tak mu nepřijdou zaměstnanci. Navíc se od odběratele dozví, že jeho papriky nechce, protože je dostal o deset korun levněji z Polska. To je skutečný případ, kdy zemědělec nakonec vyvezl svoje papriky na kompost. Ještěže se v našem družstvu zabýváme hlavně dojným skotem a specializované plodiny nemáme. Určitě by nám nedělalo problém pěstovat brambory, ale copak víme, jestli je prodáme a za kolik? Na to taky musíte mít skladovou kapacitu a techniku. To jsou milionové náklady. Ty mají smysl jen při určitém odbytu. Stát by mohl vyhlásit dotační politiku na podporu zemědělců, ale musí to něco přinést. I dotace na stroje by měly být výhradně na české výrobky. Proč nebýt hrdý na to, že jezdí česká technika? Proč takhle zemědělskou politiku nestavět? Vždyť tu vždycky bude i vedlejší trh s tím, co nedokážeme vypěstovat sami. Proč ale vozit krávy do Německa a zpět nakupovat balíčkové maso, tedy výrobek s přidanou hodnotou? Nebo proč k nám vozit argentinské hovězí? Je snad české hovězí horší? Jenže když se začneme takhle chovat, asi se znelíbíme ostatním státům. Přesto se to podle mého názoru řešit musí.

A štve mě to i kvůli našim zaměstnancům, kteří vidí, že vloží do naší výroby úsilí, práci a pak máme problém naši produkci prodat.

Z debaty ve sněmovně jsem rozpačitý. Zaznívají tam argumenty, které neodpovídají realitě například že lze zlepšit zásobování obyvatelstva českými potravinami pomocí farmářských trhů.

To těžko, když soukromí zemědělci vyprodukují tři až čtyři procenta naši spotřeby. To zkrátka není racionální. Byli bychom rádi, aby výstup byl ve prospěch českého zemědělství.

Co říkají jihočeští poslanci?

Ondřej Veselý, ČSSD:

Pokud jde o české potraviny, tak jsem zastáncem jejich „protekce“. Nicméně jsem přesvědčen, že povinné květy problém nevyřeší, potraviny pro občany razantně zdraží a navíc z obchodů zmizí část zboží které se u nás neprodukuje. Cestou podle mého je razantně podpořit českou produkci – pracovně tomu říkám brambory místo řepky, podpořit její protekci proti stejnému zboží ze zahraničí.

Miloslav Rozner, SPD:

Od dob dohody České republiky s EU je možné k nám dovážet a v supermarketech prodávat jako „potraviny“ i věci, které jsou svým složením jiné než ty, které se prodávají ve stejných obalech na západ od nás Jako oficiální důvod pro zrušení našich přísných potravinářských norem bylo uvedeno, že národní normy odporují principům volného trhu, přesněji společného trhu ES/EU Před koncem roku 1991 nebylo možné zákazníkům jako salám prodávat výrobek, v němž nebylo maso Hnutí SPD prosazuje znovuzavedení závazných státních norem, regulujících kvalitu“ základních potravin Vlastní normy nám však“nechce současná EU povolit, aby k nám mohla dál dovážet i nekvalitní potraviny.

Takže je nutné ukončit stávající formu evropské integrace (EU) a diktát Bruselu – a změnit to na úzkou spolupráci suverénních států.

Karel Tureček, ANO:

Je potřeba témata dvojí kvality potravin a povinných kvót oddělovat. Dvojí kvalita u potravin je něco, co e zcela nepřípustné a je jasné, že nechceme být spotřebitelé druhého řádu. V tomto ohledu již byly učiněny některé kroky, ale další je nutné učinit, aby takováto praxe byla znemožněna K tomu má sloužit předkládaná novela zákona o potravinách

Druhou záležitostí jsou kvóty na prodej českých potravin. Zavedení kvót bylo předloženo formou poslaneckého pozměňovacího návrhu k novele zákona o potravinách. Tento návrh bude projednán během právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny. Je obecná politická shoda, že návrh bude vrácen do druhého čtení, aby bylo možné opravit jisté nejasnosti.

Předpokládám, že bude vyňato tropické ovoce, protože to naši zemědělci nejsou schopni na trh dodávat, nebo speciální zdravotní výživa, ke které domácí produkce nedokáže nabídnout alternativu. Zemědělcům je potřeba pomoci, aby mohli realizovat domácí produkci, ale na druhou stranu to nesmí ohrozit druhové spektrum prodávaných potravin. Jsem přesvědčen, že komodity, které jsou naši zemědělci schopni vyrobit, musí být podporovány všemi možnými prostředky, a toto je jedna z možných legislativních podpor.

Podporu českých zemědělců považuji za důležitou věc a problematice našeho zemědělství se dlouhodobě věnuji. České potraviny podporuji nejenom tím, že jim s mojí paní dáváme při nákupech přednost, ale podporoval jsem je i jako jihočeský hejtman. Například jsem se podílel na vytvoření a šíření hesla Chutná hezky jihočesky, pod kterým jsou jihočeské regionální potraviny propagovány. Stávající návrh na zavedení povinné kvóty na zastoupení českých potravin nepovažuji za dobrý. Sleduji, jak se vyvíjí jeho projednávání ve sněmovně a doufám, že projde návrh na jeho vrácení do druhého čtení a že bude možné o způsobu podpory českého zemědělství a o naší potravinové soběstačnosti ještě dále jednat. Tento způsob, který zavádí do naší ekonomiky protekcionismus, podpořit nemohu. Na závěr přijměte prosím moje ujištění, že nejsem nikým zlobbován. Mojí prioritou je hájit zájmy českých spotřebitelů a českých zemědělců.

Lukáš Kolářík, Česká pirátská strana:

Vnímám, že tak, jak je to dnes nastaveno, to není v pořádku. Předložený návrh ale nepodporuji. Zemědělcům ve skutečnosti nepomůže a naprosto nepřijatelným způsobem zasahuje do svobody jak prodejců, tak spotřebitelů. Navíc je návrh špatně napsaný, protože je nevymahatelný. Také panují pochyby, že by bylo reálné 85 % českých potravin vůbec zajistit. Potravinovou soběstačnost země a konkurenceschopnost našich zemědělců nezajistíme kvótami v obchodech, ale změnou dotační politiky státu, která je dnes nastavená špatně. Dalším krokem musí být snížení byrokracie a usnadnění přístupu našich zemědělců na trh.

Také by mělo dojít ke zjednodušení značení potravin, aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o český produkt. Roztříštěnost jednotlivých „značek kvality“ tomu vůbec nepomáhá. Současně s tím je nutné lepší informování spotřebitelů, aby české potraviny začali sami po obchodech vyžadovat. Já osobně se snažím přednostně kupovat pouze české potraviny, které nepocházejí z velkých agrokoncernů. Tím podporují malé zemědělce.

Vojtech Filip, KSČM:

Řešení je v podstatě možné jak v zákoně o potravinách, tak v zákoně o velké tržní síle a diskuse se vede na téma, o jak velkém podílu domácích potravin se má na pultech obchodů jednat. Nejde přitom o nějaké omezování trhu, ale o to, jaké nároky budeme klást na výrobce, prodejce a nutnost dálkové dopravy. Procentní vyjádření je mezi 60″ až 80 % českých potravin.

Náš stínový ministr zemědělství Pavel Kováčik navrhl 65% s tím, že je to cíl dosažitelný již v nejbližší době, jen znamená pro příští rok změnu osevních plánů a zvýšení produkce některých druhů v živočišné výrobě. Zejména jde o vepřové maso, které je z domácí produkce nyní silně pod polovinou. Zákon o potravinách pro nedohodu zejména v koalici se vrací do druhého čtení a bude snad dokončen na červnové schůzi Poslanecké sněmovny. Uvidíme, co s ním udělá Senát. Ale platit by mohl od podzimu letošního roku, aby nový hospodářský rok v zemědělství byl již zachycen.

Určitě jsem já i náš klub proti dvojí kvalitě potravin. Připadá mi to krajně nedůstojné a výmluvy výrobců, že nám to takto chutná, a proto to tak vyrábějí, jsou někdy až trapné. Představa potravinové soběstačnosti je však chiméra, která nás může přivést k mnohem nižší kvalitě a přitom o hodně vyšší ceně. Tak to prostě je a protiargumenty jsou jen zbožná přání. Jakékoliv nepromyšlené zásahy do konkurence na trhu potravin s cílem nějaké soběstačnosti zvýší jich cenu, ne však jejich kvalitu..

Co bychom měli podporovat, jsou výrobci kvalitních potravin. A to jsou právě rodinné farmy nebo lokální producenti kvalitních českých potravin. Na co bychom se měli zaměřit, je dostupnost produktů těchto producentů na českém trhu, což znamená i jejich dostupnou cenu Je jasné, že bez rodinných farem a lokálních producentů bude dále devastovaný český venkov. Podle mne ale pozměňovací návrh toto nesplňuje, jeho realizace by naopak vedla k výraznému zdražení potravin. Navíc by v řadě oblastí a regionů nebyla realizovatelná. Proto připravujeme vlastní pozměňovací návrhy, které výše uvedené zohlední, a to i pro občany s různým typem potravinových alergií, žáky ve školách a pacienty v nemocnicích Chceme v rámci tohoto zákona diskutovat i o tzv. potravinovém koši.

S bojem proti dvojí kvalitě samozřejmě souhlasím. Pokud nakupujeme potraviny ve stejném obalu a za téměř stejné ceny jako jinde v EU, tak bychom je měli mít i stejně kvalitní. Nemůžeme být popelnice Evropy. Také se mi líbí podpora českých a lokálních výrobců a jsem připraven podpořit každý rozumný návrh. U návrhů, které nyní projednáváme, si budu muset ještě některé věci zjistit a věřím, že to budeme projednávat na jednání poslaneckého klubu, kde se k tomu vyjádří naši odborníci na zemědělství. Jde mi zejména o to, zda jsme vůbec schopni nějaké kvóty plnit, zda na to máme výrobní kapacitu a jestli zbývající prostor pro ostatní potraviny vystačí na zboží, které rádi kupujeme, ale nejsme schopni ho v ČR produkovat. Nechtěl bych, aby ve finále došlo k zúžení výběru potravin či zdražení. Toto se musí velmi dobře zvážit.