Svět ruskýma očima 564

Američané opustili biolaboratoř v Almatě

7.června 2020

Biolaboratoře placené Pentagonem jsou na území několika států a jsou postrachem jejich obyvatel. V postsovětském prostoru se nacházejí na Ukrajině, v Gruzii, Arménii a Kazachstánu. Prezident Kazachstánu Tokajev neočekávaně oznámil, že američtí specialisté biolaboratoř v Almatě opouštějí.

Ruské ministerstvo zahraničí si nejednou přálo navštívit biolaboratoře v bývalých sovětských republikách, umístěné vždy u ruských hranic a představující potenciální nebezpečí. Ruský ministr zahraničí Lavrov k tomu před dvěma lety řekl: „V souvislosti s těmito laboratořemi naše speciální služby i vědci zbystřili pozornost. Nevylučují, že to následně může být použito proti nám. V Západní Evropě je nebudují.“ Komentoval tak přání ruských odborníků navštívit laboratoře placené Pentagonem. Ujišťování zemí, ve kterých laboratoře fungují, že slouží výhradně pro zdraví místních obyvatel, neobstojí. Pentagon nepracuje jako světová ozdravovna, ale jako válečný nástroj.

Laboratoř v Almatě, v níž pracovali američtí odborníci, byla umístěna v bývalém protimorovém ústavu. Spojené státy do jeho modernizace vložily 108 až 130 milionů dolarů. Oficiálně se tam pracovníci zabývali biologickou bezpečností, ač při otevření v roce 2016 se mluvilo o tom, že se tam budou skladovat vzorky obzvláště nebezpečných infekcí, které se budou studovat.

Oficiální název laboratoře je Kazašské vědecké centrum karanténních a zoonotických infekcí Masguta Ajkimbajeva.

Prezident Tokajev řekl: „Pracovali jsme v oboru biologické bezpečnosti na bázi bývalého protimorového institutu v Almatě. Nyní v souvislosti s vypršením smlouvy referenční laboratoř Američané opustili a pracují tam jen kazašští odborníci na účet našeho rozpočtu.“ Podle jeho slov je nyní Kazachstán připraven k maximální spolupráci s ruskými specialisty.

Pozn. překl.: Informaci je zajímavé srovnat s článkem Biologické zbraně USA a lež kazašského ministerstva zahraničních věcí přeloženým Irenou.
Převzato z Fondsk.ru

Japonsko přerušilo rozmisťování systému protiraketové obrany USA. Co to znamená pro Rusko?

Anton Kulikov
15. června 2020

Japonská vláda pozastavila rozmisťování amerických komplexů PRO na svém území. Oznámil to ministr obrany země Taro Kono. Co to znamená pro Rusko?

Když ministr o záležitosti mluvil, zdůrazňoval náklady na tuto „zábavu“, které jsou přemrštěné i pro zemi tak bohatou, jako je Japonsko. Prohlásil: „Pozastavujeme rozmísťování s ohledem na cenu i lhůty.“

Do původních plánů podstatně zasáhla pandemie. Systémy PRO byly i tak drahé a pro japonský rozpočet je to v současnosti nepřijatelné. Má nedostatek prostředků i na řešení naléhavějších problémů. Navíc japonská armáda pochybovala o bezpečnosti systému. Domnívá se, že startovací motor, který se při startu oddělí, může při pádu způsobit poškození. To je potřeba dát do pořádku.

Kono si nenechal ujít příležitost připomenout, že systémy Aegis jsou rozmístěny a zůstanou na torpédoborcích japonského námořnictva. V prosinci 2017 bylo oznámeno, že se plánuje umístit v Japonsku dva systémy PRO Aegis Ashore. Loni to Kono potvrdil.

V Rusku byly uvedené plány přijaty s ostražitostí. Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov řekl letos v lednu při návštěvě Tokia: „Nemyslíme si, že tyto systémy budou sloužit jen k obraně Japonska před hypotetickými prostředky, které má k dispozici, nebo může mít Severní Korea.“ Podle Rjabkova vidí Rusko v takových systémech určitý potenciál, který by mohl mít negativní vliv na ruský arzenál strategického odstrašování. Aegis Ashore jsou uzpůsobeny nejen na odpalování proti raket, ale i k použití řízených střel Tomahawk s doletem do 2,5 tisíce kilometrů. Postoj Japonska nepřesvědčuje Rusko o tom, že Aegis Ashore budou sloužit jen k obraně regionu.

Tokio neodstranilo svým rozhodnutím jeden z činitelů ve vztazích mezi Ruskem a Japonskem. Rozmístění systémů je v Japonsku pozastaveno, ale není zrušeno. Dokonce je velmi pravděpodobné, že budou umístěny ještě před ohlášeným termínem v roce 2023.

Převzato z Pravda.ru

Jak rozhoupávají Bělorusko

Arina Cukanova
16. června 2020

Je možno tvrdit, že se v Bělorusku realizuje složitý scénář, jehož režiséři si dali za úkol dosáhnout najednou dva cíle:  Významně zhoršit vztah Minsku a Moskvy a současně zasáhnout integraci, kterou se dosud podařilo zbrzdit, ale ne zrušit; v zemi začít s technologiemi barevných revolucí podobných ukrajinské: odesílat na Západ snímky o náladách proti Lukašenkovi, o represích alternativních kandidátů na prezidenta a o volbách, které nemůže uznat „civilizovaný svět“ kvůli problémům s demokracií v zemi.

Oba postupy jsou úspěšně realizovány. Lukašenko zde nemá hlavní roli. Hrají o ni s ním. Opírají se o místní prozápadní nomenklaturu. Byla tomu věnována akce Lukas Game, organizovaná USA v roce 2019 v Centru pro studium evropské politiky (CEPA). V ní je připravována budoucnost Běloruska, která má být podobně jako na Ukrajině protiruská.

Brzy se ukázalo, že se jim povedlo s pomocí alternativní sociologie z Polska změnit veřejné mínění v Bělorusku. V průběhu roku 2019 se počet stoupenců spojenectví s Ruskem snížil ze 60,4% na 40,4% a že integraci si přeje jen 32 % občanů Běloruska. Odpůrci Ruska, unijního státu a integrace protestovali v Minsku a ministr zahraničí Makej řekl ve velkém rozhovoru s opozičním tiskem, že časem může Bělorusko ze svazového státu s Ruskem odejít. Příčina je v tom, že Bělorusové nemají k opozičním akcím alternativu. Nebyla jiná sociologie, žádná shromáždění příznivců integrace. Vyvolalo to dojem, že o vztahy s Ruskem usilují jen jednotlivci. Rusko bylo stále obviňováno a ministr zahraničí Běloruska se opovržlivě vyjádřil k ruské pomoci v boji proti epidemii koronaviru.

Lukašenkova rétorika byla pořád stejná: Musíme překonávat překážky, které Bělorusku způsobuje na každém kroku spojenec. Dokonce padlo i to, že ruské testy „jsou k ničemu“. Jako kdyby mu Makej šeptal do uší.

Vypadá to, jako kdyby byl Lukašenko vtažen do Lukas Game a možná musí hrát roli v cizí hře, aniž by o tom sám věděl. Roli, která mu tam byla určena. Chytře jej dirigují a nenechávají mu prostor pro manévrování, zpracovávají jej s pomocí pečlivě vybíraných informací a vytvářejí pasti.

Takovou pastí je historie s kandidátem na prezidenta Babarikem, bývalým předsedou otevřené akciové společnosti Belgazprombank. Hlavními akcionáři banky jsou Gazprom a Gazprombank, jimž patří každé 49,68 % akcií, celkem 99,36 %. Nyní se takto téma rozpitvává v běloruských mediích: Lukašenko sebral 12. června (Den Ruska) Gazpromu banku. V mnoha rozhovorech pro tisk to Babariko nazývá lupičstvím. Je známo, že výbor státní kontroly (KGK) Republiky Bělorusko zahájil dvě trestní stíhání podle článků „Daňové úniky v mimořádně velkém měřítku“ a „Legalizace prostředků získaných kriminální cestou velkého rozsahu“. Bylo zadrženo 15 bývalých i současných pracovníků Belgazprombanku, mezi nimi i vedoucí pracovníci. Nové vedení banky bylo najmenováno bez ohledu na postoje vlastníků. Podle slov vedoucího KGK existují důkazy o účasti Babarika v nezákonné aktivitě jeho podřízených.

Až dosud na Belgazprombank žádné stížnosti nebyly. Babariko vedl banku od roku 2000 deset let a dostával všemožná ocenění.

V této špinavé historii je podivné všechno. I to, že bankéř Babariko začal spěchat do prezidentských voleb, ač neměl žádný průlomový projekt. I to, jak se všechno rychle otočilo proti z 99,36 % ruské Belgazprombank.

Všechny tyto důležité události se staly v předvečer Dne Ruska, přímo ve svátek. Poslední symbolická náhoda náhodou není a nepřišel na ni Lukašenko. Je to vynález těch, pro které bylo mimořádně důležité to, jaké budou titulky v běloruském a hlavně v ruském tisku. Pěšák ve hře Babariko má za úkol podrýt spojenectví Běloruska s Ruskem. Nyní se rozbíhá partie „zasahování Ruska do voleb v Bělorusku“. O tom už vykřikují experti kolem Lukašenka.

Sám běloruský prezident má za to, že „rozmrazená, takzvaná radikální opozice Běloruska“ je řízená za peníze ruských oligarchů. To znamená, že Rusové Bělorusku „situaci zhoršují a je to je přímým důsledkem věrolomného vměšování Gazpromu do volebního procesu“. Smrtícím argumentem jsou odráženi ti, kteří žádají důkazy: Prý je to jen předpoklad a ať to dokáží „příslušné orgány“. Tisk jejich prapodivné názory šíří a konstruktéři Lukas Game si mnou ruce – puzzle se skládá.

Přitom je v Bělorusku šířena kampaň proti Lukašenkovi zcela podle ukrajinského vzoru. On se odmítl seznamovat se skutečným veřejným míněním a za pomoci informačních technologií se společnosti vnutila jakási „pravda“ o tom, že má hlava státu velice nízký rating (absolutně to neodpovídá skutečnosti) a hned na to mu přiřkli velmi nepříjemné nálepky Saša Tři procenta a Tříprocentní, naznačující, že taková je jeho podpora u lidí. Je to lež, jenže se stále opakuje a volební kampaň ji přijala. Prý sbírání podpisů pro Tříprocentního hrozí propuštěním a „v celé zemi prý lidé utvořili dlouhé fronty na podpis pro nezávislé kandidáty“. V sociálních sítích a v zasílaných zprávách se šíří téma nechvalně známé „zlaté toalety“, vybavení Lukašenkových prezidentských rezidencí „kde se v jedné bude sám Lukašenko schovávat před hromadnými protesty prostých Bělorusů“. (Bloger NEXTA vysílaný z Telegramu z Polska)

Přišly i informace o ostřelovačích. Běloruská verze „neznámých ostřelovačů“, kteří střílejí do protestujících a bezpečnostních silách v určitém čase a kteří jsou již známi, ale nemá se ukázat tak, jako na Ukrajině, kdo střílel ve skutečnosti.

Podle sdělení protilukašenkovských Telegram kanálů „přijeli na základny skupiny z protiteroristických jednotek KGB ‘A’ (‘Alfa’) ostřelovačů bezpečnostní služby prezidenta. Na polygonu cvičily střelbu a hlavním cílem byla figura s připevněným štítem a přílbou OMON“ (oddíl milice zvláštního určení).

Pisatelé tohoto galimatyáše vytvářejí obraz blízké budoucnosti. Lukašenko s ubohým hodnocením 3 % vyhrává volby za pomoci bitek a nátlaku a „miliony prostých Bělorusů ‘vyjdou protestovat’. Padnou výstřely ‘neznámých ostřelovačů’, pracovníci OMON jsou zabiti a protest je tvrdě potlačen.“

Všechno je podáno jako podle partitury (ukrajinské), už nyní, dávno před 9. srpnem, se přiznává, co se stane. Navíc autoři Lukas Game poukazují na potřebu seriózní práce mezi bezpečnostními silami a nepochybují, že tato činnost pokračuje. V každém případě se v informačním prostoru cíleně vytváří vztah ‘policie a armády s lidem’ ve formě ‘dopisů důstojníků’ vystupujících proti Lukašenkovi. „Důstojníci“ píší, že nepodporují režim Alexandra Grigorjeviče Lukašenka a že zemi zachrání jen nový vůdce.

Jen na jednom kanále NEXTA je méně než 300 tisíc podpisů. Zda jsou to podpisy obyvatel Běloruska nebo někoho jiného, není jistě důležité – hlavně, že jsou. Všechno zapadá do jednoho scénáře. Lukašenko v něm neprožívá happy end. Rozuzlení může být trochu oddáleno, protože cílem scénáristů je Rusko, a ne Bělorusko.

Převzato z Fondsk.ru