1. 6. 2020 Outsidermedia
Nastupuje doba zavedení historických účtů * * * Americký „Program zapojení do speciální biologické aktivity“ na Ukrajině * * * V jazyce Brzezinského jsou elektronika a komunikace technotronikou
Čeští politikaři jsou následovníci vlasovců
Ivan Golubničij
6. května 2020
Česká republika se hned po rozpadu Československa a získání „nezávislosti“ začlenila do smutného davu otroků Západu, nevýznamného a laciného přisluhovače západoevropské rusofobie. Malé státy, které se nacházejí na linii střetu zájmů velkých mocností, jsou odsouzeny k hledání silného spojence (nebo pána). Je známo, že je možno dělat nutné věci tak, aby se zachovala důstojnost a neztratila se tvář. Není potřeba se prodávat do otroctví, ale je možno chytře a šikovně balancovat. Dobrým příkladem toho je Bělorusko. Je malé, ale pod vedením Lukašenka provádí přísně pragmatickou politiku, i když někdy na pokraji faulování, avšak nikdy to nepřekročí. Vede politiku výhradně podřízenou státním a národním zájmům a nikdy není pokorným sluhou mocných sousedů. Někdy zájmy a činy Běloruska neodpovídají zájmům RF, ale země není nepřítelem Ruska a sluhou rusofobního Západu. Existence takového státu v postsovětském prostoru je příkladem a výčitkou zemím, které se za almužny nechaly přeměnit na technický nástroj politické provokace a vydírání. Tyto země ztrácejí za prodejnost úctu a důvěru v politickém světě s perspektivou dalšího morálního úpadku jejich elit. Příkladem takových zemí je Polsko, Ukrajina, ČR, země Pobaltí a další. Je nesporné, že po rozpadu Sovětského svazu a Varšavské smlouvy se ve všech zemích bývalého socialistického tábora dostali k vládě servilní prozápadní síly bezpodmínečně ochotné poskytnout platné služby k zesilování rusofobie ve světě. V posledních třiceti letech došlo v některých z těchto zemí k přirozenému ozdravení (relativnímu a nedostatečnému) v pochopení, že za politickou lehkomyslnost a státní hanebnost bude potřeba dříve či později zaplatit nenahraditelnou cenu. Nepochopitelná je v této souvislosti vytrvalost zemí, které prosazují vlastní morální a politickou nízkost.
Česká republika je malý, ale velmi sebevědomý stát (vždyť je „evropský“) a po svém založení v postsovětské době na sebe dobrovolně vzala roli mopslíka na řetězu pro podporu západní rusofobie. To neplatí o současném prezidentu Miloši Zemanovi, jehož postoje se často zásadně odlišují od politických trendů uvnitř ČR.
ČR neustála tvrdou konkurenci a pokles poptávky po odpovídajících službách (poptávka po rusofobii je menší než nabídka) a tak šla vabank. Svědčí o tom řetěz špinavých politických skandálů, které jsou příkladem toho, k čemu vede politická lehkomyslnost lidu volícího si vládu, která mu způsobuje hanbu před celým světem. Začalo to přejmenováním náměstí před ruskou ambasádou v Praze a prozatím to končí demontáží pomníku osvoboditele Prahy maršála Ivana Koněva a provokativním umístěním pamětní desky ROA a vlasovcům. K tomu citace zrádce Solženicyna. ČR si zvolila hanbu a nečestnost na dlouhou dobu. Jeden z výrazných evropských slovanských národů, který se významně podílel na světové politické, náboženské a kulturní historii, dnes fakticky dobrovolně přistoupil na hanebnou roli, kterou ze sebe bude v budoucnu obtížně smývat.
Upřímně řečeno vypadá jednání představitelů ČR v některých ohledech jako politická hysterie z hlubokého komplexu méněcennosti. Tím není myšlen bratrský český lid spojený s naším ruským lidem slovanskými kořeny, dávnými vazbami i velkou historií mírové a plodné spolupráce v době socialistického budování (podobně je bratrský i lid dnes rusofobní Ukrajiny). Nyní se český lid stal rukojmím ničemné politické elity. Jejími zřetelnými příklady jsou primátor Prahy Hřib se svým idiotským prohlášením o tom, že si prý sovětská armáda přisvojila osvobození Prahy a starosta Prahy 6 Kolář odpovědný za snětí pomníku maršála Koněva a autor patolízalské „stížnosti na chování Ruska“ adresované Evropské komisi.
Podle RF se nyní zdá být situace mezi RF a ČR nevratná. Jednou z hlavních příčin nevratnosti je vedle zneuctění pomníku maršála Koněva také umístění pamětní desky vlasovcům, věc otevřeně urážlivá a bezmezně cynická. Dokud toto bude existovat, bude ruský národ hledět k ČR s opovržením. My sami máme i své chyby, ale s našimi vnitřními záležitostmi se vyrovnáváme sami. V případě ČR je to jiné. Tím, že čeští představitelé chtěli ukrást sovětskému vojáku historickou zásluhu na osvobození bratrského českého lidu před zničením, spáchaly české úřady zradu a předvedly se jako přímí ideologičtí následníci vlasovců.
České ministerstvo zahraničí zaslalo ruskému ministerstvu zahraničí jakousi nótu o potřebě „normalizovat vztahy“ mezi ČR a Ruskem, přičemž český politický život bouří „vznešeným rozhořčením“, všelijaké strany a zastupitelé překypují rozhořčením „nad ruským zasahováním do vnitřních záležitostí ČR“. Plný význam toho, co se stalo, nebyl českým establishmentem pochopen a to je velký problém českého státu a českého lidu. Problém se časem bude prohlubovat. Podle nás se musí normalizace vztahů mezi Ruskem a ČR začít bezpodmínečným uznáním nesprávnosti a zločinu demontáže pomníku maršála Koněva s jeho operativním navrácením na původní místo. Řeči o tom, že „památník nebyl nikdy ve vlastnictví Ruska“ je potřeba ignorovat jako morálně i právně bezvýznamné. Samozřejmě by měli být zbaveni svých funkcí lidé odpovědní za zneuctění historické paměti ruského i českého lidu a měli by být pohnáni k odpovědnosti. Odtud by se měla z české strany zahájit konverzace. Jinak by měly být rusko-české vztahy co nejvíce zmrazeny. To by bylo správné a spravedlivé.
Otázka „vnitřní záležitosti“ ČR instalace pamětní desky vlasovcům v Praze je věcí kolektivního svědomí českého lidu. Nastolení kultu zrádců a ke všemu za neexistující zásluhy, se české národní sebevědomí propadá do úpadku. Zde je pokušením znovu uvěřit neplodné chiméře o trvalé „zradě bratří Slovanů“, ve skutečnosti to vše není projevem nacionálnosti, ale lidské pěny, která vyplula na povrch na troskách tradičního světa jako výsledek velké zrady konce dvacátého století. Nyní nastupuje doba zavedení historických účtů a nutnosti přijímat tvrdá opatření.
Převzato z Webkamerton.ru
Biologické laboratoře Pentagonu na Ukrajině: Jsou známy podrobnosti kontraktu
26. května 2020
Osm tajných biologických laboratoří na Ukrajině postavila Americká agentura pro snižování rizik (DTRA). Jsou přímo podřízené Pentagonu. Podle informací vydání Ukrajinskije novosti s odkazem na ministerstvo zdravotnictví země, se tato aktivita vysvětlovala podmínkami kontraktu HDTRA-1-08-D-0007-00009, který byl uzavřen v rámci zvláštního amerického „Programu zapojení do speciální biologické aktivity“. Podle podmínek kontraktu poskytla DTRA laboratořím na Ukrajině „technickou pomoc“.
Laboratoře byly vybudovány již dříve a modernizovány za spolupráce s DTRA. Realizátorem byla společnost Black & Veatch Special Projects Corp z USA. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo: Předmětem kontraktu bylo poskytování pomoci Ukrajině při předcházení šíření technologií, patogenů a vědomostí, a to ve Výzkumném ústavu hygieny a epidemiologie ve Lvově, v Ukrajinském výzkumném proti morovém institutu v Oděse, v zařízeních ministerstva zdravotnictví a v dalších zařízeních, která mohou být využita při vývoji biologických zbraní.“
Program fungoval od roku 2005. Podle ministerstva zdravotnictví bylo v jeho rámci vybudováno osm laboratoří v rámci oblastních laboratorních středisek Vinnica, Dněpropetrovsk, Zakarpatí, Lvov, Cherson a Termopil a v republikovém laboratorním centru autonomní oblasti Krym.
Spolupráce byla obnovena v roce 2016 na základě memoranda podepsaného mezi ministerstvem pro evropskou integraci Ukrajiny a Black & Veatch Special Projects Corp. Podle memoranda bylo pro roky 2016 až 2019 plánováno vložit 1,28 milionů dolarů. Hlavním úkolem bylo připojit ukrajinské laboratoře k jednotnému online integrovanému systému sledování nemocí (ELISNZ).
Memorandum zvlášť stanovuje, že v programu mohou být účastny jen laboratoře ministerstva zdravotnictví Ukrajiny schválené ukrajinskou a americkou stranou. V dokumentu je rovněž určena povinnost ukrajinské strany umožnit neomezený přístup do objektů zástupcům společnosti Black & Veatch Special Projects Corp.
V registrační kartě projektu schválené ministerstvem hospodářství Ukrajiny je uvedeno třináct objektů, v nichž se pracuje. Jsou to: Výzkumný ústav laboratorní diagnostiky a veterinární hygienické expertízy, Výzkumný ústav biotechnologie a mikroorganismů, Ústav experimentální a klinické veterinární medicíny, Ukrajinské centrum pro kontrolu a monitorování ministerstva zdravotnictví, pět laboratoří v Kyjevu a v oblasti Kyjeva, dvě ve Lvově a po jedné v Dněpropetrovsku a v Oděse.
EADaily již dříve informovala, že americké velvyslanectví v Kyjevu informace potvrdilo a že bývalý premiér Azarov řekl, že jeho vláda byla svržena, když se pokusila skončit se smlouvou a požádala USA, aby své vojenské laboratoře uzavřely.
Převzato z Eadaily.com
O knize Zbigniewa Brzezinského „Technotronová éra“
Valentin Katasonov
27. května 2020
Slovo “spiknutí” se už půl století využívá k diskreditaci politiků, odborníků a veřejných činitelů, kteří chtějí dokázat, že se na planetě buduje nový světový řád v zájmu pánů peněz – hlavních akcionářů amerického Fedu. Tvrdí se, že se všechno vyvíjí samo od sebe, bez spiknutí a bez tajného plánu na přestavbu světa. Pojem „teorie konspirace“ a „konspirologie“ a další podobné byly zavedeny CIA v rámci speciální operace Mockingbird, jejímž cílem bylo jedny neutralizovat a druhé klamat a tak zajistit vybudování „zvláštního nového světa“.
Jednou z možností jak se seznámit s tímto projektem je kniha Brzezinského o technotronové éře – Brzezinsky Z. Between Two Ages: America’s Role in the Technetronic Era. — Viking Press, 1970). Prvně vyšla před půlstoletím.
Brzezinski se narodil v Charkově na polském konzulátu a rodiče jej zaregistrovali ve Varšavě. Jeho aktivity byly dvojí, jednak vědecko-pedagogická a za druhé praktická, kdy byl poradcem a konzultantem u vyšších státních úředníků USA pro otázky politické. Vrcholem jeho politické kariéry bylo místo poradce pro národní bezpečnost u prezidenta Cartera (1977 až 1981). Z jeho knih je nejznámější Velká šachovnice: k čemu Ameriku zavazuje její globální převaha (1977).
V předmluvě k ruskému vydání této knihy, která byla určena jen pro úzký okruh stranických a státních úředníků, nikoliv pro široké publikum, rozebírá autor téma vedoucí role Ameriky v současném světě, její současnost a budoucnost (na kterou hledí dost optimisticky), rozvíjí teorii odumírání ideologie, „vedení mostů“, hlásá ideje „evoluce“, „liberalizace a transformace“ socialismu. V RF kniha nikdy vydána nebyla. Buď nebylo žádoucí šířit buržoazní ideologii, anebo přestala být aktuální.
Je v tom asi něco jiného. Kniha objasňuje mnohé „zvláštnosti“ dnešních dnů. Přechod nastal už v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy se završila epocha průmyslového kapitalismu. Viditelným projevem toho byla krize v měnově-finančním brettonwoodském systému, založeném na standardu zlatého dolaru. Páni peněz se připravovali k zavedení standardu papírového dolaru z tiskařského stroje Fedu, k odstranění „zlaté brzdy“. Znamenalo to vstup světa do epochy finančního kapitalismu. Brzezinski to dobře pochopil. Chápal i to, že finanční kapitalismus není na dlouho, a proto hleděl do vzdálenější post kapitalistické budoucnosti. Vytvořil velmi obsáhlý plán akcí světové elity.
Brzezinski byl šedou eminencí v Radě pro zahraniční vztahy, stálým účastníkem každoročního zasedání Bilderbergského klubu a byl v těsných vztazích s mnoha významnými osobami. Mimořádný byl jeho vztah s Davidem Rockefellerem, z jehož podnětu byla v roce 1973 vytvořena Trilaterální komise, v níž byl Brzezinski výkonným ředitelem. Rockefeller také v roce 1968 vytvořil Římský klub, pro který vypracoval Brzezinski orientaci jeho činnosti. To potom zakotvil do své knihy Technotron era.
Skoro současně s knihou Brzezinského se objevila kniha prvního prezidenta Římského klubu, italského podnikatele Pecciho The Alarm Ahead (Před propastí). Oba jednotně mluvili o stoupání kataklyzmat a vyjadřovali myšlenky, jak jim předejít. Byl to společný manifest stvořitelů „zvláštního nového světa“. V lehce skryté formě obsahoval myšlenky, které se následně objevovaly v dokumentech Římského klubu. Kvůli přesvědčivosti mnohé tyto myšlenky obsahovaly modely dlouhodobého vývoje světa, propočítávané na výkonných počítačích v Massachusettském institutu technologie. U obou představitelů Římského klubu se mluví o globálních výzvách, jakými jsou přelidnění planety, vyčerpání přírodních zdrojů, snížení produktivity v zemědělství, znečištění životního prostředí a klimatické změny. Aby se jim předešlo, je potřeba zbrzdit demografický růst, rozvíjet průmysl, konsolidovat úsilí v boji proti globální ekologické krizi, atd. Tyto úlisné teze dostaly brzy radikálnější podobu: prudké snížení počtu obyvatel planety (do 1 miliardy), deindustrializaci, dobrovolné zřeknutí se národní svrchovanosti z důvodu konsolidování lidstva a vytvoření světové vlády.
Brzezinski patřil mezi nejvlivnější ideology ospravedlňující globalizaci a odmítnutí modelu průmyslového kapitalismu. Spolu s americkým sociologem Danielem Bellem propagoval „postindustriální společnost“, ale šel dále než Pecci a Bell. Prosazoval technotronickou společnost založenou na počítačích a komunikačních technologiích. Byl ideologem digitální společnosti. V jeho jazyce byly elektronika a komunikace technotronikou. S její pomocí chce vybudovat elektronický koncentrační tábor, kam bude zahnána část obyvatel, která po „demografické optimalizaci“ zůstane. V roce 1970 píše, že svět za několik desetiletí přejde k „technotronní éře – diktatuře, při níž budou téměř vymýceny současné politické postupy“.
O lidských „masách“ mluví jako o bezduchých předmětech, jako o objektech pozorování: „V technotronické éře se postupně tvoří krok za krokem stále více kontrolovaná společnost. Ta bude řízena elitami, které nebudou podporovat tradiční hodnoty. Brzy bude možné pozorovat a kontrolovat prakticky každého občana, bude možné dokonce shromažďovat i ty nejintimnější informace o každém občanovi a uchovávat je ve speciálních elektronických depozitářích. V případě potřeby je mohou úřady kdykoliv použít.“
A dále: „V technotronické společnosti bude tendence dát vědomí milionů jednotlivých a nepropojených občanů do společné masy, která bude snadno řiditelná a vedená charismatickými a sympatickými osobami. Ty budou používat nejmodernější komunikační technologie, aby nasměrovávali pocity lidí a kontrolovali jejich myšlení.“
Dnes jsou tu známky přivedení lidí do velkého stáda (společnou masu) a řízení stáda. Jen ohledně charismatických a sympatických osob se Brzezinski mýlil – je těžké za ně považovat Merkelovou, Macrona, Trumpa a další.
A ještě: „Ve stejné době stoupnou možnosti sociální a politické kontroly nad jednotlivcem. Brzy bude možné provádět téměř nepřetržitou kontrolu každého člověka a nepřetržitě aktualizovat počítačové soubory, které kromě obvyklé informace, obsahují nejdůvěrnější podrobnosti o stavu zdraví a o jednání kohokoliv.“
Nyní po půl století v podmínkách takzvané pandemie COVID-19 skutečně vidíme, jak se vlády mnoha zemí snaží vytvořit systém kontroly fyzického stavu lidí, jejich pohyb, kontakty, nákupy, atd. To všechno se vymyslelo před více než padesáti lety.
Brzezinski psal i o tom co můžeme vidět v budoucnosti: „… podíváme-li se dopředu, existuje možnost biochemické kontroly vědomí a manipulace lidmi, včetně vytvoření bytostí, které nebudou jen jednat jako lidé, ale i uvažovat jako lidé.“
Ke konci života se tento pán ale stal opatrnějším v předpovědích. Na European Forum For New Ideas, EFNI v Polsku připustil: „Růst globální politické aktivity širokých mas obyvatel už více neumožňuje řídit je s pomocí zvenčí zavedené kontroly jako tomu bylo za kolonialismu a imperialismu. … Nekončící a podporovaný pevným přesvědčením je odpor lidí vycházející ze samotné hlubiny lidu a zakládá jejich politické probuzení a odmítání vnějšího řízení z historických důvodů. Tento odpor je stále mocnější a obtížněji se potlačuje.“
Také to bereme v úvahu.
Převzato z Fondsk.ru
