Řeč na Staroměstském náměstí 21. 6. 2020

Dnes si zde připomínáme popravu 27 českých pánů. Detailní posouzení události v historických souvislostech patří odborníkům. Může se zdát, že společenské poměry se změnily natolik, že každý pokus najít paralelu k dnešku je nemístný. Nemyslím si to.



Panovníci zemi mocensky ovládali a fakticky vlastnili. Na obyvatelích jim mohlo záležet jako na zdroji příjmů a mohli se starat o správu země a blaho obyvatel, pokud to bylo v souladu s jejich osobními zájmy. Slabší se museli sklonit před mocí silnějších sousedů. Stali se vykonavateli cizí moci. Mocenští konkurenti v zemi pak jen soutěží, kdo nabídne cizí moci lepší podmínky při vysávání zdrojů jejich země. Tak se stává držitelem skutečné moci soused, který nemá zájem na skutečném rozvoji země a vidí v ní jen zdroj příjmů.

To všechno nastane, jestliže se nepodaří najít reprezentaci, která obhajuje zájmy obyvatel vlastní země před cizí mocí.

Před Bílou horou zemi ovládali cizí vládci ve svém, tedy cizím zájmu.

Na Bílé hoře byla domácí elita poražena a cizí moc se rozhodla odpor definitivně zlomit. Na internetu jsem si našel, že to byla nejslavnější bitva třicetileté války. Tak sláva, až sem jsme dospěli.

Vítězi byli Ferdinand II a Katolická liga. Poraženými byly České stavy.

Popravena byla elita země. Slovo „poprava“ znamená exekuci „po právu“ na rozdíl od vraždy bezmocné oběti. V tomto případě šlo o právo vítězů navždy umlčet každý odpor.

Ve střední Evropě nejde o etnický původ. Povražděna byla snaha o samostatný vývoj. Zabita byla protestantství, tedy snaha o morální nápravu církve.

Nerozhoduje, že z 27 českých pánů většina nebyla pány, tedy šlechtici, někteří byli Němci a ani neuměli česky. Spojoval je však společný zájem spravovat věci své komunity nezávisle na cizí moci a v souladu s vlastním přesvědčením.

K národnímu obrození zbývalo čtvrt tisíciletí, k republice 300 let. Obojí bylo nesamozřejmé.

Dnes se zatím nevraždí „po právu“. Umlčuje se jinak. Zatím bez krve. Ovládnutím médií, která filtrují moci nepříznivé informace a šíří názory souladné s cizí mocí. Intenzivně se připravuje cenzura jako projev údajně „evropských hodnot“. Evropská unie potlačuje národní zájmy a přebírá rozhodující vliv nad hospodářstvím. V Evropském parlamentu byly zakázány i státní vlaječky na stolech vlastenců. Modrá z hvězdičkami se smí.

Identita má smysl. A není jedno, kam patříme.

Proti identitě se bojuje s cílem utvoření anonymní masy, která mlčí a ví, že chleba levnější nebude. Buduje se říše a státy se mění v protektoráty. Paralelně se horečně přepisují dějiny, bourají pomníky a vztyčují jiné. Tomu všemu pomáhají tomu evropští Lidovci, socialisté, liberálové, zelení včetně Pirátů a částečně i konzervativci a Evropská sjednocená levice.

Támhle vidíme Mariánský sloup. Znovu vztyčovaný památník vykořenění nevítaných myšlenek pomocí vražd a krádeží. Bůh prý byl na jejich straně.

Cíle jsou stejné, prostředky moderní. Jsme přece o 400 let dál.