Ivan David7. 6. 2020
I v Poslanecké sněmovně PČR panuje rozdělení. Tentokrát na ty, kteří se snaží o změnu ve prospěch konkrétních lidí a nositeli fanatického přesvědčení, jak má fungovat ideální společnost. Tentokrát šlo o pokus donutit zahraniční obchodní řetězce ovládající trh s potravinami, aby umožnily nabídnout více potravin nejen podle obalu českých. Už před projednáváním se mohli protektorátní tvůrci veřejného mínění přetrhnout ve vysvětlování, jaká je tento návrh bizarní škodlivá pitomost. Vědí, komu slouží. Pozměňovací návrhy, které usilují o navýšení podílu českých potravin a proti zneužití značky „český“, byly odsunuty zpět k přepracování, nebyly však, jak jsem skepticky předpokládal zcela zatraceny. Je pravda, že návrh neřešil sankce za nedodržení navrhovaných pravidel, ba ani systém jejich kontroly, a chyběla přesná definice pojmů, která bývá ve vyhlášce. Vyhlášky ale poslanecký návrh obsahovat nemůže.
Rozprava proběhla 3. června 2020 dopoledne. Na úvod vystoupil předseda zemědělského výboru PS Jaroslav Faltýnek (ANO). Vysvětlil, že smyslem novely zákona bylo jeho další přizpůsobení požadavkům Bruselu. Avšak hladký průběh projednávání zkomplikovali předkladatelé pozměňovacího návrhu poslanci Podal (SPD), Balaštíková (ANO), Kováčika (KSČM) a další, „aby se v České republice prodávaly zejména české potraviny“. Ale „nepodařilo se nám najít úplně kompromis se všemi účastníky tohoto řetězce“. Jinými slovy, neřeší se zájem občanů České republiky, ale nespokojenost obchodních řetězců s předloženým návrhem. „Debata pokračuje“, řekl Jaroslav Faltýnek. „Výbor navrhl vrátit tento zákon do druhého čtení“. Suma sumárum zahraniční řetězce nesouhlasí s vyšším podílem českých potravin, proto se nepodařilo hladce odmávat bruselský diktát.
Miroslav Kalousek (TOP09) následně prohlásil, že nejde o zájem všech zemědělců, Asociace soukromých zemědělců „což je několik tisíc farem“, se prý jasně vyjádřila „že si něco takového nepřeje“: „Bylo by to nevýhodné pro rodinné farmy, sedláky…“ Dále prohlásil, že „ani nemusíme hovořit“, že by to „znamenalo zvýšení cen a zhoršení kvality pro české spotřebitele“, protože jde o „omezení konkurence a je to v rozporu se zásadami jednotného evropského trhu“. Nedozvěděli jsme se, kdo mluví jménem oněch tisíců farem, a jaký mají čeští soukromí zemědělci zájem na pokračování nekalé konkurence dovezených vysoce dotovaných zahraničních potravin. Nedozvěděli jsme se, odkud Kalousek ví, že české potraviny jsou horší než zahraniční k nám dovážené, zvláště při trvající praxi „dvojí kvality“, ani proč by české potraviny měly být dražší, když ceny, jak Kalousek nepochybně ví, určují zahraniční řetězce. Jde o manipulativní o nic se neopírající tvrzení, jak jsme u Kalouska zvyklí. Pravdu má v tom, že jde o „omezení konkurence“, že jde o konkurenci nekalou, to Kalouskovi samozřejmě nevadí. Pokud jde o „zásady jednotného trhu“, trh je sice „jednotný“, ale pravidla jednotná nejsou. Kalousek naznačuje, že by nám to v Bruselu neprošlo, ale zamlčel (pokud to ví), že Francie takovou zákonnou úpravu má, a nejen Francie. Takže to asi jde…
Ministr zemědělství Miroslav Toman konstatoval, že tisíce českých výrobců se nemůže dostat do obchodních řetězců, které preferují potraviny ze svých mateřských zemí. Proto se v ČR nemůže uplatnit český česnek. Krůtí maso se zdražilo „od té doby, kdy se v ČR nechovají krůty v dostatečném množství“. Řekl, že neplatí české = drahé, ale české = kvalitní. Připomněl řečnění o uhlíkové stopě, zatímco se dovážejí potraviny z druhého konce světa. Řekl, že nevidí důvod, aby se v sezóně do ČR dovážela jablka z Jižní Ameriky. Řekl, že chce podpořit v ČR ovocnářství, pěstování zeleniny, brambor a chmele. Dodal, že se více podporují malí zemědělci než velké firmy a je schopen to doložit čísly. Vyzval, abychom neupřednostňovali zahraniční řetězce a konstatoval, že všichni, kteří proti návrhu vystupují podporují zahraniční řetězce.
Bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) řekl, že zákon mohl snadno projít nebýt snahy navyšovat podíl českých potravin v řetězcích. Na podpoře českého zemědělství se prý shodneme napříč politickým spektrem. Jako pozitivní příklad uvedl, že v Bavorsku nebo Rakousku mohou lidé nakupovat potraviny ve své či sousední vesnici. To označil na rozdíl od povinných kvót jako správnou cestu. Tedy, říkám já, z velkého města jezdit nakupovat do nějaké vesnice to je koncepční návrh bývalého ministra z ODS. „Co když se neurodí“, naivně Bendl obhajoval dovoz jablek z jiného kontinentu. Prý se těší na české banány, rýži a pomeranče. Poněkud mu uniklo, že má jít jen o komodity, které mohou čeští zemědělci nabídnout. Veřejnost to asi překvapí, ale mnozí poslanci veřejně vystupují k návrhům, aniž by je prostudovali. Bendl se vyjádřil, že mu vadí, že by návrh vyhovoval velkým producentům, kteří jsou schopni navýšit svoje kapacity. Zopakoval Kalouskovy falešné argumenty o hrozícím zdražení potravin.
Bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) vytkl oponentům návrhu, že jejich argumenty nejsou odborné, ale „jdou po povrchu“. Řekl, že zemědělci, s nimiž mluvil, velcí i malí s předloženým návrhem souhlasí (sám byl spolupředkladatelem). Uvedl příklad zemědělce, který musí vyvézt dva kamióny cibule na kompost, protože mu řetězec sdělil, že našel dodavatele v Holandsku. Podle dohody měl řetězec cibuli odebrat stejně jako dřívější dodávky. Jurečka uvedl, že volný trh má nerovná pravidla a ze strany západních zemí je protekcionářský. Holandsko nadprodukci brambor řeší v ČR, domácí producenti neprodají. Zahraniční dotované brambory nakoupené řetězcem za 1,50 se pak prodávají za 19 Kč. Volný trh bez bariér neexistuje. Čeští zemědělci přestali pěstovat květák, protože ho nemohli prodat, proto se dováží a je velmi drahý. Přimluvil se za jistotu poptávky. Sám je malý zemědělec a odmítá zavrhování návrhu jen proto, že by to mohlo prospět Agrofertu. Neplatí, že dovezené zboží je za nižší ceny. Některé firmy také dovážejí potraviny, přebalují je a vydávají za české. Připomněl hovězí maso z Jižní Ameriky dovážené s obrovskou uhlíkovou stopou, vedle nedodržování sociálních a jiných standardů, které domácí producenti dodržují. Vedle podpory českých zemědělců myslí i na českou krajinu a zaměstnanost na venkově. Přimluvil se za zdokonalení návrhu. Řekl, že Slovinsko řeší podíl domácích potravin zákonem.
Poslanec Radim Fiala (SPD) hovořil o nutné potravinové bezpečnosti, abychom nebyli závislí na jiných zemích. Ukazuje se, jak koronavirová krize zvýšila ceny potravin. Proto bychom neměli být tak závislí na dovozech. Připomněl i dvojí kvalitu, kdy se ve Švýcarsku Cola sladí cukrem, v ČR kukuřičným sirupem. Nevěří, že kvalitní české potraviny budou nakonec dražší. Ukázal také mnohem větší užívání pesticidů na Západě, stejně jako umělých hnojiv. Zdůraznil důležitost živočišné výroby a význam rozvoje zemědělství pro zaměstnanost na venkově. Konstatoval, že zahraniční konkurence před lety zlikvidovala v ČR tradiční cukrovarnický průmysl.
Poslanec Radek Koten (SPD) zdůraznil význam živočišné výroby také pro hnojení a tím udržení biologické rovnováhy, vody v krajině a biodiverzity.
Poslanec Pavel Kováčik řekl, že KSČM přišla s podobným návrhem už v roce 1997 a tehdy neprošel o jediný hlas. Zopakoval další důležité úlohy zemědělské výroby. Konstatoval, že v západních zemích Evropy je potravinová soběstačnost daleko vyšší než u nás.
Poslanec Radek Holomčík (Piráti) je proti regulacím a jako pomoc zemědělcům navrhuje snížení administrativy pro zemědělce. Která je „brzdí od práce“. Navrhl raději nabídnout zemědělcům poradenství ve vztahu k životnímu prostředí a nové technologické postupy. Doporučil docílit, aby byli silní spotřebitelé, kteří by si „dokázali za kvalitu připlatit“. To by rad dosáhl snížením zdanění práce, aby „spotřebitel mohl investovat do nákupu potravin“.
Poslanec Jan Skopeček (ODS) uznal, že vyrábíme kvalitní potraviny, ale „nikdy bych si nedovolil nařizovat obchodníkům, jaké potraviny mají nabízet“, ale doporučuje říkat spotřebitelům, že si mají kupovat české potraviny. Přiznal, že chápe, že společná zemědělská politika je plná regulací a dotací „je to prostě socialismus“, ale odmítá s tímto návrhem zákona „ještě větší socialismus“. Předkladatelé by se podle něj měli zodpovídat z toho, „kolikrát bojovali za to, aby se společná zemědělská politika EU změnila a obsahovala méně dotací a více tržních prvků“ a aby se pěstovalo méně průmyslových plodin a místo nich raději potraviny.
Poslanec Jiří Bláha (ANO) konstatoval, že svobodný trh neexistuje. Sám vlastní prodejny a ví, že obchodník svojí cenovou politikou, nikoli zákazník s omezenými příjmy, rozhoduje, co se bude prodávat. Bendl pak obvinil Václava Klause mladšího, že obhajuje omezování volného obchodu a protekcionismus.
Je nadějí pro naše občany, že naprostá většina vystupujících poslanců a zřejmě i politických stran podporuje návrh na větší soběstačnost v zemědělství a u falešných a ideologických argumentů zůstává jen ODS, TOP09 a Starostové. Návrh byl vrácen do druhého čtení a zřejmě bude nutné se smířit s tím, že bude přijat aspoň v poněkud okleštěné podobě.
