Jiří Jírovec
18. 6. 2020
Co jsem to řekl, polekal se v předscéně Horníček vlastního výroku. No, řek ste pravdu, ale vypadá to blbě, vysvětli mu Werich. Ve Sněmovně proběhla debata k dopisu, který publikovali pánové Schwarzenberg, Zaorálek a Petříček. Jeho autoři řekli pravdu, ale polekali se vlastní odvahy. Jakousi technickou chybou došlo k tomu, že redakce Práva nebyla požádána, aby dopis nezveřejnila.
Stenografický záznam jednání Sněmovny naznačuje, že dopis nevyvolal v zahraničí žádnou odezvu, natož skandál, takže jeho projednávání tedy bylo plýtváním časem, který pak chybí pro jednání o důležitějších věcech.
Poslanec Marek Benda v diskuzi řekl: “[…možná můžeme mít] výhrady k mírovému plánu amerického prezidenta resp. pana Kushnera, ale ten plán alespoň něco říká, alespoň říká – pojďme se někam posunout.”
Stejné by se dalo říct o Mnichovské smlouvě. Pojďme se někam posunout, řekli si tehdy čtyři páni a vše se hnulo kupředu.
Benda neuvedl, že jde pouze a jenom o posunutí hranic Izraele.
O jeho právu na celé území bývalé Palestiny nelze diskutovat, protože tak rozhodl samotný bůh.
Když je ten je s nimi, kdo proti nim?
Společný stát nemůže vzniknout, protože by porušil rasovou rovnováhu.
Roztok cizího elementu by byl příliš silný a organizmus se musel bránit, jak kdysi v analogické situaci napsal Ferdinand Peroutka.
Obava z přečíslení (Izrael nikdy nepřistoupil na návrat Palestinců z utečeneckých táborů) je důvod, proč Netanjahu (citovaný Zaorálkem) prohlásil, že
“Palestincům žijících na územích, které hodlá anektovat, neudělí občanství.”
Bývalý ministr zahraničních věcí rovněž řekl:
“[…měl jsem] možnost vícekrát sejít s panem premiérem Netanjahuem, dvakrát, třikrát jsem s ním vedl delší jednání a vlastně na to vždycky přišla řeč. Já jsem mluvil víceméně o tom dvoustátním řešení, protože to je vlastně jediná varianta. Premiér Netanjahu možná mluvil o problémech a podobně, ale nikdy neřekl, že tohle dvoustátní řešení zpochybňuje a že má nějaký jiný plán. A proto si stojím na tom, že tohle není změna na naší straně. Jestli ta změna je, tak je to nyní ten plán anexe, který je hřebíkem do rakve dvoustátního řešení. Takže já si trvám na tom, že naše pozice je konzistentní a pokud se někde změnila, tak ne u nás.”
To, že Netanjahu něco neřekl přece není vyjádření pozice. Přece blbej, aby zpochybnil dvoustátní řešení a narušil hru na oteplování a ochlazování vztahů, kterou izraelská vláda hraje s USA. Jejím výsledkem je ukrajování území kus po kousku.
Vláda někdy dokonce naznačí spravedlnost a nechá některou osadu zbourat. Navenek to vypadá pěkně a zákonně. Však se obratem povolí výstavba o kousek dál.
Izrael potřebuje najít konečné řešení pro Palestince a naši poslanci se mohou přetrhnout, aby takové právo podpořili. Servilně u řečnického pultíku neříkají pravdu a nepřipadají si blbě.
