Lu Lina
25.6.2020 NonServiam
„Evropská komise chce tvrdě bojovat proti dezinformacím,“ zní úvod úvodní věty reportáže České televize. Konkrétně jde tentokrát o dezinformace koronavirové a jako všechny správné dezinformace prý pocházejí hlavně z Ruska, protože Putinovi se nelíbí, jak Evropská unie vzkvétá. Boj s dezinformacemi je ve dvacátých letech jednadvacátého století ve „sjednocené“ Evropě asi nejoblíbenější činností. Stejně jako například ve století patnáctém v Evropě katolické, nebo ve století dvacátém v Evropě sovětizované.
Vnější i vnitřní nepřítel a jejich lži. Žádný režim založený na potlačování svobody se bez nich nikdy neobešel. Nepřítel a jeho lži totiž můžou za všechno a slouží jako umělá mlha, kterou se zakrývá fakt, že se režim hroutí vlastní vahou, protože sám stojí na lži. Mnoho se tedy nezměnilo, ale faktem je, že nynější šiřitelé lží jsou na tom podstatně lépe, než jejich předchůdci. Váš názor na nějaký společenský jev či událost jehož významným identifikátorem je, že neladí s názory vyžadovanými, je sice dezinformací a je tedy třeba ho potírat, ale alespoň vás za něj soudobá inkvizice nebo lidové soudy neupálí na hranici nebo nezavřou do gulagu. Zatím.
Fyzické upálení nebo zavření za ostnatý drát za vyjádření názoru vám dnes sice opravdu v kvetoucí zahradě míru, prosperity a svobody Evropské unie ještě nehrozí, ale upálení symbolické a koncentrák pomyslný už ano.
V mnoha jejích zemích, především v těch západních, které tradičně stojí v čele společenského pokroku, vás jiné názory než ty schválené až příliš snadno přivedou, oblečeného do směšného hábitu a vysoké čepice pomalované čerty, na symbolickou hranici, nebo v pruhovaném pyžamu s číslem do pomyslného gulagu pro společenské vyděděnce.
Protože touha některých lidí po svobodě je věčná, stejně jako touha jiných lidí jim svobodu brát. Zpravidla ve jménu něčeho údajně posvátného, něčeho, na co mají prý patent jen oni – Boha, ideálu, ideologie nebo, a to je dnešní příklad, „pravdy“ . Kdyby to nebylo pokaždé k pláči, bylo to opravdu velice zábavné.
Zachvátí-li tě, zahyneš!
Reportáž mě skutečně zaujala. Ta stejná bojovná rétorika, ty stejné fráze, to fanatické přesvědčení, člověku se v hlavě hned začnou promítat vzpomínky na podobně laděné protektorátní nacistické žurnály o hrozbě sovětského komunismu – Zachvátí-li tě, zahyneš! – nebo ty poúnorové komunistické o číhajícím americkém imperialismu, sionismu a kapitalismu.
Jen se tolik nepoužíval termín dezinformace. Internet neexistoval. Vrcholem sdělovací techniky bylo rádio a dezinformátoři byli zpravidla odkázáni jen na cyklostyl. Moskva se nesnažila rozvrátit tehdejší již krásně Německem sjednocenou Evropu hybridně oklikou přes fejsbuček, ale natvrdo a přímo prostřednictvím té třicet čtyřek. S vydatnou pomocí Západu se jí to tehdy do značné míry podařilo.
A sovětizované Československo, které prezident Beneš – to je ten, co se podle zákona „zasloužil o stát“ a má sochu na Loretánském náměstí, na kterou nikdo nikdy nic nestříká – předložil Stalinovi na stříbrném podnosu, pak zase ostopéro „tvrdě bojovalo“ s „dezinformacemi“ západních kapitalistů.
Jednou to byly agenti chodci americké CIC, co vraždili hrdinné pohraničníky, podruhé nám sem Washington z letadel vysypal amerického brouka, potřetí se odhalovala sionistická spiklenecká protistátní centra, počtvrté se elektronicky rušilo vysílání podvratných a štvavých – čti dezinformačních – zahraničních vysílaček, popáté…Tvrdé potírání všemožného už tady bylo mnohokrát, vždycky to vedlo k nesvobodě a prokletím nás starších je, že si to buď pamatujeme nebo jsme si o tom něco přečetli.
Fact Check
Po krátkém všeobecném úvodu do problematiky nyní následuje factchecková analýza reportáže, ve které měla, vzhledem k tématu, hlavní slovo nejostřejší antidezinformační pastelka z penálu bruselské inkvizice, soudružka Věra Jourová. Vzorem je mi hodnotící systém demagogů z Demagogu.cz, nových a konečně domácích inkvizitorů a politických komisařů českého fejsbuku.
V době koronavirové krize prý Evropu podle statistik zaplavilo sedm milionů lží a nepravd původem z Ruska a Číny. Možná ano, možná ne, musíme se spolehnout pouze na toto tvrzení. ČT žádná fakta nezveřejnila a nezveřejnila ani zdroj svých informací, což jinak pokaždé všichni „šiřitelé informací“ vydatně hejtují a označují za jeden z rozpoznávacích znaků dezinformace. Neověřitelné. Zavádějící.
V úvodním vystoupení Jourová nepřímo prohlašuje, že jednou ze zásadních evropských hodnot je pravda. Dále říká, že „na pravdě záleží a že fakta patří všem.“ Nevím, jak vy, ale já jsem od roku 2004 získal silný dojem, že jednou ze zásadních evropských hodnot není pravda, ale lež. Mimochodem, v tomto kontextu získává pojmenování jedné z bruselských agitačních úderek „Evropské hodnoty“ konečně nějaký smysl. S tím, že na pravdě záleží a že fakta patří všem naopak souhlasím. Škoda jen, že se těmito krásnými zásadami nikdo v Bruselu neřídí. Zavádějící.
Dále tam zazní informace, že se „objevují cílené snahy o zpochybnění schopnosti Evropy řešit krizi nebo je záměrně zpochybňováno očkování.“ Můj názor ve shodě s dlouhou řadou myslitelů počínaje Platonem a Sokratem je, že zpochybňovat cokoliv je ve svobodné společnosti nezpochybnitelným právem a že toto právo je jedním z pilířů na kterém vyrostla a stojí západní civilizace. Kromě toho je schopnost Evropy efektivně řešit krize skutečně takřka nulová a její „řešení“ pokaždé jen zadělá na další a ještě větší krizi. Pravda.
Evropská komise „chce tvrdě tlačit na sociální sítě, aby nepravdivé informace potíraly.“ Ano, tvrdost, nekompromisnost a hlavně nemilosrdnost jsou vedle propagandy v boji s třídním nepřítelem dalšími klíčovými zbraněmi, to často opakoval už soudruh Lenin. Potírám informace, tedy jsem. Pravda.
Ovšem je „velice obtížné bojovat se lží,“ zaznělo. „Je velice těžké ji vyvracet v momentu, kdy dnes ten, kdo ji vyrobí, tak ji okamžitě rozprskne do milionu domácností.“ Tak tohle klidně slovo od slova podepíšu. Když „proevropská“ média jako třeba ČT nebo Respekt vyrobí lež a okamžitě ji rozprsknou do milionu domácností, tak se s tím skutečně bojuje velice těžce. Pravda.
„Kromě samotného potírání lží je přitom podle Komise potřeba pracovat také s informační gramotností veřejnosti,“ padlo v reportáži dále. Víte, bruselští soudruzi, problém je v tom, že moje touha potírat lež je nulová a i historická zkušenost nám říká, že to není dobrý nápad. Vždycky, když chtěl někdo potírat lež, vždycky to dříve nebo později začal dělat pomocí lží. Lež má svoje místo vedle pravdy a já doporučuji nechat na lidech, aby si to přebrali sami. A k tomu nepotřebují informační gramotnost, ale schopnost kriticky myslet. A ta se získává, kromě vrozených předpokladů, které navzdory představám těch nových bolševiků nebývají rozhodně stejné, pouze vzděláním. Vzděláním nezatíženým balastem ideologie, podotýkám. Takže, Houstone, máme asi fakt velký problém. Jen úplně jiný, než si myslí Brusel a Jourová. Zavádějící blábol.
A na samém závěru té agitky jak ze Skřivánků na niti zazněla informace o rostoucím nebezpečí radikalizace. Asi hlavně ztroskotanců a zaprodanců, hádám. „Evropská policejní služba Europol v nové zprávě varovala před radikalizací jednotlivců, a to v důsledku přísných epidemiologických opatření. Nebezpečí teroristických útoků tak podle úřadu roste.“ Ano, přísná epidemiologická opatření kvůli „mediálně nejvýznamnější a nejdražší chřipce v dějinách,“ a to především opatření zvané roušková buzerace, skutečně mohou vést k radikalizaci. Protože když prostě utáhnete šrouby tak, že skoro strhnete závit, děláte si z lidí kozy už příliš okatě nebo začnete u koryta už moc nahlas mlaskat, lidi se prostě zpravidla naserou. A dají vám to nějak pocítit. Demonstrací, defenestrací, vzpourou, revolucí. Nebo alespoň čtením dezinformačních webů.
Případně prostě demonstrativně přestanou ty roušky jako symbol zbytečné buzerace nosit. S terorismem bych to asi úplně nespojoval. Terorismus vyrůstá z úplně jiných kořenů a největším evropským problémem s tím spojeným není radikalizace lidí kvůli koronabuzeraci, ale fakt, že se o nich tady, jako o spoustě jiných věcí, nesmí mluvit nahlas.
Neověřitelné. Zavádějící.
* „Nejúčinnější zbraní proti tanku je zase tank.“ Heinz Guderian
