Rozhovor s Ing. Bohumilem Ježkem, kandidátem za SPD v doplňovacích volbách do Senátu v obvodu “Teplice”.
1. 6. 2020
Veřejnost někdy podceňuje zkušenost kandidátů s prací pro veřejnost. Samotné slovo „politik“ jí nezní příjemně. Kandidujete do Senátu, jak si myslíte, že můžete uplatnit svoje zkušenosti z krajského zastupitelstva? Můžete hovořit o úspěších? Úspěchem je nejenom něco prosadit a podpořit dobré projekty, ale i zabránit škodám.
“Rozladění veřejnosti nad slovem politik docela chápu. Politiků máme dost, chybí nám státníci. Státník je politik, který pracuje tak, aby z toho za všech okolností těžila jeho země. To je má představa výkonu politické funkce a tak bych v ní chtěl vždy působit!
K další části vaší otázky bych řekl toto. Oproti většině ostatních kandidátů, kteří jsou převážně buď úplnými začátečníky nebo znají politiku jen na komunální úrovni, já pracuji v krajském zastupitelstvu, kde je naše hnutí dokonce součástí vládní koalice. Je mi tedy dostatečně známa problematika kraje a všeho co s tím souvisí. Nepotřebuji tedy po svém případném zvolení žádný čas na seznamování se s krajskou problematikou. Má práce pro obyvatele tohoto kraje by tak započala okamžitě po nástupu do funkce. Náš kraj si prostě nemůže nějaké dlouhé seznamování dovolit!
Ptal jste se na úspěchy. Mezi ten, který řadím mezi největší, patří záchrana Rumburské nemocnice a její převod pod společnost Ústeckého kraje. To prakticky zachránilo dostupnost zdravotní péče pro spádovou oblast, zahrnující cca 50 tisíc lidí.
Úspěchů bylo podstatně více, ale toto je asi to, nač jsem nejvíce hrdý, neboť škody způsobené zrušením tamní nemocnice by byly nedozírné! Neumím si přestavit, jak by se třeba senioři z tamních zastrčených vesniček, dopravovali například do Ústí nad Labem, mnohdy kvůli banálnímu lékařskému výkonu.”
Ústecký kraj je znám jako sociálně problémový. Nejde jen o nezaměstnanost, podprůměrné příjmy a exekuce, ale i o vyloučené lokality – ghetta. S jakými problémy se setkáváte? Co je možné učinit pro zlepšení? Co budete v této oblasti prosazovat?
“Problém sociálně vyloučených lokalit je problémem, který sužuje Ústecký kraj dlouhodobě. S tímto problémem jde ruku v ruce problém exekucí, lichvy a z toho plynoucí roztáčení kolotoče dluhových pastí. Zatímco v roce 2006 se dle studií nacházelo v našem kraji 63 sociálně vyloučených lokalit, v roce 2014 to bylo již 89, s počtem obyvatel v nich žijících dosahující počtu mezi 36 – 38 500. V dnešní době bude toto číslo ještě podstatně vyšší. Jednou z příčin je i to, že si ostatní bohatší regiony zvykly nakupovat levné byty v našem kraji a sestěhovávat sem problematické jedince. Tato praxe musí skončit! Náš kraj nemůže být odkladištěm těch, kteří jinde působí problémy!
Ke zlepšení tohoto stavu může významnou měrou napomoci větší adresnost při vyplácení dávek hmotné nouze tak, jak to prosazuje SPD. Současná praxe mnohým vyhovuje, a proto než abychom pomáhali překlenovat momentální tíseň, vychováváme si skupinu lidí, kteří si pohodlně žijí na úkor nás všech a již zcela ztratili pracovní návyky. Z tímto faktem samozřejmě souvisí i výše uvedené problémy, neboť ty jsou jeho věrnými průvodci.
Budu proto ze všech sil prosazovat opatření tak, jak je předkládá hnutí SPD.”
Můj děda a praděda žili a pracovali na Českém severu, hlavně v Horním Jiřetíně a Litvínově. Po obsazení Sudet byli vyhnáni, po válce následoval „odsun“, pak takzvané zlatopopectví, rabování v nemovitostech po Němcích, dosídlování, atd. Přetrvává pnutí ve vztazích mezi komunitami? Co lze učinit pro zlepšení?
“Oblast tzv. „Sudet“ je oblastí, která jakoby si nesla ve svém erbu stigma za všechna utrpení, která zde byla spáchána.
Po válce došlo k odsunu převážné části obyvatelstva a tím prakticky k vytrhání kořenů. Následné dosídlení pak dalo prostor různým „zlatokopům“, kteří přišli kraj v hojné míře vydrancovat, neboť je k němu nevázaly žádné vazby. Skutečných nadšenců, kteří by jej pomáhali obnovovat, bylo v počátku velice málo.
Je však třeba zdůraznit, že vysídlení sudetských Němců bylo jen důsledkem jejich zrady, které se na této zemi dopustili, když v drtivé míře podporovali prakticky až do úplného konce Adolfa Hitlera. Navíc vysídlení se realizovalo v rámci dohod mezi vítěznými mocnostmi, na což se tak trochu zapomíná.
Pokud chceme tento problém navždy vyřešit, pak musíme zcela jasně prohlásit, že tzv. „Benešovy dekrety“ jsou neprolomitelné a tak navždy neměnné! Pokud však budou i na naší politické scéně existovat strany, které spíše než našim občanům slouží „Sudetoněmeckému landsmannschaftu“, pak se bude problém čas od času vynořovat znovu a tím i zanášet neklid do uvedených oblastí.
Ke smíření a uklidnění může přispět jen respektování stávajícího „status quo“ neboť každá jeho revize by jen způsobila další nové křivdy. Navíc je z hlediska historických souvislostí, pro naši zemi zcela nepřijatelná!”
Senát je neoblíben a politický systém by se bez něj určitě dokázal obejít přesunutím jeho funkcí na jiné instituce, ale byl zřízen, a může fungovat jako pojistka nebo brzda, a to i pozitivních změn. Čím byste chtěl být v Senátu užitečný?
“Senát je součástí našeho systému, ať se nám to líbí nebo ne. A pokud nebude tento institut z naší Ústavy odstraněn, musíme to přijmout jako fakt. Aby mohl být z naší Ústavy odstraněn, musela by s tím souhlasit 3/5 většina jak poslanců, tak i senátorů a to může být problém. Do té doby s ním musíme počítat a snažit se o to, aby byl co nejdůstojnější součástí naší dělby moci. A právě k tomu bych chtěl svou případnou účastí napomáhat. Svou roli spatřuji v hájení zájmů všech slušných a pracovitých občanů České republiky, s přihlédnutím ke specifikům regionu, za který bych byl zvolen. Je mi jasně, že jako sólista bych měl tuto snahu značně znesnadněnou, a proto bych se snažil nacházet pro rozumné a konstruktivní návrhy podporu napříč politickým spektrem. Samozřejmě bez toho, aby tím byl zrazován volební program, za který jsem byl zvolen.”
Pracujete ve školství. Co by bylo především třeba ve vzdělávání a výchově změnit?
“Prioritou číslo jedna je zrušení „inkluze“. Jsem přesvědčen, že tento experiment přispěl významnou měrou k podstatnému snížení úrovně našeho školství. To nepomohlo vůbec ničemu!
Dále pak vidím velkou prioritu v tom, vrátit vážnost a prestiž učňovskému školství a řemeslům všeobecně. Dlouhodobě se ve společnosti preferovaly humanitní obory a tak jsme ve výchově kvalitních řemeslníků postupně zaostali a začalo se nám jich nedostávat.
Neméně podstatnou potřebu vidím ve výchově mladé generace směrem k vlastenectví a úctě k vlastní historii. Současná škola toto bohužel trochu opomíjí, ve prospěch jakéhosi multi-kulturního evropanství, kterému leží národní stát silně v žaludku.”
V Národním muzeu v Praze byla před lety výstava o počátcích českého státu. Byla pořádána ve spolupráci s Ústeckým krajem, protože právě tam jsou četné historické památky. Respektujeme jiné kultury, ale od hostů a menšin musíme chtít, aby respektovali nás. Jako vlastenci chceme především budovat svoji vlastní budoucnost. K tomu patří i dostatek uplatnění, aby občané sice mohli, ale nemuseli odcházet do zahraničí nebo pracovat jako pendleři. Co pro to lze udělat?
“Základem je, aby se lidé cítili ve své zemi dobře. Aby domovy, které si zde vybudují, považovali za bezpečné a nedotknutelné. Aby věděli, že jejich kultura a tradice jsou taktéž nedotknutelné! Musí mít jistotu, že každý, kdo s námi hodlá sdílet naši vlast, musí tyto hodnoty ctít! Pokud tak činit nebude, pak zde nesmí mít místo! Tyto jistoty musíme naším občanům zaručit! Samozřejmě s tím musí jít ruku v ruce to, že dostanou za svou práci takovou mzdu, která jim zaručí životní úroveň, která je srovnatelná s těmi zeměmi, kam doposud dojížděli za výdělkem.
Je třeba věnovat přiměřenou pozornost klimatickým změnám. Větší část ústeckého kraje leží ve srážkovém stínu. Jaké projekty v oblasti zemědělství a rozvoje venkova podpoříte? Má význam usilovat o větší soběstačnost v potravinách?
Klimatické změny jsou problémem, který sužuje prakticky celou planetu. Díky tomu se z vody a vodních zdrojů stává komodita, která ovlivňuje světovou politiku a dost možná způsobovat i ozbrojené konflikty. Je tedy třeba její zásoby důsledně chránit a pokud možno ještě rozšiřovat. K tomu muže jednak přispět obnova přirozených mokřadů, které byly vždy součástí naší krajiny (a zde v Krušnohoří a v Podkrušnohoří to platí obzvlášť), jednak budování nových rybníků a jezer tak, jak se tomu děje v rekultivovaných územích. To kvituji obzvlášť s povděkem.
V neposlední řadě by se také měla změnit skladba pěstovaných plodin ve prospěch těch, které napomáhají bránit erozi svrchních úrodných půd a zadržování vláhy. V plné nahotě se dnes ukazuje, jakou chybou bylo tzv. rozorání mezí a rušení remízků. Naši předci dobře věděli, proč je v krajině měli a my bychom se rozhodně k jejich moudrům měli navracet!
Co se týká potravinové soběstačnosti, tak o její nutnosti už snad nemůže nikdo pochybovat. Zcela jasně to prokázala současná koronavirová krize. Závislost na dovozu ve strategických odvětvích je do budoucna časovaná bomba, která dříve či později vybuchne. Bohužel čas a síla výbuchu jde zcela mimo nás, přestože těmi koho exploze postihne, jsme my sami.”
Jste také absolventem střední zemědělské školy a jste, jako já, zahrádkář. Co pěkného se Vám v poslední době podařilo vypěstovat?
“Sice jsem jako Vy zahrádkář, ale vzhledem ke kampani a mému nasazení v ní, my momentálně bohužel nezůstal na zahradničení žádný volný čas. To mě opravdu moc mrzí. Jsem ale přesvědčen, že poctivě vedená kampaň si takový přístup od kandidáta vyžaduje.
Letos už asi nějaké valné pěstitelské úspěchy nezaznamenám, mimo ovocných stromů, zvláště u jabloní, které jsem tento rok stačil prostříhat a prořezat. Doufal jsem i v úspěch u meruněk, ale ty poškodily mrazy. V budoucnu se určitě tomuto svému koníčku hodlám opět věnovat. Věřím, že se opět sejdeme a popovídáme si o našich pěstitelských úspěších. Za sebe mohu upřímně prohlásit, že mi bude opravdovou ctí.”
