Ivan Danilov
22. 6. 2020 Sputnik
Pokud nedojde k nějakému právnímu nebo administrativnímu zázraku, tak se 23. června v regálech amerických knihkupectví objeví pořádná sbírka výběrových (ale to vůbec neznamená, že pravdivých) kompromitujících materiálů týkajících se Donalda Trumpa.
Již ta skutečnost, že jejich zdrojem je osobně John Bolton, bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost a velmi vlivná osobnost ve washingtonské politické vládnoucí třídě, přidává tomuto kompromitujícímu materiálu další váhu a upoutává pozornost médií a řadových voličů.
Prezidentská administrativa považovala tuto knihu za tak závažný problém, že se americké ministerstvo spravedlnosti obrátilo na soud se žádostí, aby byl zakázán (!) její prodej a distribuce. Zdůvodnilo to zájmy národní bezpečnosti, ale v pátek soudce posuzující tento případ naznačil, že s největší pravděpodobností nebude nic zakazovat. Televizní kanál CNN radostně informoval ze soudní síně: „Zdá se, že kůň, jak jsme zvyklí říkat v Texasu, utekl ze stáje,“ řekl soudсe Royce Lamberth z Okresního soudu pro okres Kolumbie během pátečního soudního jednání. „Samozřejmě je pro mě těžké pochopit, co mohu s těmito knihami po celé zemi udělat.“ Lamberth se ani po téměř dvouhodinovém jednání nerozhodl a prohlásil, že počká a posoudí podrobnější informace z ministerstva spravedlnosti, než učiní rozhodnutí. Boltonova kniha vyjde v úterý. Je zcela možné, že Lamberth do té doby ještě nevyhlásí rozhodnutí.
Kvůli velmi specifickému stylu komunikace a podnikání, který je typický pro současného prezidenta Spojených států, měl Bolton prostě neuvěřitelně široký prostor pro fantazii – v tom smyslu, že je velmi těžké vymyslet tak neuvěřitelné obvinění na adresu Trumpa, aby mu vůbec nikdo neuvěřil. Prezident se chová příliš excentricky. A to značně podkopává důvěryhodnost pokusů ministerstva spravedlnosti i samotného prezidenta zastavit vydávání knihy s odkazem na skutečnost, že je tam pouhá lež a že její uveřejnění ohrožuje národní bezpečnost. Část publika se bude (možná oprávněně) domnívat, že prezident se prostě bojí pravdy o sobě.Je naprosto jasné, že Boltonova kniha je součástí americké volební kampaně a měla by pomoci Joe Bidenovi vyhrát listopadové volby. Bolton je neoddělitelnou součástí té části amerického establishmentu, která má pouze jeden cíl, jednu hodnotu a jeden smysl života – věčnou válku, v níž si musí každá země na této planetě vybrat: buď pokleknout před Ministerstvem zahraničí USA, nebo se stát příští Libyí či Irákem. Donald Trump neříkal marně, že kdyby poslouchal Boltona, Spojené státy by byly „již v šesté světové válce“. Pravděpodobně sám velmi lituje, že kdysi zařadil tohoto zastánce nekonečné krvavé špíny po celé planetě do své administrativy ve snaze uklidnit takovým způsobem nejvíce nekompromisní – „imperiální“ – část americké elity, pro niž neexistuje žádná stranická příslušnost, ale pouze oddanost věci zajištění americké hegemonie pomocí síly.
Musíme vzdát hold organizátorům této politické akce: vzali v úvahu soudní rizika, a proto bylo několik exemplářů předem „prozrazeno“ přátelským médiím, která zveřejnila výběr Boltonových „akutních objevů“ (nebo výrazných fantazií). Zde je krátká přehlídka „příkladů praktického trampismu“ v otázkách zahraniční politiky na základě materiálů z The Wall Street Journal, The Telegraph a kanadského televizního kanálu CBC.
Bývalý poradce pro národní bezpečnost (a v neoficiální byrokratické hierarchii Spojených států je toto postavení srovnatelné s nejvyššími diplomatickými a armádními hodnostmi) tvrdí, že Donald Trump považoval myšlenku vojenské invaze do Venezuely za „vtipnou“, přičemž toto hodnocení bylo založeno na specifické představě o tom, že Spojené státy mají ve skutečnosti vlastnické právo na Venezuelu. Je obtížné pochopit z mediálního vyprávění, v čem spočívá námitka samotného Boltona, který se dosud nesetkal s jedinou představou amerického vojenského zásahu, která by se mu nelíbila. Lze důvodně předpokládat, že námitka spočívá v tom, že prezident z nějakého důvodu odmítl tento „vtipný” nápad.
Podle Boltona jsou jedinými dvěma světovými vůdci, vůči nimž Trump cítil určitou úctu a spřízněnost, britský premiér Johnson (kterého britský tisk někdy rád srovnává s Trumpem kvůli určité podobnosti charakteru a stylu) a japonský premiér Šinzó Abe (kterého mezinárodní tisk někdy obviňoval z toho, že důsledně lichotí americkému prezidentovi).V seznamu „kompromitujících“ obvinění na adresu Trumpa zaujímají zvláštní místo jeho vztahy s jinými světovými státními představiteli a v této otázce můžeme stěží říci, že údajný „kompromitující materiál“ obsahuje alespoň něco překvapivého. Podle Boltona Trump sám upřímně nenávidí a pohrdá mnoha svými mezinárodními partnery, včetně kanadského premiéra Trudeaua a francouzského prezidenta Macrona. Na francouzského prezidenta má Trump obzvláště negativní názor – do té míry, že údajně přirovnal Macrona k jakémusi „Midasovi naopak“ a řekl, že „vše, čeho se Macron dotkne, se změní v trus“.
Nejdůležitější „odhalení“ bývalého stínového kardinála amerického vojensko-diplomatického systému je však spojeno s Čínou. Faktem je, že můžeme s jistotou říci, že je nepravdivé, protože se vůbec neshoduje se skutečnými činy Donalda Trumpa. Bolton tvrdí, že Trump ve skutečnosti požádal čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, aby mu pomohl vyhrát volby.
„Podle Boltonových slov požádal pan Trump čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, aby mu pomohl vyhrát volby v roce 2020 nákupem více produktů od amerických farmářů, podle výňatků uveřejněných ve středu americkými médii. Na setkání s Si Ťin-pchingem v červnu loňského roku pan Trump ,překvapivě otočil rozhovor na americké prezidentské volby, odvolávaje se na ekonomickou schopnost Číny ovlivnit současnou (volební) kampaň a prosil Si, aby zajistil jeho vítězství,‘ píše Bolton podle fragmentu zveřejněného americkými zpravodajskými agenturami. Pan Trump údajně zdůraznil význam amerických farmářů a to, že ,zvýšení čínských nákupů sóji a pšenice‘ může ovlivnit výsledky listopadových prezidentských voleb v Americe“ (citace podle The Telegraphu).
Dokonce i když úřadující prezident dokáže vyhrát listopadové volby, s největší pravděpodobností bude znovu čelit impeachmentu a dalším (legálním či nikoliv) pokusům o odvolání z funkce, pravděpodobně za použití technologie „barevných revolucí“, a tentokrát již bude obviněn z práce pro Peking. Skutečnost, že toto schéma může fungovat a část americké veřejnosti tomu bude věřit, a odborně-mediální komunita již souhlasila s podporou této šílené teorie, svědčí o totální degradaci našich zaoceánských partnerů, kteří ztratili nejen zdravý rozum, ale i představy o své minimální důstojnosti. Bez ohledu na výsledek tohoto úsilí povede trend k hledání ruských nebo čínských špionů v Bílém domě k další erozi světového respektu vůči Spojeným státům. A když se začnou hegemonu (někdy pohrdavě) smát, pak hegemonie nebude žít příliš dlouho.Naše předpověď, učiněná před tím, než v americkém informačním poli vybuchla „bomba“ položená Johnem Boltonem, byla zcela oprávněná. Psali jsme: „Vnitřní nepřátelé Donalda Trumpa pro něj připravují past v případě jeho vítězství v listopadových prezidentských volbách: namísto obvinění z vlastizrady a spolupráce s Kremlem, to znamená, že po ,Russiagate‘, který už všechny přestal bavit a hluboce se zdiskreditoval, pravděpodobně připraví nové obvinění, tentokrát spojené s Čínou.“
