Zbyněk Fiala: Zpátky na stromy

Virus možná ustoupí, ale dluhy zůstanou. Jestliže je ještě navýšíme o výdaje na zbraně, jádro a další nákladné projekty minulosti, nemá smysl mobilizovat experty na nové hospodářské strategie.

Vracíme se do normálu. Po pondělním zasedání vlády už mohou novináři na tiskovku osobně, a tak se ruší dosavadní přenos formou videokonference, čtu na vládním webu. To mě překvapilo. Urychlování digitalizace a možností práce na dálku patřilo přece k prvkům, kterými se projevil pozitivně i tak neblahý jev jako je pandemie. Zpráva z vládního zázemí proto působí varovně. Není to signál, že „čo bolo, bolo“? Do pokrizového období vstoupíme nedotčeni, jako ti, kdo všechno zapomněli a nic se nenaučili?

Samozřejmě, čert vzal tiskovky. Jedná se o hospodářskou budoucnost země. První odhady HDP za počáteční čtvrtletí letošního roku mluví o meziročním poklesu o 2,2 procenta. Rázný konec šestiletého růstu přinesly hned první dva týdny nouzového stavu. Celkově jich bude minimálně osm, račte si čísla vynásobit. Vláda už v předstihu zmobilizovala odbornou pomoc pro přizpůsobení hospodářské strategie. Různé expertní týmy pak dostaly zastřešující orgán v podobě NERV, tedy Národní ekonomické rady vlády, která má připravovat doporučení prostřednictvím vicepremiéra Karla Havlíčka.

Škvírku názorového pootevření i něčemu jinému, než co u nás hlásají ortodoxní neoliberálové a šéfové zahraničních společností a bank, ukazuje v NERV přítomnost několika akademiků, zejména docentky Ilony Švihlíkové, prorektorky Vysoké školy obchodní v Praze, se kterou mívám příležitostně čest spolupracovat. Jestli si však vláda dá opravdu poradit, to je ve hvězdách. Jak konstatuje další člen NERV, profesor Jan Švejnar z Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, české výdaje na pomoc ekonomice patří k největším v Evropě, jsme jen v malém odstupu za Německem, ale peníze se nedaří dost rychle distribuovat.

Velké objemy prostě protékají příliš tenkou trubkou, tlumočil bych jeho slova. Podle profesora se mělo také dříve rozhodnout, že místo pomalého rozdávání necháme podnikům bez příjmů to, co mají. Přestaneme od nich pár měsíců peníze vybírat. Kdyby se dřív odložilo (lepší by bylo odpustit) placení pojistného, byla by hotovost k dispozici ihned a bez složitých přesunů. Proto zatím bylo z velké celkové pomoci málo využito. Ekonomika přitom má být zasažena opravdu tvrdě. „Vývoj v Česku jsme začali modelovat s předpokladem, že tuzemská ekonomika letos propadne o 7,5 procenta, a já myslím, že to nakonec může být i víc,“ uvedl prof. Švejnar v rozhovoru na Parlamentních listech.

Zprávami už prokmitlo, že vláda se chystá požádat o další zvýšení rozpočtového schodku, ale ani půl bilionu nemusí být konečná. A do toho přišly překvapivé zprávy, že to nic nemění na nákupech amerických a dalších zbraní, které nám budou v koronavirové pandemii platné jako mrtvému zimník. Zároveň zrychlily přípravy na výstavbu dalšího jaderného bloku, jehož konečný účet může někdo předvídat jenom pro pobavení rozjařené společnosti. Kolik to bude stovek miliard? Všechno, co se dosud v Evropě stavělo, bylo nejméně dvakrát dražší a hotovo dvakrát později, než se původně plánovalo. To ostatně platí i pro Temelín. Když už se rozdává, ukousnout by si chtěli také přehradní betonáři pod záminkou boje se suchem. NERV byl evidentně zmobilizován pro strategii hospodářského zázraku bez peněz.

Když nejde o život, nejde o nic, praví lidové moudro. Necelé tři stovky mrtvých a poloprázdná speciální oddělení pro nejtěžší případy stále ještě záhadné nemoci Covid-19, to je krize, která odlehčila kapse, ale přinesla i spoustu pozitivních věcí. Probuzení zájmu o digitalizaci už jsme zmínili. Byla to také příležitost poznat skrytý potenciál našich vědeckých pracovišť, po kterých konečně někdo něco chtěl, a ony mohly nabízet služby svých technologií pro Průmysl 4.0. Snad těch příležitostí dostanou víc, protože v půli dubna bylo rozhodnuto o budování prvních jedenácti Národních center kompetence, řekněme klastrů, kde budou laboratoře různých univerzit a ústavů spolupracovat mezi sebou a současně také přímo s výrobními podniky.

Třeba zrovna robotické centrum CIIRC z pražského ČVUT, kde rozjeli ze dne na den výrobu nedostatkových respirátorů, povede Národní centrum kompetence pro kybernetiku a umělou inteligenci a bude mít za partnery kolegy z Fakulty elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské v Ostravě nebo z plzeňské Fakulty strojní Západočeské univerzity, dále Ústav teorie informace a automatizace a Ústav termomechaniky z Akademie věd, ale také Unicorn, ZAT, Siemens, Třinecké železárny nebo Škodu Auto, abych uvedl jen některé.

Těch center je zatím jedenáct, projděme si aspoň názvy. Jsou tam národní centra pro energetiku, elektronovou a fotonovou optiku, strojírenství, centrum pro pozemní dopravní prostředky a další pro letectví a kosmonautiku, dvě centra pro nové materiály, to druhé pro stavebnictví, k tomu ještě centra pro mechatroniku, kyberbezpečnost, personalizovanou medicínu nebo biorafinaci jako oběhovou technologii. Všude jsou jak laboratoře, tak výrobní kapacity. To je nadějná větev naší ekonomické perspektivy, která jde konečně za rámec abstraktních strategií a chystá něco reálného pro budoucnost. Budu to sledovat s velkou pozorností.

Nabízí se však i jiná větev, spíše jako symbol beznaděje. Pokud zbylé peníze, o které bude opravdová nouze, vyplácáme na americké zbraně, jádro, s jehož elektřinou to dopadne stejně jako dneska s naftou, nebo na průplavy, které skončí bez vody, ale i kdyby ji měly, nebudou mít co vozit, nové strategie vystačí s jedinou stručnou větou: Není za co. Dopadne to jako vždycky. Také ony nadějné klastry se změní v pouhé chrliče papíru. Potvrdilo by se tak moje neblahé tušení z rázného ústupu vládních tiskovek z digitálního prostředí. Zpátky na stromy.