Ivo Rušák
30. 5. 2020
Jak naznačuje řada aktivit Německa v oblasti hospodářské, vypadá to, že ČR byla v rámci tzv. „Výmarského trojúhelníku“ (1) již trvale zakotvena v německé vlivové sféře. Teď tuto domněnku potvrzuje i chystaný útok Německa na českou oblast vojenskoprůmyslovou.
Dne 28.5.2020 vyšel v českém odborném vojenském časopisu ATM č. 6/2020(2) článek s názvem „Německo může pomoci s obrodou českého obranného průmyslu“. Vzhledem k tomu, že na konci pod článkem je miniaturním písmem psáno „Text a foto: Rheinmetall“, jde zjevně o komerční článek placený zahraniční společností. V tomto případě německou korporací „Rheinmetall“, která ovládá značnou část německého zbrojního průmyslu, ale ovládla i zahraniční společnosti, jako švýcarskou zbrojní společnost Oerlikon Contravers a společnost Pierburg, jež vyrábí mj. ventily, jakož i díly pro automobilový průmysl ve svých podnicích v Evropě, v Severní Americe i na Dálném východě.
Tento nový krok Rheinmetallu je ovšem potřeba vidět zejména v souvislostech vojenských a vojenskoprůmyslových. Armáda ČR má v nejbližších letech přejít na nový jednotný tank (dle terminologie NATO hlavní bojový tank / Main Battle Tank = MBT) a současně právě probíhá první etapa výběrového řízení na nové pásové bojové vozidlo pěchoty (BVP). Rheinmetall vyrábí jak tanky, tak BVP. Z tanků jde konkrétně o Leopard 2, kterého jsou v Evropě dnes přebytky po snižování výzbroje v evropských státech NATO, a tak Německo iniciovalo vznik „Evropské zbrojnice“, která by vlastnila nadbytečné tanky a ty by formou leasingu poskytovala státům, které potřebují přezbrojit tankové vojsko. K dispozici je stále ještě asi 300 ks nadbytečných tanků Leopard 2. Mimochodem, Polsko v rámci svého programu přezbrojování a intenzivního rozšiřování ozbrojených sil zakoupilo z těchto přebytků (přímo) již 247 tanků Leopard 2.
Pokud by tedy Rheinmetall ovládnul vhodné podniky českého zbrojního průmyslu, mohl by pod záminkou licenční výroby nebo domácích úprav své tanky a BVP „produkovat“ v ČR, a tedy i plně ovládnout vyzbrojování české pozemní armády i podstatné podniky českého obranného průmyslu.
– automobilového průmyslu (Volkeswagen – Škoda Auto),
– průmyslu zdravotnického materiálu (např. Hartmann – Rico),
– elektrotechnického průmyslu (např. Siemens – EJF, MEZ),
– potravinové distribuce (Billa, Lidl, Kaufland),
– veřejné dopravy (Flixbus – dálková bus doprava, DB/Arriva – regionální bus doprava, DB/Arriva – regionální železniční doprava),
a poté, co Německo zlikvidovalo
– značnou část českého zemědělství extrémním dotováním vlastní (nad)produkce a jejím prodejem ve svých obchodních řetězcích (viz výše),
– výrobu elektrických lokomotiv (Škoda Transportation, kdy německé úřady trvale odmítají udělovat novým českým lokomotivám povolení k provozu v Německu, čímž se na „liberalizovaném“ dopravním trhu stávají neprodejnými, a tedy je už nenakupují ani ČD, které místo nich kupují lokomotivy Siemens).
Nyní tedy Německo zahájilo tažení proti českému obrannému průmyslu, který zahrnuje jak samostatné podniky jako VOP CZ (výroba či modernizace tanků a BVP), Zbrojovka Uherský Brod (výroba pistolí, útočných pušek, loveckých zbraní), tak podniky sdružené do skupiny Czechoslovak Group (CSG), jež zahrnuje většinu významných českých zbrojních podniků (výroba OT, repase a modernizace tanků, BVP, kanonových houfnic a dalších systémů, radiotechnické systémy a prostředky zabezpečení leteckého provozu), a to včetně Tatry Kopřivnice (výroba nákladních vozidel a platforem pro zahraniční bojové prostředky), a spolupracuje s některými zahraničními společnostmi. Přitom ale zejména CSG žije a roste nikoli díky naší vládě, ale jí navzdory. Ostatně, jak napsal bezpečnostní analytik plk vv J. Štefec v Nové republice (7): „Nejsem schopen se nikde dočíst, že by se snad ministerstvo obrany chystalo investovat naše peníze do vývoje levných a efektivních zbraňových systémů u českých výrobních firem, aby tak podpořilo domácí ekonomiku v budoucích “hubených” letech.“ Vláda ČR ani armáda totiž od CSG v podstatě nic neobjednává, takže tato skupina žije víceméně jen z exportu.
Mám tedy obavu, že i tato etapa germanizace české ekonomiky celkem snadno uspěje, a to zejména v důsledku vzácné kombinace vlastností naší politické reprezentace, zahrnujících od naprosté neschopnosti a nekompetentnosti přes vydíratelnost až po naprostou všehoschopnost; tedy prostřednictvím celkově dokonalé exteritoriální ovladatelnosti českých politiků. K té pak nemenší měrou negativně přispívá naprostá nejednotnost skupiny V4, která měla kdysi obrovský potenciál a která i několikrát vyhlásila společné akviziční a zbrojní programy, ale v níž se členské státy nakonec nikdy nebyly schopné dohodnout na ničem konkrétním a která teď navíc dostala těžkou ránu v podobě nové vlády na Slovensku, jež o V4 pro jistotu už vůbec ani nemluví.
