 |
|
Ing. Zdeněk Jandejsek
prezident Agrární komory ČR
|
14. 5. 2020 ParlementníListy
POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT
Až pohled na předražené ovoce, zeleninu a maso z dovozu v regálech supermarketů vyvolává v zákaznících otázku, proč si musí kupovat základní potraviny z dovozu a proč jim je nenabídnou čeští zemědělci. Na stejnou otázku hledá odpověď v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek. Přímo se ptá, co je pro naše obyvatele důležitější, jestli soběstačnost v potravinách, anebo závislost na dovozu často i méně kvalitních potravin ze zahraničí.
Podle vás jsou potraviny vyráběné v domácích podmínkách pod důkladnou inspekcí kontrolních orgánů a veřejnosti tím nejlepším, co chtějí naši zákazníci. Co je ale největším problémem na cestě, jak toho dosáhnout?
Je toho hodně. Tak například produkce obilovin včetně kukuřice se pohybuje u nás v rozmezí 7,5 až 8,5 milionů tun za rok. Naše potřeba pro potravinářské zpracování a krmivářský průmysl je asi 4,2 milionů tun ročně. To znamená, že téměř polovina se jako surovina vyváží za nízké ceny a s ní odchází fosfor, kterého je v našich půdách relativně velký nedostatek a musíme ho řešit drahými dovozy. Fosfor je přitom nutné do půdy vracet hnojením statkovými hnojivy (chlévská mrva, kejda, drůbeží podestýlka, komposty apod.). Bez jejich produkce hospodářskými zvířaty nemáme šanci vedle fosforu naplnit i potřebu organické hmoty jen zaoráváním rostlinných zbytků. Organickou hmotu je nutné dodávat výše uvedenými exkrementy, které obsahují veškeré zbytky z přijatého krmiva.
My ale máme nedostatek hospodářských zvířat. Jak se to dá řešit?
Pokud bychom zvýšili stavy skotu o 20 procent, stavy prasat bychom zvýšili o 80 procent a stavy drůbeže o 40 procent ve vztahu k současným stavům, produkovali bychom ročně chlévské mrvy o asi 18 000 000 tun více. Za dvacet let, kdy stavy hospodářských zvířat jsou v průměru přibližně na současném stavu, jsme naší zemědělskou půdu ochudili o 360 000 000 tun chlévské mrvy. Kde je další organická hmota ze spálených slaměných a senných granulí, které jsou spalovány doma v České republice i vyvážené k spalování v zahraniční? Který odborník na zemědělství a životní prostředí nastavil dotace na spalování slámy a sena? Do dnešního dne Ministerstvo životního prostředí nedokázalo tyto nesmysly zastavit. Trvale mluví o suchu a navrhuje miliardy na jeho zmírnění, ale nenavrhuje opatření, která by vedla k pozitivnímu stavu našeho životního prostředí, a to zvýšením stavů hospodářských zvířat, zrušením podpor na pálení slámy a nastavením podpor na uplatnění precizního zemědělství. Nikoho nenapadlo nastavit řádné hospodaření na loukách. Na loukách, kde se výměra zvýšila o 600 000 hektarů se téměř nic neprodukuje, protože se neobnovují. Rostou tam jen pampelišky a ty se mulčují, místo toho, aby se na loukách hospodařilo, a tak se zadržovala voda v půdě. Louky, ani jednou za 25 let neobnovené žádnou vodu nezadrží, zvláště při přívalových srážkách.
Největší nářky našich zákazníků jsou slyšet na předraženou zeleninu, ovoce a brambory. Diskutabilní je i jejich kvalita. Přesto se ve velkém nadále dovážejí. Proč?
Pokud nedojde k nastavení podmínek k investování do zavlažovacích systémů, výstavby skladů, třídících a balících linek včetně podpor na zakládání trvalých porostů (sadů, vinic) atd., tak se situace k lepšímu nezmění. Nejúrodnější půdy v povodí řek jsou zavlažovány minimálně a část je ve vlastnictví zahraničních podnikatelů (na Jižní Moravě). Tím nejsme schopni využít potenciál nejkvalitnějších půd a výše uvedené komodity dovážíme ze zemí, kde neznáme vlastnosti půd (zda nejsou kontaminované či nejsou v oblasti nebezpečných spadů, jaké jsou používané chemické ochranné prostředky, hnojiva) atd. Tyto komodity dovážíme hlavně ze Španělska, Itálie, Turecka, Holandska a dovozem z těchto zemí vytváříme navíc uhlíkovou stopu, poškozujeme životní prostředí, likvidujeme silnice a narušujeme si plynulost silniční dopravy.
