Kdo se v EU bojí konkurence

Ve spolupráci s Agrární komorou a Zemědělským svazem jsem připravil sadu pozměňovacích návrhů. Většina z nich se týká srovnání výše dotací vyplácených z rozpočtu EU zemědělcům na Východě na úroveň těch, které jsou vypláceny západním zemědělcům. České podniky dostávají nyní jen ¼ dotací, které pobírají západní farmy.

Kromě toho jsem předložil sadu v podstatě technických návrhů, které mají zjednodušit úřadování dotací. O některých nelogičnostech administrativních požadavků provázejících žádosti o dotace jsem se radil s pracovníky Státního zemědělského a intervenčního fondu (SZIF), který je českou platební agenturou. Po konzultaci s těmito odborníky na dotace, kteří se jejich vyřizováním zabývají řadu let, jsem navrhl vyškrtnout z návrhu nařízení některé samoúčelné úřednické postupy, který vyplácení dotací jen zbytečně komplikují.

Od začátku mi bylo jasné, že mé návrhy na vyrovnání dotací mezi Západem a Východem asi nevzbudí u kolegů ze západních zemí „vlnu nadšení“. Počítal jsem však, že i jejich zemědělci by uvítali, pokud by papírování bylo jednodušší. Jak jednání postupují mám čím dál silnější pocit, že část kolegů viděla živého zemědělce někdy hodně dávno – před tím než byli zvoleni do europarlamentu.

U  parlamentních veteránů, jako je socialistka Anne Sanderová, bych čekal trochu více profesionality a odborného vhledu. Předložil jsem jednoduchý pozměňovací návrh, který by posunul datum odevzdávání výkonnostních výkazů z února na červen. Návrh vychází z praktické zkušenosti s jejich sestavováním. Pokud má SZIF odevzdat hlášení do Bruselu v únoru, tak tam musí dávat z velké části jen odhady. Pak si několikrát dopisuje se zemědělci a s Bruselem, aby v červnu předložil opravené hlášení, který vychází ze skutečného stavu. A není to tak jen u nás, ale i v dalších zemích. Kolegyně Sanderová mi za socialistickou frakci odvětila, že to nejde. Na můj dotaz: „Proč to nejde?“, mi odpověděla „Protože to prostě nejde“.
Kdyby se to stalo na jednání výboru, kde je vystoupení každého člena časově limitováno 1 nebo maximálně 2 minutami, tak bych si řekl, že je to u nich ve Francii asi složité a nejde to v tak krátkém čase vysvětlit. Pracovní skupiny jsou však ustaveny proto, aby si poslanci mohli neomezeně „vyříkat“ proč někdo něco předkládá a proč s  tím jiný souhlasí nebo nesouhlasí.

Dovolím si přidat ještě dvě ukázky, které názorně ilustrují, jaká je úroveň „demokratické diskuse“ v  Bruselu. V návrhu nařízení je i ustanovení o vyměřování pokut za porušení zemědělských předpisů. Porušení práva může být různého druhu a  nebezpečnosti. Každý rozumně uvažující člověk – i nezemědělec snadno pochopí, že závažným porušením práva je třeba dopování hospodářských zvířat chovaných na maso zakázaným růstovým hormonem nebo anabolickými steroidy. Tyto přípravky mohou ohrožovat zdraví lidí, kteří maso budou jíst. V takových případech jsou na místě nejpřísnější tresty.
Zcela jiná je však situace, kdy zemědělec špatně vyplní jednu kolonku z  dvacetistránkového formuláře žádosti o dotace. Za nesprávné vyplnění papírů je však podle evropského práva vyměřován také trest. Považuji za rozumné trestat pokutami ty, kteří úmyslně do formulářů lžou, aby získali více dotací. V takovém případě je sankce na místě. A se vší tvrdostí.
U drobných pochybení typu neúmyslně nesprávně vyplněné kolonky dnes právo umožňuje kontrolnímu orgánu pokutu odpustit. Pokud na místě zjistí, že zemědělec má dobytek zdravý a v pořádku, že pole řádně obdělává a EU na dotacích neokradl, může mu být po vyjasnění situace pokuta odpuštěna. Stínová zpravodajka za Zelené se při jednání rozčilovala, že něco takového je nepřípustné, protože „neexistují malá pochybení“. V jejím pojetí možná, protože většina Zelených považuje zemědělce za „škůdce“ životního prostředí.

„Vrcholné číslo“ však předvedla zpravodajka celého výboru Ulrike Müllerová z frakce RENEW, která předsedá naší pracovní skupině. Do programu jednání nezařadila můj návrh na úpravu tzv. externí konvergence. Jde o problém, který v celé směrnici považuji za nejdůležitější. Je to právě o tom vyrovnání výše dotací mezí Západem a Východem. Ustanovení, které řeší snižování rozdílů mezi západními a východními dotacemi ze „společné“ zemědělské politiky EU je hned na ZAČÁTKU návrhu nařízení. Komise jej navrhla v extrémně komplikované podobě.
Předložil jsem poměrně jednoduché řešení. Peníze by se přidaly těm zemím, jejichž zemědělci dostávají méně, než je průměr EU. Bylo mi jasné, že zpravodajka, která je z Bavorska, zrovna nadšená nebude. Pokud by naši zemědělci měli stejné dotace jako ti němečtí, tak by se lépe prosazovali na trhu. V našich obchodech by bylo více českého masa a méně třeba toho z Bavorska. Čekal jsem, že můj návrh bude odmítat s různými argumenty od vyšších nákladů na pracovní sílu až po vyšší cenu půdy. Po konzultaci s našimi zemědělci jsem si připravil protiargumenty.
Jenže paní zpravodajka můj návrh k jednání skupiny vůbec nezařadila. Když jsem se ptal „Proč?“ odpověděla mi, že „tu externí konvergenci v návrhu nařízení nenašla a neví, kde ji hledat…“. Přitom je to v nejdůležitější část návrhu nařízení, kde se řeší vztahy k Víceletému fiskálnímu rámci EU. Tedy k víceletému rozpočtu EU, v němž je na 7 let stanoveno, kolik peněz bude v ročních rozpočtech na zemědělství a na další rozpočtové kapitoly.

Někdo by jí to možná i věřil, kdyby šlo o novou poslankyni, která návrh nařízení drží v  ruce poprvé. Jenže ona byla zpravodajkou tohoto návrhu v zemědělského výboru už v minulém volebním období. Byl to tedy z její strany dost trapný pokus, jak neřešit pro nás tu nejdůležitější část návrhu nařízení. Upozornil jsem ji, že naše frakce trvá na tom, že tato věc musí být projednána a musí o ní být hlasováno. Nelze neustále část států a jejich občany řadit do kolonky – členové EU druhé kategorie.