Lenka Procházková
23. 4. 2020
Ve stínu boje proti koronaviru čelí osamocení Řekové invazi migrantů do Evropy, kterou po vodě i po souši organizuje Turecko.
Zaměstnanci ČT o tom trousí zmutované informace, jako by jim roušky znemožňovaly sdělovat pravdu. Nevyslovené drama nenaznačují ani výrazem očí. Naštěstí ale máme sociální sítě, kde lze při troše trpělivosti vylovit i „zlaté mluvící rybky“.
Nejucelenější zpravodajství o řecko tureckém konfliktu průběžně nacházím na fb stránce Ivana Davida a stejně jako tisíce dalších „rybářů“ posílám jeho odzdrojované příspěvky dál. Z komentářů pod nimi je patrné, že touha po pravdě lidi sbližuje a pozvedává je nad horizont karantény.
Většina debatérů vnímá oficiální postoj ČR k situaci Řecka jako zbabělý a někteří vyslovují přání, aby čeští vojáci místo prodlévání v Pobaltí byli odveleni tam, kde je skutečná frontová linie.
Zahraniční politika ČR však nedisponuje vlastním kompasem, její směřování určuje vlečné lano, které nás táhne jako rukojmí do „lepšího a spravedlivějšího světa.“ Zatímco evropští komisaři vzývají evropské hodnoty jako ostatky svatých a vyplácejí Turecku odpustky i za budoucí hříchy, Řecko se brání plánovanému obklíčení až s antickou odhodlaností. Tím, že odmítá být obětním beránkem při handlování EU a NATO s Tureckem, brání současně i Evropu. Tak jako kdysi.
Prastarý nápis vyrytý v kameni u soutěsky Thermopyly se ještě i moje generace učila nazpaměť už v základní škole. „Jdi poutníče a zvěstuj Lakedaimónským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“ Nápis byl vyryt pět set let před naším letopočtem. Mnohem později k obelisku přibyl další monument na počest spartského krále Leónida, který po třech dnech krvavých bojů se všemi svými muži v bitvě padl. Na památníku je vyryta Leónidova stručná odpověď Xerxovi na výzvu, aby se Řekové vzdali mnohonásobné přesile Peršanů a odevzdali své zbraně. Zaznamenaná odpověď má jen dvě slova: „Molón labe!“ „Pojď si pro ně!“
Dnešní řecká armáda a policie má však zapovězeno proti narušitelům hranic zbraně používat. Pobřežní námořní hlídky, které zabraňují tureckým člunům s výsadkami migrantů projet blokádou do výsostných vod Řecka, jsou vyzbrojené jen tyčemi a megafony. I tak je jim vytýkáno, že svou vlast, jednu z bran do Evropy, nechtějí předat do „péče“ nových hospodářů s poklidem a důvěrou.
Lídři EU i NATO, kteří si nad osudem Řecka a tím i staré Evropy myjí ruce dezinfekcí, zřejmě nevědí, že existují vyšší zákony, než kupecké smlouvy a vyděračské příkazy. Neuvědomují si ani to, že kořeny evropské civilizace vězí hlouběji, než kam dosáhnou globalizační bagry. Až to zjistí, bude pro ně už pozdě. Nikoliv ale pro Evropu! Zatím je v karanténě a při domácí výuce svých dětí a vnuků si sama pro sebe opakuje lekce z dějin nedávných i dávných. Ale až spadnou masky a skončí zákaz shromažďování, přestane být Řecko onou vzdálenou zemí, o jejíchž lidech neví ani veřejnoprávní ČT nic.
Zatím můžeme podpořit řecké obránce jenom v myšlenkách a v debatách na internetu, nebo e-mailovým dopisem na adresu řecké ambasády v Praze. I takový způsob podpory má ve stavu nouze smysl, neboť je v něm příslib naděje.
