Ivan David
28. 4. 2020
Budovatel pomníku Vlasovcům a ničitel pomníku Koněva s jeho spolupracovníky jsou nejen gauneři, ale také blbci. Prokázali totiž, že nejsou schopni dohlédnout důsledků svých činů. Napadá mě aforismus: „Chtěl být událostí, ale stal se případem.“ (Omlouvám se, na jeho autora si nevzpomenu.) Chtěli se předvést, ukázat, co všechno si mohou dovolit. Ale ani funkcionáři vlastních politických stran se k nim nehlásí. Pochopení nalezli jen u předsedkyně TOP09, která se s činem starosty Koláře solidarizovala, aby nám o sobě prozradila to, co jsme beztak již tušili.
Následně se aktéři těchto činů domáhají policejní ochrany a soucitu veřejnosti, kterého se však nedostává.
Vladimír Neff uvedl ve své pentalogii hezký příklad jiné sebepoškozující propagandy. Mladý novinář v devadesátých letech 19. století se ve vlivném německém listu Prager Tagblatt pozastavil se nad brutalitou českých dělníků, kteří při vzájemné potyčce naházeli německé studenty do Vltavy. Pochvalu šéfredaktora si ale nevysloužil. “My se tady snažíme každého přesvědčit, že Praha je německé město, a vy zatím píšete tak, že to vypadá, že si zde Němec nedovolí vystrčit nos na ulici. To neštimuje, pište tak, aby to štimovalo!”
Zmínění budovatelé a ničitelé pomníků se chtěli opřít o sympatie veřejnosti, ale nehlásí se k nim ani jejich přívrženci. Dostali se do situace, v níž, ať udělají cokoli, bude to špatně. Snaha s nimi spřízněných novinářů udělat z nich mučedníky se zase jen obrátí proti těmto pisálkům. Ukazuje se to, co jsem předpokládal. Naprostá většina lidí odmítne nový výklad dějin. Budou uplatňovat svůj zažitý, ať je jakýkoliv.
Stejně je tomu i v Polsku, Estonsku, Litvě, Lotyšsku. Tam je pro většinu lidí důležitým článkem víry, že největším nepřítelem je Rus, bez ohledu jaký režim v Rusku právě vládne. Právě poslanci Evropského parlamentu ze zemí, jejichž armády a divize SS táhly na Sovětský svaz navrhli usnesení “evropské paměti” v němž v připisují Sovětskému svazu zásadní podíl na rozpoutání druhé světové války. My víme, že je to blbost, oni “vědí” že to tak je. Toto usnesení je tak vlivné, že si ho v souvisloísti s odstraněním sochy maršála Koněva nikdo nedovolil připomenout, ačkoli mimo jiné vyzývá k odstraňování “pomníků komunismu”.
Na tomto usnesení je však podle mě rozhodující odmítání totalitních režimů, fašísmu a popírání holokaustu. To je gól do vlastní branky eurokratů a eurounionistů či eurohujerů, protože to jsou prokazatelně oni, kdo potlačují demokratická práva, nadřazují zájmy nadnárodních korporací nad veřejný zájem, prosazuje cenzuru, snaží se zničit státy, projevují sympatie i podporu tureckému a ukrajinskému fašismu, pěstují nenávist ne k jednomu, ale ke všem evropským národům a vymýšlejí nové varianty popírání historických událostí. A také připravují válku. Naši trapní “hrdinové” jsou z tohoto rodu.
