12. 4. 2020 ČNR
Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod Boží, Velikonoční pondělí… ta slova znějí jak vzácná zaklínadla, poselství z dávna věků – i z dob našeho dětství.
Vítání jara. Vítr povívá již povyrostlou zelenou travou a mává stonky žlutě kvetoucích petrklíčů.
Za kamny se hřejí v ošatkách kuřátka, housátka, kachňátka.
„Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi,“ prozpěvují děti s Moranou u potoka. A ze síně se ozývají hlasy koledníků. Od Božího rána se scházejí z široka daleka a babička vaří ve velikém hrnci již bůhvíkolikátou kopu vajec ve slupkách z cibule. „Hody, Hody do Provody. Koleda, koleda, tetičko… a Máte mi to vajíčko dát.“ Vejce a mazance a vrbové proutí na pomlázky. Ohlas ještě z dob předkřesťanských.
Dodnes „královničky“ zpívají „Neseme, neseme májíček, uťal ho uťal ho Janíček. Pěkně zelený, květy zdobený, náš stromeček.“ A pak přijde obraz Kristova utrpení a závěrečného vítězství. Vzkříšení. Vítězství života nad smrtí. O tom všem vyprávějí velikonoční tradice.
Dostala jsem teď pozvánku na novodobý velikonoční pobyt. Wellness, relaxace a zábava. Talkshow, skupina Queen, písně jako We Are Champions, Ubytování a gastronomie na úrovni. Organic spa.
Hydrojet. Ale kam se poděly naše velikonoce?
