 |
| Petr Štěpánek |
Petr Štěpánek
9. 4. 2020 ProtiProud
PETR ŠTĚPÁNEK komentuje reakci našich poslanců na přelomový návrh na projednání vypovězení Lisabonské smlouvy a poučení z toho jasně plynoucí
Pokud se mýlím, tak mne opravte, ale myslím, že to bylo poprvé, kdy namísto planého řečnění se někdo opravdu pokusil legislativní cestou něco udělat s naší absolutní podřízeností zahnívajícímu byrokratickému molochu, jenž se nazývá Evropská unie.
Předseda Trikolóry Václav Klaus mladší navrhl zařadit na pořad jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bod nazvaný Jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou.
Překvapili nepřekvapili
Aby tomu každý správně rozuměl: Následně se ve sněmovně nehlasovalo o vypovězení Lisabonské smlouvy, nýbrž pouze o tom, zda se o tom bavit, zda o tom jednat, zda se tím zabývat, zda o tom smět mluvit. Výsledek se samozřejmě dal předpokládat, nicméně pohled na hlasovací listinu přesto nabízí docela zajímavé informace.
O tom, že eurohujerské strany, rozuměj ODS, TOP 09, ČSSD, Piráti, KDU-ČSL a STAN, budou proti zařazení, nikdo samozřejmě nepochyboval, ani to nepředpokládal. Speciálně u ODS to pouze potvrzuje, že její občasná kritika EU je pouhým bzučením mouchy v našich uších. Tahle kdysi euroskeptická strana se již dávno přeměnila na Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů.
Mnohem zajímavější je postoj Babišova hnutí ANO. Také z něj se občas ozývají výhrady. Ale i v tomto případě je to jenom plané řečnění. Když došlo na lámání chleba, Klausem navržený bod podpořil jediný Babišův poslanec, Patrik Nacher. Asi ví, proč. Je totiž autorem knížky Šílenosti doby moderní. Ale ani postoj hnutí ANO není nic nového pod sluncem. Že se Babišovo hnutí chová jinak doma a jinak v Bruselu, víme už dávno.
Předseda KSČM Vojtěch Filip hlasoval pro, poslanec Jiří Dolejš z téže strany samozřejmě proti. Nic překvapivého.
Úplně nejzajímavější byl ovšem postoj poslanců, kteří se hlásí k vlastenectví a namísto zglajchšaltované byrokratické unie preferují Evropu spolupracujících národních států. Pro zařazení Klausova bodu hlasovali všichni přítomní nezařazení poslanci a také všichni přítomní poslanci SPD. Se dvěma výjimkami: Ruku pro nezvedli první dva muži SPD, předseda SPD Tomio Okamura a první místopředseda SPD Radim Fiala. Zajímavé! Pokrytectví? Žárlivost? Rivalita?
Poučení a varování
Za zmínku stojí také vyjádření Františka Matějky, předsedy mimoparlamentní Strany nezávislosti České republiky. Ten Klause zkritizoval, že něco takového, jako je jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy evropská legislativa nezná a že Klausův postup myšlence nezávislosti České republiky prý škodí.
Věru zajímavé věty. Proč? Protože ty nejdůležitější historické změny se obvykle nedějí se zářivou legislativní čistotou, nýbrž právě naopak revoluční, netradiční či radikální cestou. Netradiční akt prostě vytvoří novou situaci, novou realitu, jež přinutí zainteresované strany či země jednat a dospět k nějakému řešení.
On se snad zrod Československa v roce 1918 odehrál podle rakousko-uherských zákonů? On snad Protektorát Čechy-Morava vznikl podle československých zákonů? Ono se snad parašutování poslanců Občanského fóra do Federálního shromáždění v prosinci 1989 uskutečnilo podle tehdejší komunistické legislativy? Ono snad vyhlášení svrchovanosti Slovenska Slovenskou národní radou proběhlo dle tehdy platných federálních zákonů? Ono snad rozdělení Československa v roce 1992 proběhlo přesně podle Ústavy? On snad Cromwell uctivě klepal na dveře anglického parlamentu? Ne. Ne. Ne.
Co z toho všeho plyne? V naprosté nahotě tu vidíme realitu, možná přesněji bídu české politiky. Pokud se euroskeptičtí politici a vlastenecké strany nedokážou domluvit na elementární spolupráci a vzájemné podpoře, nebudou mít proti spojeným silám Bruselu a jeho zdejších Quislingů nikdy šanci. Jenže to si kriticky naladěná veřejnost, čím dál více znechucená praxí Evropské unie, opravdu nezaslouží.
To, co vidíme, je vážné varování. Vzpomínat na knížete Svatopluka snad netřeba.
